Sto dnů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Francouzské císařství
Empire Français
← Restaurace Bourbonů 20. března–8. července 1815 Restaurace Bourbonů →
Vlajka státu
vlajka 		Státní znak
znak
Hymna: Chant du départ (de facto)
geografie
Mapa
obyvatelstvo
státní útvar
vznik:
20. března 1815 – Napoleon vstoupil do Paříže, začátek stodenního císařství
zánik:
8. července 1815 – Ludvík XVIII. byl znovu dosazen na francouzský trůn, konec stodenního císařství.
Státní útvary a území
Předcházející:
Restaurace Bourbonů Restaurace Bourbonů
Nástupnické:
Restaurace Bourbonů Restaurace Bourbonů

Sto dnů nebo také Napoleonových sto dnů či stodenní císařství (francouzsky les Cent-Jours) je období mezi Napoleonovým příchodem z exilu na Elbě do Paříže 20. března 1815 a 8. červencem 1815, kdy se Ludvík XVIII. podruhé vrátil na trůn. Spojení les Cent-Jours použil poprvé pařížský prefekt ve své uvítací řeči k Ludvíku XVIII.[1]

Chronologie[editovat | editovat zdroj]

Datum Přehled nejvýznamnějších údálostí
26. února Napoleon utekl z Elby.
1. března Napoleon přistál s lodí poblíž města Antibes.
13. března Velmoci zasedající na Vídeňském kongresu prohlásily Napoleona zločincem.
14. března Maršál Ney, který předtím prohlásil, že Napoleon by měl být přivezen do Paříže v železné kleci, přeběhl společně s 6000 muži na Napoleonovu stranu.
15. března Poté, co k němu došly zprávy o Napoleonově útěku, neapolský král a Napoleonův švagr Joachim Murat vyhlásil ve snaze podržet si trůn válku Rakousku.
19. března Ludvík XVIII. utekl z Paříže.
20. března Napoleon vstoupil do Paříže – začátek stodenního císařství.
25. března Spojené království, Rusko, Rakousko a Prusko, členové sedmé koalice, se každý zavázali k postavení armády o síle 150 tisíc mužů, aby podruhé zbavili Napoleona trůnu.
9. dubna Významný moment takzvané neapolské války, kdy se Murat pokusil překročit řeku Pád. Byl však poražen v bitvě u Occhiobella a po zbytek konfliktu byly jednotky Neapolského království na ústupu.
3. května Rakouské jednotky pod vedením generála Bianchiho rozhodně porazily Murata v bitvě u Tolentina.
20. května Neapolské království uzavřelo mírovou smlouvu z Casalanzy poté, co Murat utekl na Korsiku a jeho generálové požádali o zahájení mírových jednání.
23. května Původní neapolský král Ferdinand IV. se znovu ujal moci v Neapolském království.
15. června Francouzská Severní armáda překročila hranice do Spojeného Nizozemí (na území dnešní Belgie).
16. června Napoleon I. porazil polního maršála Blüchera v bitvě u Ligny. Zároveň maršál Ney svedl nerozhodnou bitvu u Quatre Bras s vévodou z Wellingtonu.
18. června
Napoleonův poslední velký útok v bitvě u Waterloo
V bitvě u Waterloo spojené armády Wellingtona a Blüchera za cenu velkých ztrát těsně zvítězily nad Napoleonovou Severní armádou. V tu samou dobu probíhala také bitva u Wavre, a to až do následujícího dne, kdy maršál Grouchy zvítězil nad generálem Johannem von Thielmann.
21. června Napoleon I. přibyl nazpět do Paříže.
22. června Napoleon I. abdikoval ve prospěch svého syna Napoleona II.
29. června Napoleon I. opustil Paříž a vydal se do západní Francie.
3. července Francie požádala po bitvě u Issy o uzavření příměří. Dohoda ze St. Cloud (kapitulace Paříže) ukončila válečný stav mezi Francií a armádami pod vedením Blüchera a Wellingtona.
7. července Pruské jednotky pod vedením hraběte von Zietena vstoupily do Paříže.
8. července Ludvík XVIII. byl znovu dosazen na francouzský trůn – konec stodenního císařství.
15. července Napoleon I. se vzdal kapitánu Maitlandovi velícímu lodi HMS Bellerophon.
13. října Joachim Murat byl popraven v Pizzo poté, co se zde pět dní před tím vylodil s cílem získat nazpět své království.
16. října Napoleon poslán do exilu na svatou Helenu.
20. listopadu V Paříži byla podepsána mírová smlouva.
7. prosince Maršál Ney je zastřelen popravčí četou po odsouzení sněmovnou pairů v Paříži poblíž Lucemburské zahrady.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hundred Days na anglické Wikipedii.

  1. ↑ GIFFORD, H. History of the Wars Occasioned by the French Revolution: From the Commencement of Hostilities in 1792, to the End of 1816. Svazek 2.. [s.l.]: W. Lewis, 1817. S. 1511. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANDLER, David. Waterloo: The Hundred Days. [s.l.]: Osprey Publishing, 1980. ISBN 9781855327160. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. Sto dní. Z Elby k Waterloo. Praha: Elka Press, 1999. ISBN 80-902353-9-5. 
  • MACKENZIE, Norman. The Escape from Elba. Oxford: Oxford University Press, 1984. ISBN 9781844156047. 
  • ROOK, Malcolm. "Ma volonté est celle du peuple": Voting in the Plebiscite and Parliamentary Elections during Napoléon's Hundred Days, April-May 1815. French Historical Studies. 2009, roč. 32, čís. 4, s. 619–645. ISSN 0016-1071. 
  • SCHOM, Alan. One Hundred Days: Napoleon's road to Waterloo. New York: Atheneum, 1992. 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sto_dnů&oldid=17638732“