Přeskočit na obsah

Ludwig von Eckhardt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludwig baron von Eckhardt
Vojenský velitel v Opavě
Ve funkci:
1831 – 1835
PředchůdceLeopold von Rothkirch-Panthen
NástupceWerner von Trapp
Zemský velitel na Moravě a ve Slezsku
Ve funkci:
červenec 1829 – prosinec 1829
PředchůdceAlois Gonzaga z Lichtenštejna
NástupceIgnaz von Lederer
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnostpolní zbrojmistr (1835), polní podmaršál (1821), generálmajor (1809)

Narození25. srpna 1767
Praha
Úmrtí7. března 1843 (ve věku 75 let)
Vídeň
Titulsvobodný pán (1820)
Profesedůstojník
OceněníVojenský řád Marie Terezie (1814)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwig svobodný pán von Eckhardt (německy Christoph Ludwig Freiherr von Eckhardt) (25. srpna 1767 Praha7. března 1843 Vídeň) byl rakouský generál. V císařské armádě sloužil od patnácti let, uplatnil se během válek s revoluční Francií a rychle postupoval v hodnostech. Vynikl v závěru napoleonských válek v Itálii, získal prestižní Vojenský řád Marie Terezie (1814) a v roce 1820 byl povýšen na barona. Závěr své aktivní kariéry strávil jako divizní velitel v Brně a Opavě. V roce 1835 odešel do penze v hodnosti polního zbrojmistra.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z pražské měšťanské rodiny, do císařské armády vstoupil jako patnáctiletý v roce 1782. Zúčastnil se válek proti republikánské Francii a v roce 1798 byl již kapitánem. V roce 1800 byl pověřen přesunem jednotek ze Štýrska na italské bojiště a téhož roku byl povýšen na majora. Pod generálem Suvorovem bojoval v roce 1800 v Itálii a v roce 1802 dosáhl hodnosti podplukovníka. Po uzavření míru sloužil u 42. pěšího pluku v Chebu.[1] Ve válce roku 1805 byl jako pobočník přidělen maršálu Kutuzovovi a zúčastnil se bitvy u Slavkova. V roce 1805 byl povýšen na plukovníka a poté byl velitelem 32. pěšího pluku ve Zvolenu.[2]

Ve válce v roce 1809 bojoval v oblasti Salcburska a téhož roku dosáhl hodnosti generálmajora.[3] V roce 1812 byl pověřen velením na Vojenské hranici se sídlem v Záhřebu,[4] v rámci přesunů spojeneckých vojsk byl v roce 1813 přeložen do rakouských zemí[5] a poté se aktivně zapojil do závěru napoleonských válek. V několika bitvách v Itálii v roce 1814 vynikl statečnosti a taktickou rozvážností, v letech 1814–1815 byl civilním a vojenským guvernérem v Papežském státě. Během stodenního císařství se znovu vyznamenal v Itálii, proti maršálu Muratovi bojoval v bitvě u Tolentina (2.–3. května 1815).[6] Po skončení napoleonských válek setrval ještě v severní Itálii jako velitel brigády v Miláně.[7], krátce poté byl jako brigádní velitel přeložen do Podgórze v Haliči.[8] V roce 1821 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a jako velitel divize zůstal v Haliči. V roce 1825 byl jako divizní velitel přeložen do Brna, kde pak působil pět let.[9] Od července do prosince 1829 byl dočasným zastupujícím vrchním velitelem pro Moravu a Slezsko a nakonec byl od roku 1831 divizním velitelem v Opavě.[10] K datu 1. dubna 1835 byl penzionován s titulární hodnosti polního zbrojmistra.[11]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Za účast na bojištích v Itálii v roce 1814 získal rytířský kříž Řádu Marie Terezie (1814).[12][13][14] Několik ocenění obdržel také od zahraničních panovníků, byl nositelem ruského Řádu sv. Vladimíra, papežského Nejvyššího řádu Kristova a bádenského Řádu zähringenského lva.[15] V roce 1820 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Od roku 1822 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 59.

  1. Militär-Almanach 15; Vídeň, 1804; s. 160 dostupné online
  2. Militär-Almanach 18; Vídeň, 1807; s. 150 dostupné online
  3. Militär-Almanach 20; Vídeň, 1810; s. 44 dostupné online
  4. Militär-Almanach 22; Vídeň, 1812; s. 35 dostupné online
  5. Militär-Almanach 23; Vídeň, 1813; s. 24 dostupné online
  6. Bitva u Tolentina na webu Vojenského historického ústavu v Praze dostupné online
  7. Militär Schematismus des Kaiserthums österreich 1816; Vídeň, 1816; s. 44 dostupné online
  8. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1819; Vídeň, 1819; s. 42 dostupné online
  9. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1829; Vídeň, 1829; s. 41 dostupné online
  10. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1833; Vídeň, 1833; s. 39 dostupné online
  11. Služební postup Ludwiga von Eckhardta in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 27 dostupné online
  12. MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 68
  13. Přehled nositelů Řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army dostupné online
  14. Přehled nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 43 dostupné online
  15. Přehled řádů a vyznamenání Ludwiga von Eckhardta in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1834; Vídeň, 1834; s. 39 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]