Liliochvostec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxLiliochvostec
alternativní popis obrázku chybí
liliochvostec úzkolistý (Eremurus stenophyllus)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída jednoděložné (Liliopsida)
Řád chřestotvaré (Asparagales)
Čeleď asfodelovité (Asphodelaceae)
Rod liliochvostec (Eremurus)
M. Bieb.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Liliochvostec (Eremurus) je rod hlíznatých rostlin s vysokými stvoly s hustým květenstvím. V současnosti přísluší do čeledi asfodelovité, kde je řazen do podčeledi asfodelové (Asphodeloideae). Ve starších verzích systému systém APG byla tato čeleď uváděna pod názvem žlutokapovité (Xanthorrhoeaceae).

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod tvořený asi 45 až 50 druhy pochází ze Střední a Jihozápadní Asie kde roste od nížinatých stepí až po horské hřebeny do výšky převyšující 2000 m. Jednotlivé druhy jsou od počátku 19. století objevovány pro zahradnickou praxi a postupně pěstovány.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Jsou to byliny vyžadující specifické podmínky. Přes jarní a letní období potřebují dostatek vláhy a hodně slunce, naopak po odkvětu vyžadují sucho. V zimě sníh a mráz nevadí, ale po vyrašení je případné jarní mrazíky mohou poškodit. Aby stvoly dorostly do patřičné výšky a měly hodně květů, musí mít rostliny hlubokou a propustnou půdu dostatečně zásobenou organickými i minerálními hnojivy.

Po odkvětu v druhé polovině léta nadzemní části uschnou a rostlina až do jara žije ze živin nastřádaných v hlíze. Zároveň se na hlíze začíná diferencovat pupen pro příští sezonu který na jaře vyraší a vyrostou z něj listy i květná lodyha.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Liliochvostce jsou vytrvalé rostliny s jedním nebo více hrubými a pevnými stvoly, které mohou u některých druhů vyrůst i do výšky třech metrů. Stvoly nesou v horní části válcovité nebo kuželovité klasnaté květenství oboupohlavných květů rostoucích ve spirále. Vyrůstají z hlíz které mají tlusté, dužnaté, ale křehké kořeny hvězdicovitě rozprostřené do stran. Z hlíz také rostou trsy úzkých lineárních listů které jsou plně vztyčené nebo v horní části převislé, u některých druhů jsou až metr dlouhé.

Nálevkovité nebo kolovité květy rostou na stopkáchúžlabí listenů. Mají šest okvětních plátků, šest dlouhých tyčinekprašníky, třídílný semeník s nitkovitou čnělkou a drobnou bliznu. Květy se nejčastěji otvírají postupně od spodu a kvetou jen krátce. Opylovány jsou hmyzem který sbírá pyl. Aby se zabránilo samoopylení, dozrává blizna až jsou prašníky téhož květu zaschlé a pak se opyluje pylem z nově rozvitého, výše umístěného květu. Plody jsou kulaté nebo elipsovité trojdílné tobolky, asi 8 až 10 mm velké, které obsahují nepravidelně hranatá a někdy okřídlená semena.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rostliny se mohou rozmnožovat rozdělením starších hlíz s více pupeny, oddělek bez pupenu je bezcenný. Nově získané rostliny jsou prvým rokem velmi náchylné na hnilobu, je vhodné je pěstovat v květináčích. Druhým způsobem množení je vysetí semen kterých rostlina vytvoří velké množství. Semena jsou nestejně dormantní a klíčí až příštím rokem, mladým semenáčkům neprospívá přesazovaní a začínají kvést nejdříve za čtyři roky.

Využití[editovat | editovat zdroj]

V domovině těchto rostlin bylo zvykem využít mladých stvolů jako lahůdkové zeleniny a z kořenů se dělalo lepidlo; v současnosti jsou již v tamní přírodě mnohé druhy chráněné.

Liliochvostec byl pro svůj vzhled šířen do mnoha oblasti mírného i subtropického pásu. Je považován za rostlinu která nachází uplatnění jako solitéra nebo společně s jinými trvalkami či letničkami. Protože trpí esteticky nepříjemnou vlastností, v době kvetení mu již od špiček usychají listy, je vhodné ho kombinovat s trvalkami které zasychající listy schovají. Poměrně brzy zatahuje a zůstávají po něm prázdná místa, vysazuje se proto často ve skupinách okrasných travin nebo keřů jež holá místa překryjí. Pokud tyto jeho drobné nedostatky nevadí, je v době kvetení výbornou solitérou i na volné travnaté ploše.

Odborné zahradnické závody původní druhy šlechtí na nové vzhlednější a trvanlivější variety a případně je kříží pro vznik hybridů s novými vlastnostmi. Rozšířilo se i používání částečně nakvetlých lodyh k řezu, ve váze vydrží postupně dokvétat i týden.[1][2][3][4]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. UHER, Jiří; KUŤKOVÁ, Tatiana. Produkce a použití trvalek: Eremurus [online]. Zahradnická fakulta, Mendelova univerzita v Brně, rev. 2007 [cit. 2015-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. (česky) 
  2. HYBLEROVA, Jana. Kráska jménem Eremurus [online]. Prima receptář, Internetový hobby magazín [cit. 2015-03-17]. Dostupné online. (česky) 
  3. Chinese Plant Names: Eremurus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Flora of Pakistan: Eremurus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]