Národní řád svatého Vavřince

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Národní řád svatého Vavřince
Orden Nacional de San Lorenzo
Velkokříž
Velkokříž
Uděluje

Ekvádor
Typ záslužný řád
Založeno 17. srpna 1809
Stát EkvádorEkvádor Ekvádor
Způsobilost občané Ekvádoru i cizí státní příslušníci
Uděluje se za mimořádnou službu
Status dosud udílen
Hlava řádu Prezident Ekvádoru
Třídy velkořetěz
velkokříž
velkodůstojník
Ostatní vyznamenání
Vyšší není
Nižší Národní řád za zásluhy

Národní řád svatého Vavřince (španělsky Orden Nacional de San Lorenzo) je nejvyšší státní vyznamenání Ekvádoru.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Řád byl založen dne 17. srpna 1809 v klášteře svatého Augustina ve městě Quito předsedou první autonomní vlády v Quitu Juanem Pío Montúfarem, druhým markýzem ze Selvy Alegre, jež se dostal k moci po ozbrojeném puči. O založení řádu bylo rozhodnuto ve stejný den, kdy byla oficiálně ustavena první autonomní vládní rada v Quitu. Stalo se tak při slavnostním ceremoniálu, který se konal v kapitule kláštera svatého Augustina. Řád byl pojmenován po svatém Vavřinci, jehož svátek se slavil v den, kdy byl řád založen. V den založení byl řád udělen všem členům vlády. Předávání vyznamenání podléhalo uvážení předsedů quitské vlády. V té době bylo vyznamenání uděleno pouze členům junty a několika vojákům. Po pádu režimu, byl řád na dalších více než sto let zapomenut.[1]

Dne 10. srpna 1959 prezident Camilo Ponce Enríquez obnovil řád a zavedl jej do systému státních vyznamenání Ekvádoru. Stalo se tak jako součást oslav 150. výročí vzniku první autonomní vlády v Quitu. Obnoven byl výkonným dekretem č. 1329 zde dne 10. srpna 1959. Dne 4. června 2001 upravil prezident Gustavo Noboa Bejarano jeho status.[2][3] Jedná se o nejvyšší civilní i vojenské ekvádorské vyznamenání.

Pravidla udílení[editovat | editovat zdroj]

Řád je udílen významným občanům Ekvádoru i cizím státním příslušníkům, kteří prokázali své zásluhy státu. Udílen je na návrh ministra zahraničních věcí prezidentem Ekvádoru.[3]

Třídy[editovat | editovat zdroj]

Řád je udílen ve třech třídách:[3]

  • velkořetěz – Tato třída je vyhrazena pro prezidenta Ekvádoru, cizí hlavy států, panovníky a prince spojené s vládnoucími monarchiemi a při výkonu konkrétních funkcí. Tato třída je udílena výhradně z rozhodnutí prezidenta.
  • velkokříž – Řádový odznak se nosí na 100 mm široké stuze spadající z ramene na protilehlý bok. V případě dam je stuha užší. Řádová hvězda se nosí nalevo na hrudi.
  • velkodůstojník

Insignie[editovat | editovat zdroj]

Řádový odznak má tvar zlatého, červeně smaltovaného maltézského kříže. Mezi rameny kříže jsou čtyři planoucí jazyky. Ve středu odznaku je kulatý medailon s červeně smaltovaným pozadím a širokým černě smaltovaným okrajem. V kruhu je zlatý nápis REPUBLICA DEL ECUADOR • 10 DE AGOSTO DE 1809. Uprostřed je zlatá mřížka s iniciály SL. Průměr odznaku je 80 mm.[3]

Řádový řetěz je zlatý, dlouhý 100 cm a široký 4 cm. Sestává z článků ve tvaru státního znaku Ekvádoru, které se střídají s články ve tvaru děl, která zdobí průčelí paláce Carondelet a centrálního medailonu, k němuž je připojen řádový odznak.[3]

Řádová hvězda má tvar pěticípého červeně smaltovaného maltézského kříže. Ostatní se shoduje se vzhledem řádového odznaku.

Stuha je červená s černými proužky lemujícími oba okraje.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Национальный орден Сан-Лоренсо na ruské Wikipedii.

  1. MENA VILLAMAR, Claudio. El Quito rebelde (1809-1812). 1. vyd. Quito-Ecuador: Abya-Ayala 230 s. Dostupné online. ISBN 9978-04-334-9, ISBN 978-9978-04-334-9. OCLC 39208578 S. 108. 
  2. НАГРАДЫ ЭКВАДОРА. ОРДЕН САН ЛОРЕНЗО.. web.archive.org [online]. 2014-07-14 [cit. 2021-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-14. 
  3. a b c d e Registro Oficial. 4 de SEPTIEMBRE del 2002 - Derecho Ecuador. web.archive.org [online]. 2016-01-29 [cit. 2021-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-29. 
  4. ODM of Ecuador: National Order of San Lorenzo. www.medals.org.uk [online]. [cit. 2021-04-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]