Kostel svatého Blažeje (Žerotín)
| Římskokatolický kostel svatého Blažeje | |
|---|---|
 Kostel sv. Blažeje z cesty k Pacovu | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| okres | Louny |
| Obec | Žerotín |
| Lokalita | Pacov |
| Souřadnice | 50°17′21,12″ s. š., 13°56′0,96″ v. d. |
  Kostel svatého Blažeje | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | pražská |
| Vikariát | Kladno |
| Farnost | Zlonice[1] |
| Status | kostel |
| Užívání | neužíván, uzavřený soukromý pozemek |
| Zasvěcení | Svatý Blažej |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | pozdně barokní |
| Výstavba | 2. polovina 17. století, přestavěn kolem roku 1800 |
| Specifikace | |
| Délka | 13 m |
| Šířka | 6 m |
| Umístění oltáře | východ |
| Stavební materiál | lámaná opuka, omítnuto |
| Další informace | |
| Kód památky | 42753/5-1299 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Blažeje je pozdně barokní římskokatolický poutní kostelík v lokalitě Pacov u Žerotína. U kostela se nachází studna s barokním čtvercovým altánem s baldachýnem, jejíž léčivý pramen měl být podle jedné z místních pověstí důvodem pro vystavění kostela. Kostel byl vybudován v druhé polovině 17. století a přestavěn kolem roku 1800.[2] Celá samota je památkově chráněna.[3][4]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Kostel[editovat | editovat zdroj]
Filiální kostel zasvěcený svatému Blažejovi je prostá, jednolodní orientovaná omítnutá stavba z lámané opuky bez ozdob. Má obdélníkový půdorys se seseknutými rohy kněžiště. Vnitřní prostory mají křížové klenutí tvořené třemi poli, které spočívají na dórských pilastrech. Rozměry vnitřních prostor jsou 13 na 6 metrů.[5]
Interiér[editovat | editovat zdroj]
Kostelní lavice z 18. století byly kvalitně vykládané. Na hlavních dveřích spočíval 52 centimetrů dlouhý zámek, který byl velmi kvalitní prací z 18. století a v jehož prolamovaném štítku se nacházel rakouský orel.[5] V roce 2001 byl interiér nezvěstný kvůli krádežím nebo poničený.[2]
Studánka[editovat | editovat zdroj]
Nad vyvěrajícím pramenem studánky zvaným Poklad byl postaven barokní čtvercový altán s baldachýnem.[6]
Doprovodné stavby[editovat | editovat zdroj]
Samota kromě kostelíka čítá ještě obytné doprovodné stavby.
Pověsti a lidové podání[editovat | editovat zdroj]
Na nejstarší historii kostela svatého Blažeje a jeho založení odkazují některé dochované lidové pověsti.
Pověst o založení kostela jako dík za uzdravení syna[editovat | editovat zdroj]
Václav Beneš Třebízský zachytil některé pověsti, které se váží k Pacovu a jeho okolí. Jedna vypráví o tom, že synovi hraběte Jiřího Adama II. Martinice ze Smečna uvízla v krku rybí kost a zachránila ho až voda ze zdejší studánky. Napil se jí, kýchl a z krku mu kost vyskočila. Lidovou sbírku na postavení sochy svatého Blažeje, ochránce nemocí hrdelních, hrabě doplnil a na místě kříže, který ještě roku 1680 připomínal zaniklou vesnici Pacov, pak jako dík nechal postavit kostel svatého Blažeje.[7][3]
Pověst o založení kostelíka lakotným mlynářem[editovat | editovat zdroj]
Jiná pověst zachycená Rudolfem Tschornem vypráví o lakomém mlynáři, který žil na pacovském mlýně v průběhu třicetileté války. Zatímco Švédové plenili okolní vesnice, klášter i hrad, mlynář Pacovák vnikl v převleku do sklepení kláštera a odnesl zlatý poklad klarisek. Bohatý a zlý mlynář si chtěl koupit obdiv a chválu a tak v době, kdy všude hořely vesnice, předměstí, kostely i kláštery, nechal vystavět u studánky kostelík. Kromě syna dědice měl jedinou dceru Blaženu, kostel tak dostal jméno svatý Blažej. Dceru mlynář přislíbil panu Sokolovi z Mor se sídlem ve Slavětíně, ten ale, poslední svého rodu a věrný nekatolík, odešel ze země, kde byl zatčen a carskými mu byl zabaven majetek. Do Čech se vrátil jako důstojník v saském vojsku a dcera byla natěšená na sňatek s pánem ze Slavětína, který jí otec sliboval v novém kostelíku. Jenže to se nezmínil, že půjde o jiného pána, Papasana z Mirndolu. Starý Protiva, hodný a soucitný pacovský sedlák svému jménu navzdory, o jejím trápení věděl a doufal, že přeruší svatbu tím, že naplní oltářní svíci střelným prachem a ta vybouchne. Na to se ale bohužel přišlo a kněz je navzdory vyhrocené situaci oddal. Nakonec ale nikoho nic dobrého nečekalo. Ženich zemřel brzy po svatbě, Blažena se vrátila do mlýna, který ale vyhořel a v jeho troskách později zemřel starý osamělý mlynář na mor. Syn se někde potuloval, někdo říkal, že se snad stal poustevníkem, dcera klariskou v Praze. A z vesničky Pacov nezbylo ani pár zdí, do kterých by se mohl někdo vrátit, celá lehla popelem. Ukradený poklad tak místo očekávaného štěstí, chvály a obdivu přinesl pouze neštěstí a zkázu.[8]
Druhá verze příběhu z roku 1875 zachycená Třebízským v jeho povídce se liší v detailech. Švédové během třicetileté války přepadli obec Pacov a mlynář z tamějšího mlýna zvaného Pacov či Pacovák je poslal dobýt hrad Žerotín, jehož poklad ale sám z hradního sklepení později potají odcizil. Švédové zničili celou obec Pacov, mlynáře a jeho rodinu ale zachránil rytíř Adam Sokol z Mor. Ten se tou dobou tajně vrátil do svého kraje, když předtím musel po Bílé hoře uprchnout ze země. Za záchranu mu slíbil mlynář dceru Blaženku za ženu a jako dík Bohu nechal vystavět právě pacovský kostelík svatého Blažeje. Když se ale rytíř vrátil pro svou snoubenku, zjistil, že její otec porušil slib a ona už je zadaná cizáckému velmoži, žoldnéři Papazonimu. Rytíř se pak toulal nešťastný jako psanec. Při těch cestách se pak setkal se svým přítelem, starým Protivou, s kterým se ukrývali v chatrči ve strži. Když přišla svatba, Protiva převlečený za poustevníka naplnil velkou svíci střelným prachem, ale kostelník to při zapálení zjistil a výbuch byl překažen. Svatba tak proběhla a Papazoni si Blaženku odvezl na Slavětín. Papazoni ale brzy na to zemřel, lakotného mlynáře skolil mor a Blaženka vstoupila do řádu klarisek.[9]
Léčivá studánka[editovat | editovat zdroj]
Podle lidového vyprávění vytéká léčivý pramen studánky zvaný Poklad, díky kterému podle jedné verze vznikl i samotný kostelík, přímo zpod oltáře kostela, kde jsou také ukryty zasypané krypty naplněné poklady včetně zlaté kvočny se dvanácti kuřaty.
Studánku navštěvují v současnosti často senzibilové. Ti objevili pomocí virgulí několik pramenů: pod Bílým vrchem, v poli mezi kostelem a nedalekou vsí Úherce a ve skalách nedaleko Pacova. Voda má údajně velmi pozitivní účinek na horní cesty dýchací a údajně obsahuje dvojmocný zinek. Lidé si často chodí vodu nabírat.[2]
Podle jiných léčí studánka oční nemoci[2] a nebo obtíže spojené s lidskou psychikou, jako je trudnomyslnost, deprese či neklid a špatná nálada. Někteří lidé přisuzují tyto účinky nedalekému chrámu v Panenském Týnci.[6]
Doložená historie[editovat | editovat zdroj]
,_zima_2016_05.jpg)
Kostel byl postaven v druhé polovině 17. století a více než po sto letech, okolo roku 1800 přestavěn. Oprava kostela proběhla roku 1932 a po ní zůstalo v jeho okolí velká spousta stavebního materiálu a sutě.[2]
Zničení interiéru[editovat | editovat zdroj]
V roce 1989 koupil kostel společně s doprovodnými stavbami od Vladimíra Lukšíka Miroslav Janda, který se začal o objekty starat. O záměru koupit usedlost přitom řekl panu Lukšíkovi už ve svých 16 letech, což mu nakonec osud splnil. Po koupi vyvezl padesát tater a 70 avií stavebního odpadu a vysekal pozemek zarostlý bezinkami a kopřivami. Do roku 1992 opravil usedlost se záměrem vytvořit a provozovat v ní motorest. Od té doby se ale do doprovodných objektů začali stahovat zloději a jenom mezi lety 1992 a 2001 byly tyto objekty osmnáctkrát vykradeny. Zařízení hospody zmizelo úplně a z podnikatelského záměru sešlo.[2]
Vykrádán byl také samotný kostel a ačkoliv například v roce 2001 vypadal z venku velice zachovale, uvnitř už bylo ukradeno vše, co šlo. Ukradené byly obrazy nebo historická kování, poničená byla okna i vrata. Vrata byla zahrazena traverzami. Majitel přitom ještě pamatoval dobu, kdy byl kostel funkční a vybavený církevními předměty, obrazy a oltářem s otáčecí plošinkou se soškou svatého.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Katalog Arcibiskupství pražského: Kostel sv. Blažeje [online]. Arcibiskupství pražské [cit. 2013-03-07]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c d e f g TOŠNEROVÁ, Květa. Obce lounského okresu - znovu po šesti letech: 195. Svatý Blažej. Svobodný hlas. 2001, roč. 11, čís. 3, s. 5. Dostupné online.
- ↑ a b ÚZEMNÍ PLÁN ŽEROTÍN [online]. Úřad územního plánování Louny, červen 2012 [cit. 2013-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-13.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-03-08]. Identifikátor záznamu 154963 : Kostel sv. Blažeje. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b MATĚJKA, Bohumil. Soupis památek. Svazek 2. Politický okres lounský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1897. Dostupné online. Kapitola Týnec Panenský – Kostel sv. Blažeje, s. 85.
- ↑ a b Okolí Panenského Týnce: Kostel sv. Blažeje a studánka [online]. Městys Panenský Týnec [cit. 2017-06-27]. Archivovaná verze. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Pacov [online]. ceskem.cz [cit. 2013-12-13]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠOVÁ, Květa. Pověsti a historické příběhy z Lounska. Louny: Základní umělecká škola, 2012. 238 s. ISBN 978-80-260-2895-6. Kapitola 5/ Pověsti ze Žerotínských lesů, Mlynář Pacovák a kostelík svatého Blažeje, s. 69–70.
- ↑ KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách VIII.. Praha: Libri, 2003. 193 s. ISBN 80-7277-168-X. Kapitola Mlýn Pacov (Pacovák), s. 116–117.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Blažeje na Wikimedia Commons - Kostel svatého Blažeje na webu Hrady.cz
