Ludvík Svoboda (filosof)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ludvík Svoboda
Narození 4. května 1903
Čejč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 3. srpna 1977 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Masarykova univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Prof. PhDr. Ludvík Svoboda, DrSc. (4. května 1903 Čejč[1]3. srpna 1977 Praha), byl český marxistický filozof, velvyslanec, vedoucí katedry filosofie UK a profesor filozofie a sociologie UK v Praze.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Čejči. Po vystudování kroměřížského gymnázia a složení maturity studoval v letech 19221926 na FF MU klasickou filologii, filozofii a sociologii. Studia zakončil získáním titulu doktor filozofie. V této době byl z filozofického hlediska ovlivněn marxismem a antickou filozofií.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

V letech 19271941 učil na reálném gymnáziu v Hlučíně a na klasickém gymnáziu v Ostravě. Do filozofických revuí psal články o sovětské filozofii a překládal Leninovy filozofické spisy (přeložil především spis Materialismus a empiriokriticismus). Roku 1936 vydal knihu Filosofie v SSSR, která mu umožnila a zabezpečila pohodlnou poválečnou kariéru. Během okupace působil na pražských středních školách. Od roku 1946 působil jako profesor PedF UK a od roku 1948 do roku 1972 působil na FF UK. Podílel se na Encyklopedii antiky či díle Antika a česká kultura. Z českého filozofického prostředí se nejvíce zaobíral F. X. Šaldou.

Začátkem 50. let řídil Filozofický ústav ČSAV. V letech 19531957 byl československým velvyslancem ve Švýcarsku. V 60. letech vedl na FF UK katedru dialektickéhohistorického materialismu.

Podle vzpomínek prof. Iva Tretery byl Svoboda marxistickým filosofem, který ale sám sebe nepovažoval za příslušníka vládnoucího režimu a v soukromí režim kritizoval, ač mu byl navenek loajální. Byl vybaven klasickým vzděláním, zábavný a charismatický společník, bonviván, přítel dobrého jídla a pití s kladným vztahem k erotice. V životě byl prý liberál vyznávající zásadu „žít a nechat žít“.[2] Není proto divu, že mnozí autoři se domnívají, že jeho jméno bylo typickým nomen omen, neboť jeho působení v čele katedry filosofie na FF UK opravdu bránilo všem útokům zuřivých ideologů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TRETERA, Ivo. Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec. Praha : Paseka, 2011. ISBN 978-80-7432-107-8. S. 205-212.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Hovorny
  2. Ivo Tretera: Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2011. S. 205–212.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]