Morušovník bílý
 Morušovník bílý | |
|---|---|
_JPG1a.jpg) Morušovník bílý (Morus alba) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | růžotvaré (Rosales) |
| Čeleď | morušovníkovité (Moraceae) |
| Rod | morušovník (Morus) |
| Binomické jméno | |
| Morus alba L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Morušovník bílý (Morus alba) je menší opadavý strom z čeledi morušovníkovité (Moraceae). Morušovník bílý je vysoký přibližně 10–15 m. Jeho koruna je poměrně úzká, vysoká a působí křehkým dojmem.
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Větve jsou tenké, hladké a velmi křehké. Mladé větvičky jsou na koncích světle zelenavé či žlutohnědé a v některých případech úplně lysé. Nižší větvičky jsou tmavší, tupě hranatě oválné s roztroušenými lenticelami. Starší větvičky černošedé s bílou dření s malými dutinkami. Pupeny jsou 6–10 mm dlouhé se 3–5 pupenovými šupinami, které jsou světle hnědé s tmavým okrajem. Pupeny jsou krátce kuželovité a mírně zploštělé. Na kmenu je v mládí hladká světle hnědá kůra. Borka je hnědočervenavá nebo zelenavě šedá, podélně rozpukaná. Letorosty má poměrně rovné a slabé, zprvu jemně sametově chlupaté, později olysávající. Listy jsou tenké, vejčité, dlouhé 6–18 cm a široké přibližně 8 cm, nesouměrně dlanitě 3–5 laločnaté, v obrysu široce vejčité. Na bázi zaokrouhlené nebo šikmo srdčité, zubaté či laločnaté. Listy jsou na líci hladké a leskle zelené. Na rubu pouze na žilnatině pýřité. Listy vykazují Heterofylii, což je schopnost vytvářet na jednom exempláři odlišné tvary a velikosti listů. Palisty kopinaté, opadavé. Řapík je dlouhý kolem 2 cm, silněji chlupatý, na lící žlábkovitě vyhloubený. Listové jizvy jsou na značně vyniklých listových polštářcích. Květenství je jednodomé až dvoudomé v úžlabních vejčitých klasech. Samčí květy jsou ve dlouze stopkatých, světle žlutých jehnědách. Samičí květenství spíše hlávkovité až válcovité a vzpřímené. Blizny jsou lysé, plodenství je 10–25 mm velké, bílozeleně nebo načervenale zbarvené. Plod moruše dozrává v létě, dužnatí a uzavírá drobné nažky, celek je vejčitě válcovité plodenství. Zralá moruše má nažloutlé, jindy fialové až černé zbarvení, zralý plod je především velmi výrazně sladký, s typickou příchutí, podle zralosti a polohy je více či méně aromatický.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Morušovník bílý pochází z Číny, ale je už staletí vysazován ve Středozemí nebo v teplejších krajích Střední Evropy.
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Tento strom vyžaduje odvodněnou, dobře úrodnou půdu vystavenou horkému slunci. Jedná se o jeden z nejpozději jarně rašících stromů. Doba květu je v květnu a červnu.
Význam
[editovat | editovat zdroj]Morušovník bílý je krmnou rostlinou housenek nočního motýla bource morušového (Bombyx mori). Ačkoliv imágo tohoto motýla potravu nepřijímá, housenky konzumují velké množství morušovníku. Sklízení listů morušovníku bílého je tradicí převzatou z východní Asie a ještě dnes se provádí ve velkém rozsahu ve Francii. V době druhé světové války měl být chov bource morušového zaveden v Německu. Proto také z této doby pochází vysazování morušovníku bílého ve školních zahradách. Aby se z co možno nejmenší produkční plochy sklidilo co nejvíce listí, tak se stromy často sestřihují, čímž se hustě rozvětví. Chov housenek bource morušového pro výrobu hedvábí z kokonů je v Evropě prokázán od 16. století. Často se také vysazuje v parcích, zahradách, podél cest pro sladkokyselé plodenství. V Čechách byl chov bource morušového zaveden v 17. století Albrechtem z Valdštejna. Československý hedvábnický průmysl měl v poválečných letech vysokou úroveň. Ročně se dováželo a zpracovávalo až 500 tun surového hedvábí. Roku 1963 bylo naše hedvábnictví zcela zrušeno.
Toxicita
[editovat | editovat zdroj]Celá rostlina kromě zralých plodů obsahuje toxické látky nebezpečné pro lidské zdraví. Konzumace nezralých plodů může podráždit žaludek. Latex vylučovaný rostlinou je dráždivý pro pokožku člověka. Pyl je vysoce alergenní a přispívá k senné rýmě.[1]
Další zdroje podávají jiné údaje o akutní a chronické toxicitě plodů. Zmiňují, že navzdory širokému použití moruší (Morus alba L.) nebylo podle zdroje provedeno žádné systematické hodnocení toxicity plodů moruše. Výsledky testů toxicity neukázaly žádné abnormality a histopatologické změny. Zmiňovány jsou pouze významně odlišné hodnoty glukózy v krvi. Výsledky tedy naznačují, že plody moruše nevyvolávají akutní ani chronickou toxicitu.[2]
Podobné druhy
[editovat | editovat zdroj]Podobným druhem je morušovník černý (Morus nigra), což je teplomilný druh a v České republice se pěstuje zcela výjimečně. Jeho plody se v teplých oblastech Evropy vytvářejí pravidelně a chutnají lépe než plody morušovníku bílého. Plody jsou podobné ostružinám. V místech s horkými léty vyrostou morušovníky černé až v 15 m vysoké stromy.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ WHITE MULBERRY Morus alba [online]. OHIO STATE University [cit. 2015-07-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ACUTE AND SUBCHRONIC TOXICITY OF MULBERRY FRUITS [online]. [cit. 2015-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-17. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ČERVENKA, CIGÁNOVÁ, Martin, Katarína. Klíč k určování dřevin podle pupenů a větviček. Praha: SPN, 1980. 272 s.
- HEJNÝ, SLAVÍK, Slavomil, Bohumil. Květena České republiky, 1. díl. Praha: Academia, 1988. 557 s.
- KREMER, B.P. Stromy. Praha: Ikar, 1995. 288 s. ISBN 80-7176-184-2.
- VERMEULEN, Nico. Encyklopedie stromů a keřů, 2. vydání. Nizozemsko: Rebo, 1995. 288 s. ISBN 80-7234-093-X.
- KISLINGOVÁ, Iva. Mgr.. Brno, 2006 [cit. 2.5.2014]. 60 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce RNDr.Pavel Hyršl, Ph.D.. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu morušovník bílý na Wikimedia Commons
