Leopoldina Thunová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Leopoldina Thunová
Narození 9. května 1825
Brno
Úmrtí 10. dubna 1902 (ve věku 76 let)
Praha
Manžel(ka) Bedřich František Josef Michael z Thun-Hohensteina
Děti František Antonín z Thun-Hohensteina
Jaroslav Thun-Hohenstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hraběnka Leopoldina Thunová z Lamberka (9. května 1825, Brno10. dubna 1902, Praha) byla česká šlechtična z rodu pánů z Lamberka, manželka rakouského diplomata Fridricha Thuna. Jméno dostala po svém dědečkovi Leopoldovi ze Šternberka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako druhé dítě hraběnce Karolíně ze Šternberka a hraběti Eduardu z Lamberka, ovšem její otec ještě v témže roce zemřel, když utonul v řece Moravě při lovu kachen. Podle tehdy platných zákonů se Karolína nesměla dalších 25 let provdat. Teprve v roce 1851 si vzala hraběte St. Quentina. Své děti vychovávala na zámku v Kvasicích nebo u rodičů v Pohořelicích. Právě pobyty v Pohořelicích a také výchova od vychovatele Johanna Nagela Leopoldinu hodně ovlivnili, stejně jako vzpomínky vychovatelovy manželky Anette, která musela v roce 1812 utíkat z hořící Moskvy.

V mládí Leopoldina také hodně cestovala. V zimě pobývala rodina v Praze, v létě pak na svých venkovských sídlech. Často také pobývala za hranicemi Rakouské monarchie, v roce 1839 např. podnikla cestu po Německu a Holandsku, během níž navštívila i lázně Bad Ems. Tady se setkala s pozdějším německým císařem Vilémem I. V březnu 1841 se se svojí matkou vydala na cestu do Itálie, kde navštívila Florencii či Řím. V Římě se zúčastnila požehnání Urbi et orbi od papeže Řehoře XVI.

V únoru 1843 se na bále v Praze na Žofíně seznámila se svým pozdějším manželem, hrabětem Fridrichem Thunem, tehdejším sekretářem rakouského velvyslance v Turíně. Podle Leopoldiných vzpomínek, které sepsala její vnučka Maria Czapská, se do sebe hned zamilovali. Podruhé se setkali na tzv. dámském bálu, ale v následujících letech se nepotkali. Leopoldina měla několik nabídek k sňatku, ale všechny odmítla. V zimě 1845 se Fridrich vrátil do Prahy. Svatba se konala 15. září 1845. Následně žili nějaký čas na zámku v Děčíně. Tady se jim v roce 1846 narodila dcera Terezie. Ve stejném roce došlo také ke sňatku Fridrichova staršího bratra Františka se služebnou, čímž ztratil nástupnické právo na rodinné svěřenství.

Během Fridrichova působení v diplomacii doprovázela svého manžela po různých částech Evropy. V letech 1846-1849 pobývali ve Stockholmu, 1849-1850 v Mnichově, 1850-1852 ve Frankfurtu nad Mohanem, 1853-1855 v Berlíně, 1855-1857 u maršála Radeckého v Itálii a na závěr v letech 1859-1863 v Petrohradě. Během těchto působení se jim narodilo 5 dětí, dalších 6 se narodilo v Čechách. Kvůli pracovnímu vytížení manžela a častému stěhování byla na výchovu svých dětí sama. Své děti učila číst, psát a také je vedla v náboženství, jelikož sama byla horlivá katolička. Také milovala umění, čemuž se snažila vést i svoje děti. Coby velká vlastenka a zastánkyně rakouské monarchie se i své děti snažila vést tímto směrem.

Kromě rodinným povinnostem se musela věnovat i společenským povinnostem manželky velvyslance. Během nich se setkávala se špičkou evropské aristokracie (mezi nimi i panovnickými rodinami), tzv. créme de la créme, a také s řadou politiků a umělců. Velký dojem na ní udělal tehdy již devadesátiletý maršál Radecký, který jejich domácnost často navštěvoval. Leopoldina mu pak ve svých pamětech věnovala zvláštní kapitolu. Ve Frankfurtu byla představena velkovévodkyni Mathildě Hesenské, dceři krále Ludvíka I. Bavorského. Při divadelním představení pak seděla v lóži vedle velkovévodkyně Sophie Bádenské, kterou adoptoval Napoleon III. Ve svých pamětech Leopoldina neopomněla ani na Kašpara Hausera, vlčí dítě objevené v roce 1828 v Norimberku a o němž se soudilo, že se jedná o unesené dítě bádenského vévodského páru.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]