Loubinec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxLoubinec
alternativní popis obrázku chybí
Loubinec pětilistý
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád révotvaré (Vitales)
Čeleď révovité (Vitaceae)
Rod loubinec (Parthenocissus)
Planch., 1887
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Loubinec (Parthenocissus), česky též přísavník a lidově psí víno, je rod rostlin z čeledi révovitých. Loubince jsou dřevnaté úponkaté liány s jednoduchými nebo složenými střídavými listy a drobnými květy. Úponky bývají zakončené přísavnými destičkami. Rod zahrnuje 13 druhů a je rozšířen v Asii a Severní Americe. Loubince jsou pěstovány jako bujně rostoucí okrasné liány s univerzálním použitím. V České republice je nejčastěji pěstován loubinec pětilistý a loubinec trojlaločný.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Loubince jsou dřevnaté liány s úponky. Borka je celistvá a neodlupuje se v pruzích ani šupinách. Větévky jsou ve střední části vyplněné bílou, v nodech nepřerušovanou dření. Listy jsou střídavé, jednoduché s dlanitou žilnatinou, trojčetné nebo dlanitě složené. Úponky jsou hroznovitě rozdělené do 4 až 12 větví, na jejichž koncích se u většiny druhů vyvíjejí přísavné terčíky. Květenstvím je lata nebo rozvolněné, zdánlivě vrcholové chocholičnaté polycházium. Květenství vyrůstají v paždí listů, proti listům nebo řidčeji na koncích letorostů. Květy jsou pravidelné, pětičetné, oboupohlavné nebo samčí. Kalich je miskovitý, lysý, zakončený 5 zuby. Korunní lístky jsou volné. Tyčinek je 5. Květní terč je málo vyvinutý a pouze výjimečně nese 5 nektárií. Semeník je dvoupouzdrý, v každém pouzdře jsou 2 vajíčka. Čnělka je zřetelná. Plodem je kulovitá bobule obsahující 1 až 4 semena.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod loubinec zahrnuje 13 druhů. Je rozšířen ve východní Asii a Severní Americe. Největší areál, sahající od Indie po Čínu, Vietnam a Indonésii, má druh Parthenocissus semicordata. V Číně se vyskytuje 8 domácích druhů, z toho 6 endemických. V Indii rostou 2 druhy, v Indonésii 2 druhy, v Severní Americe 3 druhy, přičemž loubinec pětilistý zasahuje i do Mexika.[2][3][4][5][6]

V evropské květeně není žádný druh loubince původní, některé pěstované druhy místy zplaňují. V České republice nejčastěji zplaňuje loubinec popínavý, a to zejména v pobřežních křovinách a lužních lesích.[7][8]

Včela na květech loubince trojlaločného

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy loubinců jsou drobné a nenápadné, avšak obsahují hojný nektar a jsou navštěvovány různým hmyzem, zejména včelami, vosami, mouchami a brouky. Plody jsou šířeny zvířaty.[9]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Loubince jsou pěstovány v různých kultivarech jako okrasné liány, vhodné k rychlému ozelenění stěn, pergol, budov, skal a podobně. K ozelenění budov a zdí se nejvíce hodí loubinec trojlaločný, neboť se nejlépe zachycuje na kolmých stěnách. Loubinec pětilistý je vhodnější např. na pergoly, nepříliš kolmé stěny apod. Loubinec popínavý nemá přísavné destičky a má spíše šlahounovitý, rozkleslý vzrůst.[11] Výjimečně je v botanických zahradách pěstován druh P. semicordata.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 5. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0. (česky)  
  2. a b CHEN, Prof. Zhiduan; WEN, Jun. Flora of China: Parthenocissus [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  3. Tropicos [online]. Missouri: Missouri Botanical Garden, 2015. Dostupné online. (anglicky) 
  4. GRIN taxonomy for plants [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  5. Catalogue of Life [online]. 2015. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Plants of USA and Canada [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  7. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  8. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5. (česky)  
  9. JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. (anglicky)  
  10. KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. (česky)  
  11. HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 2. Praha : SZN, 1978. 07-105-78. (česky)  
  12. Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Koblížek J. (1997): Parthenocissus Planchon, In: Slavík B. (ed.): Květena České republiky, vol. 5, Academia, Praha
  • Koblížek J. (2002): Parthenocissus Planchon, In: Kubát K. et al. (eds.): Klíč ke Květeně České republiky. -928 p., Academia, Praha

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]