Via Merulana
| Via Merulana | |
|---|---|
 | |
| Umístění | |
| Stát |  Itálie |
| Město | Řím |
| Čtvrť | Monti |
| Poloha | 41°53′22,8″ s. š., 12°30′11,7″ v. d. |
| Začíná na | Piazza di Santa Maria Maggiore |
| Končí na | Piazza di San Giovanni in Laterano |
| Historie | |
| Datum vzniku | 16. století |
| Pojmenováno po | rodině Merulo |
| Starší názvy | Via Gregoriana, Via Coroncina |
| Další údaje | |
| Typ | asfaltová příjezdová komunikace |
| Délka | přibližně 1,13 km |
| PSČ | 00184, 00185 |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Via Merulana je historická ulice v Římě. Název je pravděpodobně odvozen od rodu Merulo, která zde vlastnila pozemky ve středověku. Nachází se v centru města a spojuje baziliku Santa Maria Maggiore s bazilikou San Giovanni in Laterano, podél čtvrtí Monti a Esquilino (jeden ze sedmi římských pahorků). Leží jižně od hlavního římského vlakového nádraží (Stazioni Termini), poblíž Oppijského pahorku. Je známá také tím, že do ní italský spisovatel Carlo Emilio Gadda situoval svůj kriminální román Quer pasticciaccio brutto de via Merulana (Ten strašný nepořádek na Via Merulana) (1946).
Historie[editovat | editovat zdroj]
Moderní ulice kopíruje trasu Via Gregoriana ze 16. století, kterou vytyčil papež Řehoř XIII. a rozšířil papež Sixtus V., aby poskytla vhodné prostředí pro procesí a papežské průvody mezi Santa Maria Maggiore, San Giovanni in Laterano, Scala Santa a bazilikou Santa Croce in Gerusalemme. Od 17. století kolem něj vyrůstaly předměstské patricijské vily, z nichž poslední (1830) byla vila Wolkonsky, která se jako jediná zachovala téměř neporušená, zatímco ostatní padly pod krumpáčem umbertinské urbanizace. V minulosti to byla via del Merli, která vedla k prata Meruli, což bylo panství, kde nyní stojí Ospedale San Giovanni in Laterano, oblast zahrnovala obě části Lateránu a Santa Maria Maggiore, ulice protínající Cimbro.
Zmiňuje se o ní Ordo Benedicti, podle něhož vedla od Alexandrova nymfea (tzv. „Mariovy trofeje“ na náměstí Vittoria Emanuela II.) k Neronovým obloukům Aqua Claudia na Caelianu. Jako toponymum se používalo ve třech antických kostelech: S. Bartholomaei de Merulana nebo in Capite Merulanae, S. Basilidis in Merulana a S. Matthaei in Merulana,[1] který byl zničen v roce 1810.
Označení[editovat | editovat zdroj]
Až do roku 1871 se ulice jmenovala „Via Coroncina“, ale na návrh městské rady č. 16 z 30. listopadu 1871 byla přejmenována na „Via Merulana“.
Zajímavá místa[editovat | editovat zdroj]
Podél moderní ulice Via Merulana, od Via Labicana k náměstí Piazza di San Giovanni in Laterano, se nachází bazilika svatého Antonína Paduánského na Esquilinu s přilehlým františkánským klášterem (dříve se v místě nacházela vila Giustiniani Massimo). Na křižovatce s římskou ulicí Via Labicana se nachází průčelí starobylého kostela svatých Marcelína a Petra v Lateránu (Santi Marcellino e Pietro al Laterano). Na křižovatce s Via di San Vito se nachází kostel svatého Alfonse na Esquilinu (Sant'Alfonso di Liguori all'Esquilino) patřící řádu kněží redemptoristů. U křižovatky s Via Mecenate je Auditorium Maecenas a nymfeum tvořící součást Maecenasových zahrad (Horti Maecenatis) s divadlem Brancaccio (Auditorium Maecenas).
Mezi další instituce na trase patří Museo Nazionale d'Arte Orientale a Papežská univerzita Antonianum.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Via Merulana na italské Wikipedii a Via Merulana na anglické Wikipedii.
- ↑ RICHARDSON, Lawrence. A New Topographical Dictionary of Ancient Rome. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1992. Dostupné online. ISBN 978-08-0184-300-6. S. 417. (angličtina)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CASALI, Vittorio. Un balcone su via Merulana. Řím: Bastogi Editrice Italiana, 2010. ISBN 978-88-6273-289-5. (italšltina)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Via Merulana na Wikimedia Commons - Roma Segreta (italsky)
