Machnín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Machnín
Letecký pohled na Machnín od východu
Letecký pohled na Machnín od východu
Lokalita
Charakter místní část
Obec Liberec
Okres Liberec
Kraj Liberecký kraj
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 080 (2011)[1]
Katastrální území Machnín (113,377 km²)
PSČ 460 01
Počet domů 239 (2011)[1]
Machnín na mapě
Machnín
Machnín
Další údaje
Kód části obce 408883
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Machnín (něm. Machendorf) je XXXIII. místní částí města Liberce. Katastrální území Machnín zahrnuje kromě ní ještě místní části XXXIV-Bedřichovka a XXXV-Karlov pod Ještědem a osadu Hamrštejn (německy Hammerstein). Severozápadní část Machnína (tj. na sever od řeky v okolí kostela a hřbitova) se označuje jako Nová čtvrť. Machnín sousedí s libereckými částmi Bedřichovka, Horní Suchá a Karlov pod Ještědem a s částmi Stráže nad Nisou, Kryštofova Údolí a Chrastavy. Machnínem protéká Lužická Nisa.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obec byla patrně založena někdy ve 14. století pány z Donína. Nazvána pak byla podle manželky purkrabího Viléma z Donína, která se jmenovala Machna. Původní název vsi byl tak Machnadorf, uváděn je ale také jako Mochendorf, Machndorf a Mochendorff. Poprvé je zmíněna roku 1428 v záznamech o bitvě mezi Janem Kralovcem a Lužičany. Osud vsi je odpočátku poznamenán její polohou na rozhraní grabštejnského a frýdlantského panství a blízkostí hradu Hamrštejna. Ves tak časem přecházela z vlastnictví jednoho panství na druhé a zpět, jak se měnily hraniční poměry okolí. Patrně kvůli tomu byla v okolí vystavěna další tzv. Haléřová tvrz.

V okolí obce, na Ovčí hoře, se těžily různé kovové rudy. Šlo olovnaté a mědené rudy – chalkopyrit – a také limonit. Později byla objevena ložiska stříbra u Panenské Hůrky. Těžba se sice přerušila za třicetileté války, definitivně se zastavila v polovině 18. století. Vykutané železo se zpracovávalo v hamru na břehu Nisy (ostatně hrad Hamrštejn byl podle něj pojmenován). I když tento hamr patrně existoval již před samotným hradem a je tak údajně jedním z nejstarších na českém území, písemně je doložen až v půli 16. století.

Obyvatelé Machnína se převážně živili jako zemědělci, pracující kolem panského dvora – pozdějšího statku. Vzhledem ke své poloze na hlavní trase směrem na Žitavu, nebyl Machnín ušetřen snad žádnému blízkému vojenskému tažení od bitvy pod Hamrštejnem roku 1428 do prusko-rakouské války 1866. Na druhou stranu tato poloha přinesla do Machnína v 19. století rozvoj dopravy – nejprve se ke Staré ulici přidala státní silnice do Chrastavy (1845), pak do Kryštofova Údolí (1858) a o rok později také železniční trať Liberec – Žitava, který překonává Nisu 700 m dlouhým mostem.

Roku 1850 byly k Machnínu přičleněny okolní obce Bedřichovka a Karlov. V roce 1885 byl založen obecní hřbitov s malou kaplí. Roku 1902 bylo v Machníně 28 zemědělských, 60 průmyslových podniků a 15 domácích živností. Od téhož roku byly zdejší prameny hlavním zdrojem vody pro liberecký vodovod, v obci samotné byl vodovod zřízen až roku 1934 po provedení nových vrtů. Do konce první světové války byl Machnín ryze německou obcí s bohatou spolkovou činností. V letech 19261931 byl Machnín rozšířen o Novou čtvrť postavením třiceti nových domů na pozemcích kolem hřbitova. Zároveň byl v této lokalitě postaven nový pseudogotický kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (Božského srdce Páně). V obci byly dvě školy – česká jednotřídka a německá trojtřídní obecná, jedenáct hostinců, prodejnu spotřebního družstva a spořitelní a záložní spolek.

I když od vzniku Československa tvořili obecní zastupitelstvo zástupci Svazu zemědělců, KSČ a Československé národně socialistické strany, nakonec se vývoj přiklonil k dominanci henleinovců. Koncem druhé světové války sloužila machnínská škola jako útočiště pro uprchlíky ze Slezska, v obci byl dočasně ubytován maďarský dobrovolnický sbor a jednotka Vlasovců. Počátkem roku 1945 měl Machnín ve 213 domech 1717 obyvatel (1566 Němců), po hlavní fázi odsunu zůstalo jen 230 Němců a roku 1948 žilo v obci jen 100 Němců a 1141 Čechů. Někdejší statek, který býval ještě v 19. století poplužním dvorem grabštejnského panství a v roce 1926 se stal majetkem města Liberce, a ostatní zemědělské usedlosti byly kolektivizovány a od roku 1953 spadaly pod Státní statek Liberec. Dne 1. 7. 1980 byl Machnín připojen k Liberci jako 33. čtvrť a téhož roku sem byla prodloužena linka č. 16 MHD, která sem jezdí dodnes. Roku 1991 měl Machnín 926 obyvatel.

Kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (Božského srdce Páně)

Pamětihodnosti a přírodní zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Hrad Hamrštejn – zřícenina historického hradu ze 14. století
  • Tzv. Haléřova tvrz - tvrziště v západní části vsi nedaleko hřiště a nádraží[2]
  • Kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova – novogotický kostel
  • Hřbitov s centrálním křížem, márnicí a starými náhrobky z 19. a první poloviny 20. století
  • Panský dvůr (tzv. Meierhof) jižně od vsi (u silnice do Karlova pod Ještědem)
  • Stará školní budova v Heřmánkové ul. 95
  • Několik drobnějších památek (podstavec kříže u školy v Heřmánkové ulici, pomník válečným obětem (?) u brány hřbitova)
  • Pás bunkrů z konce 30. let, tzv. řopíků, na úbočí Ovčí hory mezi Machnínem, Chrastavou a Bedřichovkou
  • Stáj Prašný dvůr s jezdeckým areálem v Heřmánkové ulici

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Machnínem prochází železniční trať 089 z Liberce přes německou Žitavu do Rybniště. Nachází se zde dvě železniční zastávkyMachnín a Machnín hrad. V Machníně zastavují příměstské autobusové linky z Liberce do Chrastavy a Frýdlantu, dopravce ČSAD Liberec, i linka 16 liberecké městské dopravy jezdící z terminálu Fügnerova v centru města až na Novinu, kterou provozuje Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou. Linka byla v bezpečnostním průzkumu mezi cestujícími vyhodnocena jako nejnebezpečnější městskou linkou v Liberci.[3] Problémová je zejména kvůli nepřizpůsobivým občanům z machnínské ubytovny, v autobusech údajně dochází i k fyzickým konfliktům,[4] dopravní podnik se rozhodl do vozů nainstalovat bezpečnostní kamery. První autobus s nainstalovanou kamerou do Machnína vyjel počátkem roku 2013.[5]

Přes Lužickou Nisu je mezi Machnínem a chrastavskou částí Andělská Hora místo mostu, zničeného při povodni v roce 2010, zprovozněn unikátní transbordér.

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. http://www.hrady.cz/?OID=1881
  3. PLUHAŘ, Adam. Každého pátého řidiče liberecké MHD okradli, dopravce instaluje kamery. iDnes.cz [online]. 2012-03-07 [cit. 2013-05-04]. Dostupné online. 
  4. ŠILER, Ivan. Teror na autobusové lince 16 pokračuje. Liberecký deník [online]. 2011-02-09 [cit. 2013-05-04]. Dostupné online. 
  5. LUBAS, Miloslav. Autobus hrůzy hlídá kamera. Cestující v něm napadali řidiče i revizory. iDnes.cz [online]. 2013-02-13 [cit. 2013-05-04]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KARPAŠ, Roman, a kol. Kniha o Liberci. Liberec: Dialog, 1996. S. 568-571. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]