Hannibal Sommariva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hannibal markýz Sommariva
(litografie, Josef Kriehuber, 1827)
Vrchní velitel v Horním a Dolním Rakousku
Ve funkci:
1820 – 1829
Vrchní velitel ve Slezsku
Ve funkci:
1807 – 1811

Narození10. března 1755
Lodi
Úmrtí10. července 1829 (ve věku 74 let)
Vídeň
PříbuzníGiuseppe Emilio Sommariva (sourozenec)
Profesevoják a důstojník
Oceněnírytíř Vojenského řádu Marie Terezie
CommonsAnnibale Sommariva
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hannibal markýz Sommariva (Annibale marchese di Sommariva) (10. března 1755, Lodi10. července 1829, Vídeň) byl rakouský generál italského původu. Od mládí sloužil v rakouské armádě, vynikl účastí v bojích proti revoluční a napoleonské Francii. V roce 1817 dosáhl hodnosti generála jezdectva, závěr kariéry strávil ve Vídni jako vrchní velitel pro Horní a Dolní Rakousko (1820–1829).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Generál Hannibal Sommariva (cca 1820)

Pocházel ze staré šlechtické rodiny z Lombardie, které náležel titul markýze. Studoval na šlechtické akademii v Miláně a již v roce 1771 vstoupil do císařské armády. Bojoval ve válce o bavorské dědictví, později se zúčastnil bojů proti Turkům. Vynikl ve francouzských revolučních válkách, kdy rychle postupoval v hodnostech (podplukovník 1793, plukovník 1796). Za účast ve vítězné bitvě u Magnana obdržel Řád Marie Terezie (1799) a téhož roku byl povýšen na generálmajora. V letech 1800–1801 byl guvernérem v Toskánsku. V hodnosti polního podmaršála (1807) byl vrchním velitelem ve Slezsku se sídlem v Opavě (1807–1811). Mezitím se zúčastnil tažení proti Napoleonovi v roce 1809 a bojoval v bitvě u Eckmühlu, později sloužil na Moravě a v Uhrách. Závěru napoleonských válek se zúčastnil opět v Itálii, kde byl velitelem pravého křídla rakouské armády (1813–1814). Poté byl zastupujícím velitelem ve Vídni (1814–1820). V roce 1816 byl jmenován tajným radou a získal potvrzení hraběcího titulu pro Rakouské císařství. V roce 1817 dosáhl hodnosti generála jezdectva[1] a nakonec byl vrchním velitelem v Horních a Dolních Rakousích (1820–1829). Po skončení napoleonských válek získal Řád železné koruny (1816) a ruský Řád sv. Alexandra Něvského (1818). Je pohřben na Vídeňském ústředním hřbitově.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 93 dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]