Luis Sotelo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Blahoslavený
Luis Sotelo
Tato freska je součástí vlysu v Salone dei Corazieri (Velký sál kurfiřtů) v Kvirinálském paláci v Římě. Tento obraz znázorňuje delegaci pod vedením Hasekura Tsunenaga (支倉 常長). Hasekura je zobrazen, jak si opírá hlavu o ruku při diskusi právě s františkánským překladatelem Louisem Sotelem.
Tato freska je součástí vlysu v Salone dei Corazieri (Velký sál kurfiřtů) v Kvirinálském paláci v Římě. Tento obraz znázorňuje delegaci pod vedením Hasekura Tsunenaga (支倉 常長). Hasekura je zobrazen, jak si opírá hlavu o ruku při diskusi právě s františkánským překladatelem Louisem Sotelem.
Církevřímskokatolická
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Osobní údaje
Datum narození6. září 1574
Místo narozeníSevilla
Datum úmrtí25. srpna 1624 (ve věku 49 let)
Místo úmrtíŌmura, Nagasaki, Japonsko
Příčina úmrtíupálení na hranici
Povolánímisionář
Alma materUniverzita v Salamance
Svatořečení
Beatifikace7. července 1867
beatifikoval Pius IX.
Svátek25. srpen
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Titul svatéhomučedník
Atributyhábit
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luis Sotelo (6. září 157425. srpna 1624) byl španělský františkánský mnich z Řádu menších bratří. Zemřel jako mučedník v Japonsku. Roku 1867 byl papežem Piem IX. blahořečen.

Život[editovat | editovat zdroj]

Lois Sotelo pocházel ze španělského města Sevilla. Studoval na univerzitě v Salamance a poté vstoupil do kláštera "Calvario de los Hermanos Menores" ("Utrpení menších bratří"). Stal se františkánským mnichem a byl vysvěcen na kněze. Roku 1600 byl vyslán na Filipíny, aby se tam připravil na misionářskou práci.[1] Tam mu byla udělena zodpovědnost o duchovní péči japonské osady Dilao (nyní součást Manily). Osada byla nicméně roku 1608 španělskými silami zničena.

Roku 1608 papež Pavel V povolil dominikánům a františkánům šířit evangelia v Japonsku, což do té doby bylo výhradní doménou jezuitů. Než se z Filipín Sotelo vydal do Japonska, strávil tedy 4 roky v Manile, kde se učil japonsky.

Proselytismus v Japonsku[editovat | editovat zdroj]

Po příjezdu do Japonska roku 1603 strávil nejprve nějaký čas v Kjótu, aby ještě zlepšil svojí japonštinu. Poté působil na různých místech, roku 1606 v Ósace, 1609 na Šikoku. Také se pokusil založit františkánský kostel v oblasti Eda (dnešní Tokio). Kostel byl ale po zákazu křesťanství (21. dubna 1612) na území šógunátu Tokugawa roku 1612 zničen. Po období intenzivní misionářské činnosti katolické církve, vydal šógun Tokugawa Hidetada (druhý šógun tokugawské dynastie) dekret, kterým zakazoval jakékoli praktikování nebo výuku křesťanského náboženství. Všichni křesťanští misionáři také museli pod trestem propadnutí hrdla opustit Japonsko. Tento dekret zahájil krvavý útlak japonských křesťanů, který trval několik desetiletí.[2]

Po zákazu křesťanství Sotelo neopustil Japonsko, ale uchýlil se na území daimjó Masamune Date, kde bylo křesťanství ještě tolerováno. Roku 1611 zřídil v Jonezawě misionářskou stanici. O 2 roky později se Sotelo nicméně navrátil a poblíž Eda, v Asakuse, slavnostně otevřel křesťanský kostel. Šógunát zareagoval tvrdě, pozatýkal všechny křesťany v té oblasti a Sotelo se ocitl ve vězení Kodenma-chō (小伝馬町). Sedm japonských konvertitů, kteří byli zatčeni spolu se Sotelem, bylo 1. července 1613 popraveno. Samotný Sotelo trestu smrti uniknul díky zvláštní žádosti daimjó Masamune Date.

Diplomatická mise[editovat | editovat zdroj]

Replika japonské lodi San Juan Bautista.

Roku 1613 mluvil již plynně japonsky. Naplánoval a od roku 1613 také po několik let osobně doprovázel japonského vyslance, kterého daimjó Masamune Date vyslal do Španělska a Vatikánu. Vyslanecká výprava vyplula z Japonska 28. října 1613 pod vedením Cunenaga Hasekura. Kapitánem japonské lodi San Juan Bautista (postavené v Japonsku) byl Yokozawa Shogen a výprava měla povolení šóguna Tokugawa Iejasu.

Mise byla výsledkem jednak ambicí Sotelových, dále pak ambicí daimjó Masamune Date. Sotelo chtěl v severním Japonsku založit vlastní diecézi, nezávislou na jezuitech (kteří měli vlastní diecézi ve Funai (Nagasaki). Portugalci však jeho snažení brzdili a Sotelo nezískal podporu ani od františkánů, protože jeho snahy byly spojeny s osobními aspiracemi na biskupský stolec. Daimjó Masamune Date naproti tomu sledoval především obchodní zájmy a přál si navázat obchodní styky s Novým Španělskem.[3] Takový obchod se ale ukázal jako příliš nákladný a po zavedení japonské politiky izolace (Sakoku) prakticky nemožný. .

Výprava se přes Veracruz, Sanlucar de Barrameda, Sevillu, a Madrid dostala až do Říma k papeži Pavlu V. Před cestou z Madridu do Říma Sotelo přiměl účastníky mise, aby přijali křest. Většina takto pokřtěných samurajů se na zpáteční cestě usadila ve Španělsku v Coria del Rio (Sevilla), kde jejich potomci žijí dodnes. Své japonské kořeny zvýrazňují příjmením "Japón".[4] Na zpáteční cestě se Sotelo zdržel v Madridu celý rok, kde čekal na vysvěcení japonským biskupem. Papež ho jím jmenoval, nicméně vysvěcen Sotelo nikdy nebyl. Spolu s Hasekurou se Sotelo roku 1618 vydal na zpáteční cestu přes Nové Španělsko, kde pokračoval v misionářských aktivitách. Doprovázel velvyslance Cunenaga Hasekura a zbytky výpravy dále do Veracruz a Acapulca. Tam je filipínský místokrál požádal, aby ho před návratem do Japonska dopravili na Filipíny. Loď tedy odklonila svůj kurz směrem na Manilu, kam dorazila v roce 1620. Výprava po peripetiích s piráty a nepříznivým větrem nakonec odplula do Japonska, Sotela ale španělské úřady v Manile internovali. Snažili se tak předejít konfliktu s portugalskou jezuitskou misií v Macau.

Návrat do Japonska a mučednická smrt[editovat | editovat zdroj]

Španělské úřady nechtěli Sotelovi umožnit vycestovat z Filipín do Japonska. Roku 1622 se mu ale podařilo tajně dostat se na palubu čínské džunky, která plula do Japonska. Tam byl ale objeven a po přistání zatčen. Dva roky byl vězněn ve městě Ōmura (poblíž Nagasaki). Ve vězení se setkal s Pedro Vásquezem (misionář, římský katolík), Miguelem de Carvalho (misionář, římský katolík) a dvěma japonskými františkány, Ludovicusem Sasadou a Lucovicusem Babou.[5] 25. srpna 1624 byli všichni upáleni[6][7].

Papež Pius IX. Sotela blahořečil 7. července 1867. Římští katolíci slaví jeho svátek 25. srpna.[8]

Hasekurova diplomatická mise k papeži. Japonská kresba ze 17. století.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CIESLIK, Hubert. The Great Martyrdom in Edo 1623. Its Causes, Course, Consequences. Monumenta Nipponica. 1954, roč. 10, čís. 1/2, s. 1-44. DOI 10.2307/2382790. (anglicky) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Luis_Sotelo na anglické Wikipedii a Luis_Sotelo na německé Wikipedii.

  1. "Bl. Luis Sotelo—Priest and Martyr", The Cathedral of saint Patrick, Roman Catholic Diocese of Charlotte
  2. FROS, Henryk; SOWA, Franciszek. Księga imion i świętych. T. 6: W-Z. Kraków: Wydawnictwo WAM - Księża Jezuici ISBN 978-83-7318-736-8. S. 978-83-7318-736-8. (polsky) 
  3. Documents related to Date Masamune", Transactions of the Asiatic Society of Japan, Volumes 20-21, 1893, pp. 87-93
  4. Retrofuturista, 30. října 2023, Coria del Río: The Spanish Town with a Unique Japanese Legacy
  5. FROS, Henryk. Święci i błogosławieni Towarzystwa Jezusowego. Kraków: Wydaw. Apostolstwa Modlitwy, 1992. ISBN 83-85304-50-9. S. 108-109. (polsky) 
  6. O'HARA, Luke. August 25th, 1624: Five heroic men who withstood hellfire for their faith. Kirishtan.com [online]. 26. srpna 2016 [cit. 2023-12-28]. Dostupné online. 
  7. Boxer, Charles Ralph. The Christian Century in Japan, 1549-1650, University of California Press, 1951, p. 436
  8. Borrelli, Antonio "Blessed Michael Carvalho, Jesuit martyr", 2005-02-22