Isabel Martínez de Perón

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Isabel Martínez de Perón
Isabel Martinez de Peron.jpg
Stranická příslušnost
ČlenstvíJusticialistická strana
Narození4. února 1931 (90 let)
La Rioja
ChoťJuan Perón
SídloMadrid
Profesepolitička a tanečnice
Náboženstvíkatolicismus
Oceněnívelkokříž Řádu Isabely Katolické (1974)
Řád hvězdy Rumunské socialistické republiky
Květnový řád
Řád osvoboditele generála San Martína
PodpisIsabel Martínez de Perón, podpis
CommonsMaría Estela Martínez de Perón
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maria Estela Martínez de Perón, známá také jaké „Isabel“ (* 4. února 1931 La Rioja, Argentina) je argentinská politička, která byla v letech 1974–1976 prezidentkou Argentiny. Byla třetí manželkou prezidenta Argentiny Juana Peróna a historicky první žena v prezidentském úřadu na světě.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Se svým budoucím manželem Perónem se setkala v Panamě, kde pracovala jako tanečnice v nočním klubu. Spolu se v roce 1960 přestěhovali do Španělska, kde byli přinuceni na nátlak církve vstoupit do manželství, i když věkový rozdíl mezi nimi byl 35 let.

Během Perónova návratu do politiky jej Isabel doprovázela při cestách po jižní Americe a po Španělsku. Na rozdíl od Perónovy druhé manželky Evity byla Isabel stydlivá a nikterak inteligentní, a proto s ní nikdy nebylo počítáno jako s posilou Perónovy politiky.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Perónovi s rodinou diktátora Ceaușescua.

Perón se v roce 1973 stal potřetí prezidentem Argentiny a jmenoval Isabel vicepresidentkou. Díky tomu se tak o rok později, po Perónově smrti, stala automaticky prezidentkou. V úřadu strávila necelé dva roky, než byla svržena pučem a nahrazena generálem Jorgem Videlou. Ironií je, že jej kdysi sama povýšila.

Isabel byla odsouzena k domácímu vězení, v roce 1981 jí bylo umožněno emigrovat do Španělska.

V roce 2007 požádala argentinská strana o její vydání zpět do vlasti, důvodem bylo podezření za spoluvinu na smrti více než 1500 levicových osobností politického života. O rok později španělský soud odmítl vydat Isabel k trestnímu stíhání s odůvodněním, že případ je již promlčen.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Мартинес де Перон, Исабель na ruské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Prezidenti Argentiny
Bernardino Rivadavia (1826–1827) • Vicente López y Planes (1827) • Justo José de Urquiza (1854–1860) • Santiago Derqui (1860–1861) • Juan Esteban Pedernera (1861) • Bartolomé Mitre (1862–1868) • Domingo Faustino Sarmiento (1868–1874) • Nicolás Avellaneda (1874–1880) • Julio Argentino Roca (1880–1886) • Miguel Juárez Celman (1886–1890) • Carlos Pellegrini (1890–1892) • Luis Sáenz Peña (1892–1895) • José Evaristo Uriburu (1895–1898) • Julio Argentino Roca (1898–1904) • Manuel Quintana (1904–1906) • José Figueroa Alcorta (1906–1910) • Roque Sáenz Peña (1910–1914) • Victorino de la Plaza (1914–1916) • Hipólito Yrigoyen (1916–1922) • Marcelo Torcuato de Alvear (1922–1928) • Hipólito Yrigoyen (1928–1930) • José Félix Uriburu (1930–1932) • Agustín Pedro Justo (1932–1938) • Roberto María Ortiz (1938–1942) • Ramón Castillo (1942–1943) • Pedro Pablo Ramírez (1943–1944) • Edelmiro Julián Farrell (1944–1946) • Juan Perón (1946–1955) • Juan Perón (1973–1974) • Isabel Martínez de Perón (1974–1976) • Jorge Rafael Videla (1976–1981) • Leopoldo Galtieri (1981–1982) • Reynaldo Bignone (1982–1983) • Raúl Alfonsín (1983–1989) • Carlos Menem (1989–1999) • Fernando de la Rúa (1999–2001) • Ramón Puerta (2001) • Adolfo Rodríguez Saá (2001) • Eduardo Camaño (2001–2002) • Eduardo Duhalde (2002–2003) • Néstor Kirchner (2003–2007) • Cristina Fernández de Kirchner (2007–2015) • Mauricio Macri (2015–2019) • Alberto Fernández (od 2019)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Isabel_Martínez_de_Perón&oldid=20621301“