Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty
Mikuláš Esterházy v roce 1762

5. kníže Esterházy
a majorátní pán Esterházyů
Ve funkci:
18. březen 1762 – 28. září 1790
Předchůdce Pavel II. Antonín Esterházy z Galanty
Nástupce Antonín I. Esterházy z Galanty

Císařský vyslanec v Rusku
Ve funkci:
1753 – 1761
Panovník Marie Terezie
Předchůdce Johann Franz von Pretlack
Nástupce Florimond Claude von Mercy-Argenteau

Císařský vyslanec v Sasku a Polsku
Ve funkci:
1742 – 1747
Panovník Marie Terezie
Předchůdce C. de Launay
Nástupce František ze Šternberka

Narození 18. prosince 1714
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 28. září 1790 (ve věku 75 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť Marie Alžběta Ungnadová z Weissenwolffu
Rodiče Josef I. Esterházy z Galanty
Marie Oktavia z Gilleisu
Děti Antonín I. Esterházy z Galanty
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1765 rakouský Řád zlatého rouna (č. 774)
Commons Kategorie Nikolaus I, Prince Esterházy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty (18. prosince 1714 Vídeň28. září 1790 Vídeň), německy Nikolaus I. Josef Esterházy de Galantha, maďarsky Esterházy (I.) Miklós József, zvaný "Nádherný" byl nejdřívě hrabě, později pátý kníže rodu Esterházyů. Na jeho dvoře působil Josef Haydn.

Život[editovat | editovat zdroj]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Mikuláš razil, ostatně jako mnoho dalších členů rodu, vojenskou kariéru. V roce 1753 se stal majitelem Andrássyho pěšího pluku (č. 33). Později byl povýšen na polního maršála. Teprve po smrti svého staršího bratra Pavla II. Antonína v roce 1762 mu bylo dovoleno užívat knížecí titul jako nová hlava rodu.

V roce 1764 byl jmenován kapitánem uherské tělesné stráže a na korunovaci Josefa II. ve Frankfurtu nad Mohanem vystupoval jako takzvaný korunovační velvyslanec. Jako mnoho jeho předchůdců byl také on jmenován v roce 1765 rytířem Řádu zlatého rouna.

Když v roce 1778 vypukla válka o bavorské dědictví, Mikuláš rekrutoval ze svých prostředků 1200 vojáků na podporu císaře. V roce 1783 císař rozšířil knížecí důstojnost na všechny mužské i ženské potomky forchtensteinské linie Esterházyů.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Mikuláš se 4. března 1737 oženil s hraběnkou Marií Alžbětou Ungnadovou z Weissenwolffu (1718-1790), dcerou říšského hraběte Ferdinanda z Weissenwolffu. Měli spolu šest dětí.

Mecenáš a dvořan[editovat | editovat zdroj]

Přezdívka „velkolepý“ se odvozuje od nákladného dvora, který si ve své rezidenci vydržoval. Josepha Haydna, kterého angažoval už jeho bratr, jmenoval dvorním kapelníkem.

Malý lovecký zámeček Fertőd, který asi o 50 let dříve postavil kníže Michal Esterházy, nechal Mikuláš přestavět na velkolepé letní sídlo Esterháza. Velkoryse přestavěný zámek a barokní zahrady se od té doby často nazývají maďarské Versailles. V létě roku 1773 Mikuláš překvapil svého hosta, císařovnu Marii Terezii oslnivou oslavou a jízdou na „saních po cestách vysypaných solí“. Nicméně nákladný životní styl knížete se také odrazil v účetnictví. Gigantický dluh 3,8 milionu zlatých zanechal kníže svému synovi a nástupci Antonínovi I..

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolaus I. Joseph Esterházy de Galantha na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Constantin von Wurzbach: Eßterházy von Galántha, Nikolaus Joseph Fürst. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 4. Theil. Verlag der typogr.-literar.-artist. Anstalt (L. C. Zamarski, C. Dittmarsch & Comp.), Wien 1858, S. 103 a násl. (digitalizováno)
  • Wilhelm Edler von Janko: Esterházy von Galántha, Nikolaus Fürst. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 6, Duncker & Humblot, Leipzig 1877, S. 387.
  • Johann Christoph Allmayer-Beck: Esterházy von Galántha, Nikolaus Joseph (Miklós) Graf (ab 1762 Fürst). In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 4, Duncker & Humblot, Berlin 1959, ISBN 3-428-00185-0, S. 661 a násl. (digitalizováno)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

[1]