Loubinec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Loubinec

Loubinec pětilistý
Loubinec pětilistý
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: révotvaré (Vitales)
Čeleď: révovité (Vitaceae)
Rod: loubinec (Parthenocissus)
Planch., 1887

Loubinec (Parthenocissus), česky též přísavník a lidově psí víno, je rod rostlin z čeledi révovitých. Loubince jsou dřevnaté úponkaté liány s jednoduchými nebo složenými střídavými listy a drobnými květy. Úponky bývají zakončené přísavnými destičkami. Rod zahrnuje 13 druhů a je rozšířen v Asii a Severní Americe. Loubince jsou pěstovány jako bujně rostoucí okrasné liány s univerzálním použitím. V České republice je nejčastěji pěstován loubinec pětilistý a loubinec trojlaločný.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Loubince jsou dřevnaté liány s úponky. Borka je celistvá a neodlupuje se v pruzích ani šupinách. Větévky jsou ve střední části vyplněné bílou, v nodech nepřerušovanou dření. Listy jsou střídavé, jednoduché s dlanitou žilnatinou, trojčetné nebo dlanitě složené. Úponky jsou hroznovitě rozdělené do 4 až 12 větví, na jejichž koncích se u většiny druhů vyvíjejí přísavné terčíky. Květenstvím je lata nebo rozvolněné, zdánlivě vrcholové chocholičnaté polycházium. Květenství vyrůstají v paždí listů, proti listům nebo řidčeji na koncích letorostů. Květy jsou pravidelné, pětičetné, oboupohlavné nebo samčí. Kalich je miskovitý, lysý, zakončený 5 zuby. Korunní lístky jsou volné. Tyčinek je 5. Květní terč je málo vyvinutý a pouze výjimečně nese 5 nektárií. Semeník je dvoupouzdrý, v každém pouzdře jsou 2 vajíčka. Čnělka je zřetelná. Plodem je kulovitá bobule obsahující 1 až 4 semena.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod loubinec zahrnuje 13 druhů. Je rozšířen ve východní Asii a Severní Americe. Největší areál, sahající od Indie po Čínu, Vietnam a Indonésii, má druh Parthenocissus semicordata. V Číně se vyskytuje 8 domácích druhů, z toho 6 endemických. V Indii rostou 2 druhy, v Indonésii 2 druhy, v Severní Americe 3 druhy, přičemž loubinec pětilistý zasahuje i do Mexika.[2][3][4][5][6]

V evropské květeně není žádný druh loubince původní, některé pěstované druhy místy zplaňují. V České republice nejčastěji zplaňuje loubinec popínavý, a to zejména v pobřežních křovinách a lužních lesích.[7][8]

Včela na květech loubince trojlaločného

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy loubinců jsou drobné a nenápadné, avšak obsahují hojný nektar a jsou navštěvovány různým hmyzem, zejména včelami, vosami, mouchami a brouky. Plody jsou šířeny zvířaty.[9]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Loubince jsou pěstovány v různých kultivarech jako okrasné liány, vhodné k rychlému ozelenění stěn, pergol, budov, skal a podobně. K ozelenění budov a zdí se nejvíce hodí loubinec trojlaločný, neboť se nejlépe zachycuje na kolmých stěnách. Loubinec pětilistý je vhodnější např. na pergoly, nepříliš kolmé stěny apod. Loubinec popínavý nemá přísavné destičky a má spíše šlahounovitý, rozkleslý vzrůst.[11] Výjimečně je v botanických zahradách pěstován druh P. semicordata.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 5. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0. (česky) 
  2. a b CHEN, Prof. Zhiduan; WEN, Jun. Flora of China: Parthenocissus [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  3. Tropicos [online]. Missouri: Missouri Botanical Garden, 2015. Dostupné online. (anglicky) 
  4. GRIN taxonomy for plants [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  5. Catalogue of Life [online]. 2015. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Plants of USA and Canada [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  7. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  8. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5. (česky) 
  9. JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. (anglicky) 
  10. KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. (česky) 
  11. HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 2. Praha : SZN, 1978. ISBN 07-105-78. (česky) 
  12. Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Koblížek J. (1997): Parthenocissus Planchon, In: Slavík B. (ed.): Květena České republiky, vol. 5, Academia, Praha
  • Koblížek J. (2002): Parthenocissus Planchon, In: Kubát K. et al. (eds.): Klíč ke Květeně České republiky. -928 p., Academia, Praha

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]