Michelle Bacheletová
Michelle Bacheletová | |||||||||||
![]() | |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
Narození |
29. září 1951 (69 let) La Cisterna | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Choť | Jorge Dávalos Cartes (1979–1984) | ||||||||||
Rodiče | Alberto Bachelet a Ángela Jeria | ||||||||||
Děti | Sebastián Dávalos | ||||||||||
Příbuzní | Máximo Jeria (praděd) | ||||||||||
Alma mater |
Chilská univerzita (1970–1983) Humboldtova univerzita Liceo Javiera Carrera Westland Middle School Lipská univerzita | ||||||||||
Profese | politička, chiruržka a epidemioložka | ||||||||||
Ocenění |
Řád nizozemského lva Řád Isabely Katolické Řád Serafínů Řád Vitolda Velikého | ||||||||||
Podpis |
![]() | ||||||||||
Webová stránka |
michellebachelet | ||||||||||
Commons | Michelle Bachelet | ||||||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Verónica Michelle Bachelet Jeria /βeˈɾonika miˈʃɛl baʃˈle ˈçeɾja/ (* 29. září 1951) je chilská levostředová politička, prezidentka země v letech 2006–2010 a 2014–2018. Poprvé byla zvolena roku 2006 jako první žena v historii Chile.[1][2] a jako druhá v Jižní Americe po Isabel Martínez de Perónové.[3] Od září 2018 zastává funkci Vysoké komisařky OSN pro lidská práva.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Rodiče[editovat | editovat zdroj]
Její matka Ángela Jeria byla archeoložkou a otec Alberto Bachelet důstojníkem u letectva.[4] V 11 letech v roce 1962 se spolu s rodiči dostala do USA, když byl její otec přidělen k vojenské misi při chilské ambasádě. V roce 1969 již maturovala zpět v Chile a začala studovat medicínu. Otec byl povýšen na generála a byl pověřen vládou Salvadora Allendeho organizováním přídělového systému potravin. Po převratu Augusta Pinocheta v září 1973 odmítl opustit zemi a byl uvězněn a obviněn ze zrady. Po měsících mučení zemřel v březnu 1974.
Život v exilu[editovat | editovat zdroj]
V lednu 1975 byla společně se svou matkou zadržena agenty tajné policie a odvezena do Villa Grimaldi, vězení pro politické vězně. Tam byla od matky oddělena a krátce vyslýchána a mučena. Později bylo oběma dovoleno odejít do Austrálie, kde žil matčin starší bratr.[5] V květnu 1975 se přesunuly do NDR, kde jim byl nabídnut azyl. Bacheletová žila v Postupimi, kde se od října 1976 v místní nemocnici připravovala na pokračování studií medicíny. Také se seznámila s chilským architektem Jorgem Dávalosem (také politickým uprchlíkem), kterého si v roce 1977 vzala. Od ledna 1978 studovala němčinu v Lipsku, kde se jí také v témže roce narodil syn Sebastián Dávalos. V říjnu 1978 se vrátila do Postupimi a začala studovat medicínu na Humboldtově univerzitě. Po půl roce studia obdržela povolení vrátit se zpět do vlasti.[6]
Návrat do vlasti[editovat | editovat zdroj]
Po návratu pokračovala ve studiích medicíny, které úspěšně završila v roce 1982. Specializovala se na veřejnou zdravotní péči a pediatrii. Poté pracovala jako lékařka. V roce 1984 se jí narodila dcera Francisca Dávalos Bachelet, nedlouho poté se se svým manželem rozvedla. V letech 1985–1987 měla vztah s mluvčím Vlastenecké fronty Manuela Rodrígueze, ozbrojené složky Komunistické strany Chile[7]. Po znovunastolení demokracie v roce 1990 pracovala pro chilské ministerstvo zdravotnictví. V práci se seznámila s lékařem Aníbalem Henríquezem, stoupencem Augusta Pinocheta, se kterým měla v roce 1992 dceru Sofíu Henríquez Bacheletovou.[8] Jejich vztah po několika letech skončil. V roce 1996 začala studovat vojenskou strategii, krátce i jako stipendistka v USA. Po úspěšném zakončení studia začala pracovat na chilském ministerstvu obrany.
Politika[editovat | editovat zdroj]
Od začátku svých univerzitních studií je členkou Chilské socialistické strany. Politicky aktivní je od druhé poloviny 80. let. 20. století. V roce 1996 kandidovala na starostku Las Condes, bohatého předměstí Santiaga de Chile. Skončila čtvrtá a získala jen 2,35 % hlasů voličů. V roce 1999 pracovala pro Ricarda Lagose při prezidentských primárkách, Ricardo Lagos pak byl v roce 2000 zvolen prezidentem (v chilském prezidentském systému tedy i předsedou vlády).
Ministryně zdravotnictví a obrany[editovat | editovat zdroj]
V březnu 2000 ji jako neznámou političku jmenoval ministryní zdravotnictví. V lednu 2002 se stala ministryní obrany. Koncem roku 2004 byla stranou oslovena jako potenciální kandidátka na prezidenta[9]. Kandidaturu přijala a odstoupila z vládní funkce, aby se mohla naplno věnovat volební kampani. V červenci 2005 se stala jediným kandidátem širší Koalice stran pro demokracii, když jediný protikandidát křesťanský demokrat z voleb odstoupil.
První prezidentské volby (2006–2010)[editovat | editovat zdroj]
V prvním kole prezidentských voleb v prosinci 2005 většinu nezískala, ale jako nejúspěšnější kandidátka se 46 % hlasů postoupila do druhého kola voleb, spolu s pravostředovým kandidátem Sebastiánem Piñerou, politikem a miliardářem. V druhém kole v lednu 2006 se 53,3% zvítězila,[10] stala se tak vůbec první prezidentkou v historii země a sestavila vládu z členů Koalice stran pro demokracii, se stejným počtem mužských a ženských ministrů. V roce 2006 ji časopis Forbes označil jako dvacátou sedmou nejvlivnější ženu světa.[11]
Druhé prezidentské volby (2014–2018)[editovat | editovat zdroj]
Protože nemohla na základě ústavy kandidovat podruhé, zopakovala svůj volební úspěch až v roce 2013, kdy ve volbách se ziskem 62 % hlasů porazila Evelyn Mattheiovou, kandidátku vládnoucích konzervativců.[12] Úřadu se ujala v březnu 2014.[13]
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Chilská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
velmistr Řádu Bernarda O'Higginse – 2006 až 2010 a 2014 až 2018
velmistr Řádu za zásluhy – 2006 až 2010 a 2014 až 2018
Zahraniční vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
velkokříž s řetězem Řádu bílé růže – Finsko, 2007[14]
řetěz Řádu aztéckého orla – Mexiko, 2007
vellkokříž s řetězem Řádu osvoboditele – Venezuela, 2007
velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italkou republiku – Itálie, 9. října 2007[15]
velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 7. listopadu 2007[16]
velkokříž s řetězem Záslužný řád Maďarské republiky – Maďarsko, 2008
velkokříž Řádu Vitolda Velikého se zlatým řetězem – Litva, 9. července 2008[17]
čestný nositel Řádu říšské koruny – Malajsie, 2009[18]
velkokříž Řádu nizozemského lva – Nizozemsko, 25. května 2009
velkokříž Řádu Kristova – Portugalsko, 1. prosince 2009[16]
velkokříž s řetězem Řádu osvoboditele generála San Martína – Argentina, 2010
velkokříž s řetězem Národního řádu San Lorenzo – Ekvádor, 2010[19]
velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 26. února 2010[20]
čestný společník Řádu Austrálie – Austrálie, 5. října 2012[21]
velkokříž s řetězem Řádu Karla III. – Španělsko, 24. října 2014[22]
Řád Serafínů – Švédsko, 10. května 2016
velkokříž s řetězem Řádu svobody – Portugalsko, 30. března 2017[16]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michelle Bachelet na anglické Wikipedii.
- ↑ Biografia de Michelle Bachelet. www.biografiasyvidas.com [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ BUSCABIOGRAFIAS. Biografía de Michelle Bachelet - quién es, obras, información, resumen, vida, tarea, historia. www.buscabiografias.com [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ The women presidents of Latin America. BBC News. 2010-10-31. Dostupné online [cit. 2017-06-23]. (anglicky)
- ↑ EFE. Michelle Bachelet, la primera presidenta de Chile. EL PAÍS. 2006-01-15. Dostupné online [cit. 2017-06-23]. (španělsky)
- ↑ La vida de la primera Presidenta de Chile, La Nación, 2006
- ↑ Las huellas de Bachelet en Alemania Oriental Archivováno 10. 10. 2007 na Wayback Machine, La Tercera, 2006
- ↑ La historia del ex frentista que fue pareja de Bachelet Archivováno 27. 4. 2006 na Wayback Machine, La Tercera, 2005
- ↑ 20 cosas que quizás no sabías de Michelle Bachelet. Terra. Dostupné online [cit. 2017-06-23]. (španělsky)[nedostupný zdroj]
- ↑ All I want in life is to walk along the beach, holding my lover's hand, The Guardian, 2005
- ↑ S.A.P., El Mercurio. Michelle Bachelet es la primera mujer Presidenta con un 53,49% | Emol.com. Emol. 2006-01-15. Dostupné online [cit. 2017-06-23]. (španělsky)
- ↑ 100 nejvlivnějších žen světa, Forbes, 2007.
- ↑ Michelle Bachelet sworn in as Chile's president. BBC News. 2014-03-11. Dostupné online [cit. 2017-06-23]. (anglicky)
- ↑ Nová chilská prezidentka slíbila reformu školství a ústavy. České noviny [online]. 2013-12-16 [cit. 2013-12-31]. Dostupné online.
- ↑ Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
- ↑ Bahagian Istiadat dan Urusetia Persidangan Antarabangsa. www.istiadat.gov.my [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
- ↑ Ex presidenta Bachelet fue condecorada. El Universo [online]. 2010-06-11 [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Otras disposiciones. Boletin Oficial del Estado. 2010-2-27, čís. 51, s. 19401. Dostupné online.
- ↑ Commonwealth of Australia Gazette (Special). 16. října 2012, čís. S160. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-07.
- ↑ Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 2014-10-25, čís. 259, s. 87123. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michelle Bacheletová na Wikimedia Commons
- Chilští politici
- Prezidenti Chile
- Prezidentky
- Chilští lékaři
- Chilští ateisté
- Oběti mučení
- Absolventi Humboldtovy univerzity
- Absolventi vysokých škol v Chile
- Držitelé čestných doktorátů
- Čestní společníci Řádu Austrálie
- Nositelé velkokříže Řádu nizozemského lva
- Nositelé Řádu Serafínů
- Nositelé Národního řádu San Lorenzo
- Nositelé velkokříže s řetězem Řádu prince Jindřicha
- Nositelé velkokříže s řetězem Řádu svobody
- Rytíři velkokříže s řetězem Řádu Karla III.
- Rytíři velkokříže s řetězem Řádu Isabely Katolické
- Rytíři velkokříže Řádu Kristova
- Nositelé Řádu říšské koruny
- Rytíři velkokříže s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku
- Nositelé velkokříže s řetězem Řádu osvoboditele
- Nositelé velkokříže s řetězem Řádu Vitolda Velikého
- Nositelé velkokříže s řetězem Řádu bílé růže
- Nositelé řádového řetězu Řádu aztéckého orla
- Nositelé velkokříže s řetězem Řádu osvoboditele generála San Martína
- Nositelé velkokříže s řetězem Záslužného řádu Maďarské republiky
- Narození 1951
- Narození 29. září
- Narození v Santiagu de Chile
- Držitelé čestných doktorátů Humboldtovy univerzity