Maxmilián von Wimpffen

Maxmilián baron Wimpffen
Polní maršál Maxmilián von Wimpffen (1849)
Kapitán císařské tělesné stráže
Ve funkci: 1844 – 1854
Předchůdce	Friedrich Franz Hohenzollern-Hechingen
Nástupce	Evžen hrabě Vratislav z Mitrovic
Velitel v rakouských zemích
Ve funkci: 1830 – 1844
Předchůdce	Hannibal markýz Sommariva
Nástupce	arcivévoda Albrecht
Vojenská služba
Služba	Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnost	polní maršál (1844), polní zbrojmistr (1830), polní podmaršál (1813), generálmajor (1809)
Narození	19. února 1770 Münster
Úmrtí	29. srpna 1854 (ve věku 84 let) Vídeň
Místo pohřbení	Památník Heldenberg
Titul	baron
Rodiče	Georg Siegmund Wimpffen
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Profese	voják a důstojník
Ocenění	čestný občan Vídně (1841) Řád sv. Anny 1. třídy rytíř Řádu zlatého rouna
Commons	Maximilian von Wimpffen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maxmilián Alexandr svobodný pán z Wimpffenu (německy Maximilian Alexander Freiherr von Wimpffen) (19. února 1770 Münster – 29. srpna 1854 Vídeň) byl německý šlechtic a rakouský polní maršál. V císařské armádě sloužil od roku 1786, vyznamenal se ve bojích proti republikánské Francii a napoleonských válkách. Byl celkem osmkrát zraněn, získal několik prestižních vyznamenání a prodělal rychlý kariérní postup. Po napoleonských válkách zastával velitelské posty ve Slezsku, Itálii a rakouských zemích, byl také náčelníkem generálního štábu (1824–1830). Nakonec dosáhl nejvyšší hodnosti polního maršála (1844) a v závěru života zastával čestnou funkci kapitána císařské tělesné stráže.

Životopis

Maxmilián von Wimpffen

Pocházel ze staré německé šlechtické rodiny, byl třetím synem polního podmaršála Jiřího Zikmunda Wimpffena (1735–1816), který byl se svými bratry povýšen v roce 1781 do stavu svobodných pánů. Maxmilián studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do rakouské armády vstoupil v roce 1786 jako praporčík k pěšímu pluku č. 9. Během války s Tureckem byl již podporučíkem a v roce 1789 byl zraněn při dobývání Bělehradu. V hodnosti nadporučíka byl v roce 1792 přeložen do Rakouského Nizozemí (dnešní Belgie) a poté se zapojil do bojů proti revoluční Francii. Proslul odvážným útokem v bitvě u Neerwindenu (1793), kde byl zraněn a zajat, po propuštění se zúčastnil dalších bojů v Belgii. V hodnosti kapitána (1794) byl přeložen do Itálie, kde byl znovu dvakrát zraněn a poté působil jako štábní důstojník pod velením polního zbrojmistra Beaulieu. Bojoval v bitvě u Arcole a následně byl přeložen jako ubytovatel armády generála Bellegarda do Tyrolska. V roce 1799 byl opět zraněn v bojích v Německu a během rekonvalescence získal hodnost majora (1799).

V roce 1805 byl povýšen na plukovníka a během války třetí koalice plánoval obranu Olomouce, ve sboru generála Lichtenštejna se zúčastnil bitvy u Slavkova. Zde byl znovu zraněn a obdržel rytířský kříž Řádu Marie Terezie. V roce 1806 se stal generálním pobočníkem arcivévody Karla a v roce 1807 získal titul císařského komorníka. Pro tažení v roce 1809 obdržel hodnost generálmajora, bojoval v Německu, kde pod ním padli dva koně a následně se podílel na plánech k bitvám u Aspern a Wagramu. Po prohrané válce dostal nabídku od ruského cara Alexandra ke vstupu do ruské armády v hodnosti generálporučíka, což ale odmítl. Zasával funkci velitele brigády v Čechách a Sedmihradsku.

Hrobka maršála Wimpffena v památníku Heldenberg

Do aktivních bojů se zapojil znovu v roce 1813, kdy se habsburská monarchie připojila ke koalici proti Napoleonovi. Byl povýšen na polního podmaršála a převzal velení divize 1. armádního sboru v Čechách, s nímž bojoval v bitvě u Lipska. V roce 1814 pronikl do Francie a zúčastnil se závěrečné fáze napoleonských válek, v roce 1815 převzal pevnost Landau. V letech 1814–1821 byl zemským velitelem ve Slezsku, souběžně na přelomu let 1815 a 1816 velel armádnímu sboru na Rýně. V roce 1821 byl jmenován c. k. tajným radou a stal se zástupcem velitele v Benátkách, kde setrval do roku 1824. Po návratu do Vídně zastával post náčelníka generálního štábu (1824–1830). V roce 1830 byl povýšen na polního zbrojmistra a nakonec byl v letech 1830–1844 velitelem v rakouských zemích se sídlem v Salzburgu. Svou kariéru završil hodností polního maršála (1844) a poté do smrti zastával čestný post velitele císařské tělesné stráže (Erste Arcieren Leibgarde, 1844–1854).

Za aktivní účast ve válkách získal dva stupně Řádu Marie Terezie, rytířský (1805) a komandérský (1809) kříž. Dále byl nositelem ruského Řádu sv. Anny, hesenského Řádu Ludvíka a neapolského Konstantiniánského řádu sv. Jiří. Od roku 1815 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 13. V závěru kariéry obdržel nejvyšší rakouské státní vyznamenání, Řád zlatého rouna (1852).

Zemřel ve Vídni 29. srpna 1854 ve věku 84 let a byl pohřben v pantheonu rakouských vojevůdců v Heldenbergu.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Maximilian von Wimpffen na Wikimedia Commons
• Biografie Maximiliana Wimpffena na webu napoleon series
• Maximilian Wimpffen in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich

Autoritní data	GND: 117399191 ISNI: 0000 0000 1349 5971 VIAF: 20456515 WorldCat Entities: E39PBJgRVfm669mdfbbGTpxMT3