Michelle Bacheletová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Michelle Bacheletová
Portrait Michelle Bachelet.jpg
33. a 35. prezidentka Chile
Ve funkci:
11. března 2014 – 11. března 2018
Předchůdce Sebastián Piñera
Nástupce Sebastián Piñera
Ve funkci:
11. března 2006 – 11. března 2010
Předchůdce Ricardo Lagos
Nástupce Sebastián Piñera
Vysoká komisařka OSN pro lidská práva
Úřadující
Ve funkci od:
1. září 2018
Předchůdce Zaíd Raád Zaíd Husajn
Ministryně národní obrany Chile
Ve funkci:
7. ledna 2002 – 1. října 2004
Předchůdce Mario Fernández Baeza
Nástupce Jaime Ravinet
Ministryně zdravotnictví Chile
Ve funkci:
11. března 2000 – 7. ledna 2002
Předchůdce Álex Figueroa
Nástupce Osvaldo Artaza
Stranická příslušnost
Členství Socialistická strana Chile (do 2018)
Narození 29. září 1951 (68 let)
La Cisterna
Choť Jorge Dávalos Cartes (1979–1984)
Rodiče Alberto Bachelet a Ángela Jeria
Děti Sebastián Dávalos
Příbuzní Máximo Jeria (praděd)
Alma mater Chilská univerzita (1970–1983)
Humboldtova univerzita
Liceo Javiera Carrera
Westland Middle School
Lipská univerzita
Profese politička, chiruržka a epidemioložka
Ocenění Řád nizozemského lva
Řád Isabely Katolické
Řád Serafínů
Řád Vitolda Velikého
Podpis Michelle Bacheletová, podpis
Webová stránka michellebachelet.cl
Commons Michelle Bachelet
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Verónica Michelle Bachelet Jeria /βeˈɾonika miˈʃɛl baʃˈle ˈçeɾja/ (* 29. září 1951) je chilská levostředová politička, prezidentka země v letech 2006–2010 a 2014–2018. Poprvé byla zvolena roku 2006 jako první žena v historii Chile.[1][2] a jako druhá v Jižní Americe po Isabel Martínez de Perónové.[3] Od září 2018 zastává funkci Vysoké komisařky OSN pro lidská práva.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Rodiče[editovat | editovat zdroj]

Její matka Ángela Jeria byla archeoložkou a otec Alberto Bachelet důstojníkem u letectva.[4] V 11 letech v roce 1962 se spolu s rodiči dostala do USA, když byl její otec přidělen k vojenské misi při chilské ambasádě. V roce 1969 již maturovala zpět v Chile a začala studovat medicínu. Otec byl povýšen na generála a byl pověřen vládou Salvadora Allendeho organizováním přídělového systému potravin. Po převratu Augusta Pinocheta v září 1973 odmítl opustit zemi a byl uvězněn a obviněn ze zrady. Po měsících mučení zemřel v březnu 1974.

Život v exilu[editovat | editovat zdroj]

V lednu 1975 byla společně se svou matkou zadržena agenty tajné policie a odvezena do Villa Grimaldi, vězení pro politické vězně. Tam byla od matky oddělena a krátce vyslýchána a mučena. Později bylo oběma dovoleno odejít do Austrálie, kde žil matčin starší bratr.[5] V květnu 1975 se přesunuly do NDR, kde jim byl nabídnut azyl. Bacheletová žila v Postupimi, kde se od října 1976 v místní nemocnici připravovala na pokračování studií medicíny. Také se seznámila s chilským architektem Jorgem Dávalosem (také politickým uprchlíkem), kterého si v roce 1977 vzala. Od ledna 1978 studovala němčinu v Lipsku, kde se jí také v témže roce narodil syn Sebastián Dávalos. V říjnu 1978 se vrátila do Postupimi a začala studovat medicínu na Humboldtově univerzitě. Po půl roce studia obdržela povolení vrátit se zpět do vlasti.[6]

Návrat do vlasti[editovat | editovat zdroj]

Po návratu pokračovala ve studiích medicíny, které úspěšně završila v roce 1982. Specializovala se na veřejnou zdravotní péči a pediatrii. Poté pracovala jako lékařka. V roce 1984 se jí narodila dcera Francisca Dávalos Bachelet, nedlouho poté se se svým manželem rozvedla. V letech 1985–1987 měla vztah s mluvčím Vlastenecké fronty Manuela Rodrígueze, ozbrojené složky Komunistické strany Chile[7]. Po znovunastolení demokracie v roce 1990 pracovala pro chilské ministerstvo zdravotnictví. V práci se seznámila s lékařem Aníbalem Henríquezem, stoupencem Augusta Pinocheta, se kterým měla v roce 1992 dceru Sofíu Henríquez Bacheletovou.[8] Jejich vztah po několika letech skončil. V roce 1996 začala studovat vojenskou strategii, krátce i jako stipendistka v USA. Po úspěšném zakončení studia začala pracovat na chilském ministerstvu obrany.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Michelle Bachelet ve společnosti světových vůdců po své inauguraci prezidentkou

Od začátku svých univerzitních studií je členkou Chilské socialistické strany. Politicky aktivní je od druhé poloviny 80. let. 20. století. V roce 1996 kandidovala na starostku Las Condes, bohatého předměstí Santiaga de Chile. Skončila čtvrtá a získala jen 2,35 % hlasů voličů. V roce 1999 pracovala pro Ricarda Lagose při prezidentských primárkách, Ricardo Lagos pak byl v roce 2000 zvolen prezidentem (v chilském prezidentském systému tedy i předsedou vlády).

Ministryně zdravotnictví a obrany[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2000 ji jako neznámou političku jmenoval ministryní zdravotnictví. V lednu 2002 se stala ministryní obrany. Koncem roku 2004 byla stranou oslovena jako potenciální kandidátka na prezidenta[9]. Kandidaturu přijala a odstoupila z vládní funkce, aby se mohla naplno věnovat volební kampani. V červenci 2005 se stala jediným kandidátem širší Koalice stran pro demokracii, když jediný protikandidát křesťanský demokrat z voleb odstoupil.

První prezidentské volby (2006–2010)[editovat | editovat zdroj]

V prvním kole prezidentských voleb v prosinci 2005 většinu nezískala, ale jako nejúspěšnější kandidátka se 46 % hlasů postoupila do druhého kola voleb, spolu s pravostředovým kandidátem Sebastiánem Piñerou, politikem a miliardářem. V druhém kole v lednu 2006 se 53,3% zvítězila,[10] stala se tak vůbec první prezidentkou v historii země a sestavila vládu z členů Koalice stran pro demokracii, se stejným počtem mužských a ženských ministrů. V roce 2006 ji časopis Forbes označil jako dvacátou sedmou nejvlivnější ženu světa.[11]

Druhé prezidentské volby (2014–2018)[editovat | editovat zdroj]

Protože nemohla na základě ústavy kandidovat podruhé, zopakovala svůj volební úspěch až v roce 2013, kdy ve volbách se ziskem 62 % hlasů porazila Evelyn Mattheiovou, kandidátku vládnoucích konzervativců.[12] Úřadu se ujala v březnu 2014.[13]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Chilská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michelle Bachelet na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Biografia de Michelle Bachelet. www.biografiasyvidas.com [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. (španělsky) 
  2. ↑ BUSCABIOGRAFIAS. Biografía de Michelle Bachelet - quién es, obras, información, resumen, vida, tarea, historia. www.buscabiografias.com [online]. [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. (španělsky) 
  3. ↑ The women presidents of Latin America. BBC News. 2010-10-31. Dostupné online [cit. 2017-06-23]. (anglicky) 
  4. ↑ EFE. Michelle Bachelet, la primera presidenta de Chile. EL PAÍS. 2006-01-15. Dostupné online [cit. 2017-06-23]. (španělsky) 
  5. ↑ La vida de la primera Presidenta de Chile, La Nación, 2006
  6. ↑ Las huellas de Bachelet en Alemania Oriental Archivováno 10. 10. 2007 na Wayback Machine, La Tercera, 2006
  7. ↑ La historia del ex frentista que fue pareja de Bachelet Archivováno 27. 4. 2006 na Wayback Machine, La Tercera, 2005
  8. ↑ 20 cosas que quizás no sabías de Michelle Bachelet. Terra. Dostupné online [cit. 2017-06-23]. (španělsky) [nedostupný zdroj]
  9. ↑ All I want in life is to walk along the beach, holding my lover's hand, The Guardian, 2005
  10. ↑ S.A.P., El Mercurio. Michelle Bachelet es la primera mujer Presidenta con un 53,49% | Emol.com. Emol. 2006-01-15. Dostupné online [cit. 2017-06-23]. (španělsky) 
  11. ↑ 100 nejvlivnějších žen světa, Forbes, 2007.
  12. ↑ Michelle Bachelet sworn in as Chile's president. BBC News. 2014-03-11. Dostupné online [cit. 2017-06-23]. (anglicky) 
  13. ↑ Nová chilská prezidentka slíbila reformu školství a ústavy. České noviny [online]. 2013-12-16 [cit. 2013-12-31]. Dostupné online. 
  14. ↑ Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  15. ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-06-23]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-06-23]. Dostupné online. 
  17. ↑ Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  18. ↑ Bahagian Istiadat dan Urusetia Persidangan Antarabangsa. www.istiadat.gov.my [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  19. ↑ Ex presidenta Bachelet fue condecorada. El Universo [online]. 2010-06-11 [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (španělsky) 
  20. ↑ Otras disposiciones. Boletin Oficial del Estado. 2010-2-27, čís. 51, s. 19401. Dostupné online. 
  21. ↑ Commonwealth of Australia Gazette (Special). 16. října 2012, čís. S160. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-07. 
  22. ↑ Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 2014-10-25, čís. 259, s. 87123. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Prezidenti Chile Chile
Manuel Blanco Encalada (1826) • Agustín Eyzaguirre (1826–1827) • Ramón Freire (1827) • Francisco Antonio Pinto (1827–1829) • Francisco Ramón Vicuña (1829) • José Tomás Ovalle (1829–1831) • Francisco Ruiz-Tagle (1831) • José Tomás Ovalle (1831) • José Joaquín Prieto (1831–1841) • Manuel Bulnes (1841–1851) • Manuel Montt (1851–1861) • José Joaquín Pérez (1861–1871) • Federico Errázuriz Zañartu (1871–1876) • Aníbal Pinto (1876–1881) • Domingo Santa María (1881–1886) • José Manuel Balmaceda (1886–1891) • Jorge Montt (1891–1896) • Federico Errázuriz Echaurren (1896–1901) • Germán Riesco (1901–1906) • Pedro Montt (1906–1910) • Emiliano Figueroa (1910) • Ramón Barros Luco (1910–1915) • Juan Luis Sanfuentes (1915–1920) • Arturo Alessandri (1920–1924) • Emiliano Figueroa (1925–1927) • Carlos Ibáñez del Campo (1927–1931) • Juan Esteban Montero (1931–1932) • Carlos Dávila (1932) • Arturo Alessandri (1932–1938) • Pedro Aguirre Cerda (1938–1941) • Jerónimo Méndez (1941–1942) • Juan Antonio Ríos (1942–1946) • Gabriel González Videla (1946–1952) • Carlos Ibáñez del Campo (1952–1958) • Jorge Alessandri (1958–1964) • Eduardo Frei Montalva (1964–1970) • Salvador Allende (1970–1973) • Augusto Pinochet (1973–1990) • Patricio Aylwin (1990–1994) • Eduardo Frei Ruiz-Tagle (1994–2000) • Ricardo Lagos (2000–2006) • Michelle Bacheletová (2006–2010) • Sebastián Piñera (2010–2014) • Michelle Bacheletová (2014–2018) • Sebastián Piñera (od 2018)
Autoritní data: AUT: xx0040585 | GND: 130818313 | ISNI: 0000 0000 7872 849X | LCCN: no2005110795 | VIAF: 10960703 | WorldcatID: lccn-no2005110795
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michelle_Bacheletová&oldid=18909939“