Kostel svatého Alfonse na Esquilinu
| Kostel svatého Alfonse na Esquilinu | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Itálie |
| Region | Lazio |
| Obec | Řím |
| Souřadnice | 41°53′44,93″ s. š., 12°30′1,18″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Farnost | Santa Maria Maggiore in San Vito |
| Status | titulární kostel |
| Užívání | pravidelné |
| Současný majitel | redemptoristé |
| Zasvěcení | Alfons Maria z Liguori |
| Architektonický popis | |
| Architekt | George J. Wigley |
| Stavební sloh | novogotika |
| Výstavba | 1855–1859 |
| Specifikace | |
| Stavební materiál | cihly |
| Další informace | |
| Adresa | Via Merulana 26 00185 Rome |
| Oficiální web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Alfonse na Esquilinu (it. Chiesa di Sant'Alfonso all'Esquilino; lat. S. Alfonsi in Exquiliis) je katolická sakrální stavba v Římě, která se nachází na ulici Via Merulana.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Kostel byl postaven v letech 1855–1859 podle návrhu skotského architekta George Wigleyho. Je jedním z mála příkladů novogotického stylu v Římě. Armellini jej hodnotí negativně: „Architektura kostela je spíše ostrogótská než gotická“ (op. cit., s. 813). Je to jeden z posledních kostelů v papežském Římě, a přestože je zasvěcen Nejsvětějšímu Vykupiteli, je znám jako kostel svatého Alfonse, zakladatele redemptoristů, jemuž patří spolu s celým přilehlým komplexem.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Fasáda[editovat | editovat zdroj]
Fasáda z cihel a travertinu, k níž se vstupuje po širokých schodech, má portikus, do něhož se otevírají troje dveře; v tympanonu středních dveří je polychromovaná mozaika zobrazující Neposkvrněnou Pannu Marii pomocnou mezi anděly a na věžičce tympanonu je socha Vykupitele z karrarského mramoru. Fasádu dále zdobí rozetové okno.
Interiér[editovat | editovat zdroj]
Interiér kostela je trojlodní, zdobený polychromovaným mramorem, se šesti bočními kaplemi na každé straně. Vnitřní výzdoba pochází z konce 19. století a je dílem bavorského malíře a redemptoristy Maxe Schmalzla (1850–1930). Apsidu korunuje mozaika z roku 1964, která zobrazuje Vykupitele trůnícího mezi Pannou Marií a svatým Josefem (Redentore in trono tra la Vergine Maria e San Giuseppe). Na hlavním oltáři je umístěna ikona krétského původu ze 14. století s obrazem Panny Marie Ustavičné pomoci (Madre del Perpetuo Soccorso), kterou redemptoristům daroval Pius IX. v roce 1866.
Píšťalové varhany[editovat | editovat zdroj]
Na kůru v pultovém průčelí jsou umístěny píšťalové varhany, které obsahují část zvukového materiálu staršího nástroje, vyrobeného Charlesem Anneessensem v roce 1898, a které byly postaveny v roce 1932 firmou Tamburini a v roce 1982 restaurovány. Celá fonotéka je umístěna v původní monumentální dřevěné skříni v novogotickém stylu, kterou navrhl německý architekt Maximilian Schmalzl.
Varhany mají dvě klaviatury po 61 notách a konkávně-radiální pedálovou desku po 32. Jsou elektricky poháněné.
Titulární kostel[editovat | editovat zdroj]
Tento kostel, plným názvem Santissimo Redentore e Sant'Alfonso in Via Merulana (lat. Titulus Sanctissimi Redemptoris et Sancti Alfonsi in Exquiliis), je kardinálským titulárním kostelem, jak jej ustanovil papež Jan XXIII. 30. prosince 1960 apoštolskou konstitucí Plurima quae.[1]
Titul je umístěn na kostele, na faře a na pobočném místě farnosti Santa Maria Maggiore v San Vito.
Titulární kardinálové[editovat | editovat zdroj]
- Joseph Elmer Ritter (19. ledna 1961 – 10. června 1967 zemřel)
- José Clemente Maurer, C.S.R. (29. června 1967 – 27. června 1990 zemřel)
- Anthony Joseph Bevilacqua (28. června 1991 – 31. ledna 2012 zemřel)
- Vincent Nichols, od 22. února 2014[2]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Střední loď kostela -
Pohled na průčelí kostela -
Kaple sv. Josefa -
Kaple Panny Marie
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chiesa di Sant'Alfonso all'Esquilino na italské Wikipedii.
- ↑ Apoštolská konstituce Plurima quae. AAS 53 (1961). S. 257–258. Dostupné online. (latina)
- ↑ CHENEY, David M. Santissimo Redentore e Sant’Alfonso in Via Merulana [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2021-12-08 [cit. 2022-08-01]. Dostupné online. (angličtina)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ARMELLINI, Mariano. Le chiese di Roma dal secolo IV al XIX. Řím: [s.n.], 1891. S. 813. (italština)
- RENDINA, Claudio. Le Chiese di Roma. Milán: Newton & Compton Editori, 2000. S. 22. (italština)
- CERCHIAI, Claudia. Rione XV Esquilino. In: AA.VV, I rioni di Roma. Milán: Newton & Compton Editori, 200. Svazek III. S. 968–1014. (italština)
- FRONZUTO, Graziano. Organi di Roma. Guida pratica orientativa agli organi storici e moderni. Florencie: Leo S. Olschki Editore, 2007. ISBN 978-88-222-5674-4. S. 20–21. (italština)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Alfonse na Esquilinu na Wikimedia Commons - Oficiální web Chiesa di S. Alfonso De Liguori (italsky)
