Karel Satoria
Karel Satoria | |
---|---|
Narození | 26. dubna 1953 Křižanov |
Bydliště | Dobříš |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Povolání | kněz |
Nábož. vyznání | římskokatolické |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Mgr. Karel Satoria (* 26. dubna 1953, Křižanov) je český římskokatolický kněz, který v letech 1990 až 1992 působil jako generální vikář brněnské diecéze. Od roku 1992 je členem Řádu cisterciáků přísné observance. Nyní působí v Dobříši.
Život
Narodil se jako nejmladší ze čtyř dětí ve věřící rodině, která byla po roce 1948 postižena pronásledováním ze strany komunistického režimu. Díky politickému uvolnění se mu však v roce 1968 podařilo dostat na gymnázium ve Velkém Meziříčí, po jehož absolvování roku 1972 začal studovat Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. V letech 1975 až 1977 absolvoval základní vojenskou službu, během níž na sebe upozornil mimo jiné neúčastí ve volbách v roce 1976. V roce 1977 ho spolužák z fakulty Václav Malý seznámil s prohlášením Charty 77. Po skončení základní vojenské služby dokončil svá studia teologie a v roce 1978 byl vysvěcen na kněze.
V letech 1978-1982 působil jako farní vikář v Letovicích a v letech 1982-1990 jako duchovní správce ve Vrbici u Břeclavi. Jak se později dověděl, k 30. listopadu 1986 mu byl odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, ale protože mu to nikdo neoznámil, byl jako kněz činný i nadále. Přitom šířil informace o Chartě 77 a účastnil se akcí brněnského disentu, za což byl režimem stíhán.
Generálním vikářem
Po roce 1989 chtěl vstoupit do kláštera, avšak v květnu 1990 přijal funkci generálního vikáře brněnské diecéze, ve které setrval do roku 1992. Jako generální vikář se snažil zvrátit stav, kdy od doby normalizace působili v mnoha živých farnostech duchovní správcové loajální ke komunistickému režimu, zatímco dřívějšímu režimu nepohodlní kněží zůstávali v málo aktivních či v odlehlých farnostech, takže si přesuny kněží v rámci brněnské diecéze nadělal řadu nepřátel.[1]
Deset let v trapistickém klášteře
V roce 1992 vstoupil do Řádu cisterciáků přísné observance, přijal řeholní jméno Martin a následujících deset let strávil v klášteře Sept Fons ve střední Francii. „Nepovažuji život trapistů, tak jak jsem ho poznal, za bezcenný, jistě nabízí velmi kvalitně naplněné dny a je pro mnohé požehnáním, nemohu se ale zbavit dojmu obrovských rezerv," uvedl Satoria.[2]
Po návratu do České republiky v roce 2002 vedl výstavbu kláštera Nový Dvůr, po jehož dokončení se odstěhoval na bývalou faru z konce 18. století v Kostelní Myslové, kterou spolu s několika dalšími lidmi postupně opravoval. Od 1. října 2011 se stal administrátorem v Dobříši a administrátorem excurrendo ve farnosti Svaté Pole.
Dílo
- Život je sacra zajímavej, knižní rozhovor vedený Markem Váchou, Cesta Brno, 2013, ISBN 978-80-7295-164-2
Reference
- ↑ SOUKUPOVÁ, Jana. Karel Satoria byl disident a rebelantský kněz. iDNES.cz [online]. 2009-11-7. Dostupné online.
- ↑ SATORIA, Karel; VÁCHA, Marek. Život je sacra zajímavej. Brno: Cesta, 2013. ISBN 978-80-7295-164-2.
Externí odkazy
Osoba Karel Satoria ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Satoria
Generální vikář brněnské diecéze | ||
---|---|---|
Předchůdce: |
1990-1992 Karel Satoria |
Nástupce: |