Karel Nejdl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Nejdl
Narození 30. listopadu 1900
Beňovy
Úmrtí 17. dubna 1990 (ve věku 89 let)
Karlovy Vary
Příčina úmrtí autonehoda
Místo pohřbení Ústřední hřbitov
v Karlových Varech
Povolání bankovní úředník
Národnost česká
Stát ČeskoČesko Česko
Vzdělání ekonomické
Alma mater Vysoká škola obchodní v Paříži
Ocenění Čestné občanství Karlových Varů
in memoriam"
Manžel(ka) Emilie, roz. Horáková
Děti Karel Nejdl (syn)
Jiří Babůrek (vnuk)
Rodiče Marie, roz. Pitlová
Karel Nejdl
Vlivy pobyt v Paříži
„Byl vlastně živou kronikou města (Stanislav Burachovič)“
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Pamětní deska na domě v Sadové 34

Karel Nejdl (30. listopadu 1900, Beňovy17. dubna 1990, Karlovy Vary) se vedle povolání bankovního úředníka věnoval vlastivědné práci, historii a publicistice Karlovarska. Byl skutečným karlovarským patriotem. Zemřel tragicky při autonehodě v dubnu roku 1990.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 30. listopadu 1900 v Beňovech č. p. 1, dnes části okresního města Klatovy. Zprvu vyrůstal v hostinci na okraji vesnice u silnice Klatovy – Domažlice. S rodiči, matkou Marií Nejdlovou, rozenou Pitlovou (1875–1953) a otcem Karel Nejdlem (1873–1951) se brzy přestěhoval do Klatov.[1][2]

Studium[editovat | editovat zdroj]

Základní školu (tehdy obecnou), stejně jako měšťanskou školu navštěvoval v Klatovech. Poté studoval rovněž v Klatovech Střední ekonomickou školu. Studium přerušil v roce 1919 a jako dobrovolník sokolského pluku odjel na Slovensko bojovat proti Slovenské republice rad. Po návratu dokončil ekonomickou školu a odešel do Prahy, kde se v Ječné ulici vyučil zlatníkem. Později, v letech 1933–1935 vystudoval Střední ekonomickou školu v Plzni.[1][2][3]

V Paříži[editovat | editovat zdroj]

Rozhodujícím mezníkem ve vývoji Karla Nejdla se stal rok 1923, kdy mu při tříměsíčním putování s přáteli (muzikanty, on sám hrál na cello) po ItáliiFrancii učarovala Paříž natolik, že zde již další rok začal studovat na École des hautes études commerciales. Po úspěšných závěrečných zkouškách zde získal diplom Certificat d´études commerciales supérieures. Vysokoškolské studium ekonomického směru však neoslabilo jeho lásku k historii. Právě naopak, tříletý pobyt v Paříži, městě s bohatými dějinami a bezpočtem kulturně-historických a uměleckých památek, tuto lásku ještě utvrdil. Též byl pozitivně ovlivněn intelektuální společností, se kterou se zde setkával. Pařížský pobyt tak nasměroval jeho další život, poskytl mu evropský i světový nadhled a pomohl k pochopení souvislostí. Znalosti umění, literatury a historie i vysokoškolské poznatky v oblasti ekonomie vytvořily základ pro jeho další působení po návratu do vlasti.[1][2][3]

Zaměstnání[editovat | editovat zdroj]

V roce 1927 Karel Nejdl nastoupil do pobočky pražské Legiobanky v Plzni, kde pracoval až do roku 1945.[1][2]

V Karlových Varech[editovat | editovat zdroj]

Dům v Sadové 34,
kde Karel Nejdl žil a pracoval

Karlovy Vary navštívil poprvé v roce 1928 a od té doby se každoročně vracel. Přijížděl sem se svým otcem na kontroly staveb domů v Sadové a Zahradní ulici. V roce 1945 po ukončení druhé světové války přijel do lázeňského města natrvalo. Tato cesta nebyla náhodnou volbou, ale uvědomělým nástupem k poválečnému budování. Zde převzal zahraniční oddělení nově založené pobočky Legiobanky a postupně se zapojoval do dalších činností. Podílel se na práci ve Vlastivědném kroužku a též v Kroužku přátel Vlastivědného muzea. Byl jednatelem ve skupině pracovníků Společnosti pro podporu cestovního ruchu a stál u zrodu Cestovní informační služby (CIS).[1]

Byl též aktivní sportovec. Hned po příjezdu do Karlových Varů organizoval obnovu sportovní činnosti ve městě, hlavně tenisu a golfu. Zorganizoval karlovarský tenisový oddíl a stal se jeho předsedou. Se sportovními nadšenci Antonínem Koželuhem obnovili tenisové kurty a s Otakarem Řezáčem otevřeli staré golfové hřiště v Gejzírparku, kde se po válce opět začal hrát golf. Napsal četné fundované články o těchto sportech.[1][3]

Mezi karlovarskými lékaři z předválečné doby našel své dobré přátele – Dr. Andrej Fried, Dr. Milan Mixa, Doc. Jiří Joachim a další. Postupný bližší kontakt s městem i okolím a hlavně s karlovarskými lékaři nasměrovaly cestu Karla Nejdla k hlavnímu zaměření jeho práce – k pokusu o navrácení věhlasu světových lázní, kdy byly Karlovy Vary vyhledávány nejen pro léčivé účinky minerálních pramenů a atraktivitu přírodního okolí, ale i pro vynikající úroveň lékařských týmů, úroveň léčebných procedur a bohatost kulturního života.[1]

Karel Nejdl se ponořil do důkladného studia historie Karlovarska. Při pátrání zachránil před zničením mnoho historických dokumentů. Sám vlastnil bohatou knihovnu, kterou neustále obohacoval o další dokumenty. Měl velkou sbírku pohlednic a fotografií o Karlových Varech, lázeňského propagačního materiálu, koncertních a kulturních programů aj. Dalším zdrojem jeho poznání byly vlastivědné vycházky na historická místa.[1]

Studium mu usnadňovala znalost cizích jazyků. Kromě rodné češtiny ovládal francouzštinu, angličtinu, němčinu, ruštinu a polštinu.[1]

S velkým zaujetím hledal informace o pracích karlovarského lékaře francouzského původu Jeana de Carro (1770–1857). V jeho ročenkách našel mnoho kontaktů s českou inteligencí období národního obrození. Zjistil, že Jean de Carro se přátelil s historikem a spisovatelem Františkem Palackým a že si dopisoval se spisovateli a jazykovědci Josefem Jungmannem nebo Václavem Hankou. Během sedmnácti zimních pobytů v Praze se Jean de Carro seznámil s českými národními tužbami té doby a velmi je podporoval. Tento věhlasný lékař se, především pro svoji houževnatost, stal pro Karla Nejdla vzorem.[1] Podrobněji se o něm lze dočíst v knize Jean de Carro a jeho Karlovy Vary, kterou Karel Nejdl napsal společně s karlovarským lékařem Janem Miesslerem (vydalo Krajské nakladatelství v Karlových Varech 1958).

Sadová kolonáda stále stojí na svém místě díky iniciativě Karla Nejdla

Okruh zájmu Karla Nejdla byl velmi rozsáhlý. Především jeho úsilí o to, aby znalosti o Karlovarsku vzbudily zájem veřejnosti, iniciovalo uspořádání čtyř výstav starých rytin Karlových Var (1971) a Mariánských Lázní (1972). Pro Státní banku Československou v souvislosti s mezinárodním turistickým ruchem zpracoval několik ekonomických studií. Velmi účinně se podílel na mezinárodních setkáních lékařů. Pravidelně přispíval svými články o životě města nebo o historických památkách do časopisu KAM (kulturní měsíčník Karlovarska) a Karlovarského lázeňského časopisu. Nadále organizoval výstavy (hudba, malířství, dějiny aj.), vlastivědné přednášky, besedy či vycházky městem i okolím.[1][2]

Kontakt s karlovarskými lékaři a dobrá znalost lékařské problematiky mu umožnila podílet se na přednáškových večerech pořádaných Českou lékařskou společností J. E. Purkyně v Karlovy Varech, tématy např. historický vývoj karlovarských špitálů, historie léčení cukrovky v Karlových Varech, lékaři kolem Karla Marxe aj.[1]

Psal také zasvěcené stati o uměleckých památkách. Významná byla jeho činnost v úseku ochrany karlovarských památek. Sadová kolonáda v centru Karlových Varů byla zachráněna před demolicí právě jeho přičiněním. I přes velké a mnohaleté úsilí se mu ne vždy záchrana podařila; např. v roce 1988 uskutečněná demolice památného domu Bílý lev na Tržišti, jedinečné barokní památky z roku 1675.[2][3]

Mezi jeho poslední publikace patří studie o karlovarském lékaři Milanu Mixovi.[2]

Vydané publikace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Krátký výběr vydaných publikací:[4][5]

  • Karlovy Vary očima pražských umělců – Krajské vlastivědné muzeum Karlovy Vary 1953 – veduty Karlových Var v první polovině 19. století, 32 celostránkových obrazů
  • Historický sborník Karlovarska – Odbor kultury Krajského národního výboru Karlovy Vary 1955 – turistický průvodce, redakce Karel Nejdl
  • Lázeňské město Karlovy Vary – spoluautoři Alexandr Gros, Karel Bureš, Josef Nosek – STN Praha 1955 – turistický průvodce
  • Les anciens medecins de Karlovy Vary – Carlsbad: Opus seorsim expressum e publicatione "Balneologia et balneotherapia" Karlovy Vary – Carlsbad 1957 – Státní zdravotnické nakladatelství Praha 1957 – studie
  • Jean de Carro a jeho Karlovy Vary – spoluautor Jan Miessler – Krajské nakladatelství Karlovy Vary 1958 – příspěvek k dějinám českého národního obrození, 65 ilustrací
  • Karlovy Vary (grafika) – úvod Milada Nováková – Orbis Praha 1958 – soubor 12 fotopohlednic
  • Mariánské Lázně (grafika) 150 let – předmluva Karel Weiner – Orbis Praha 1958 – soubor 12 fotopohlednic
  • Kurort Karlovy Vary – 1960 – ruská informační brožura
  • Nejstarší pohledy na Karlovy Vary – 1968
  • Karlovarské pohostinství – spoluautoři Eva Hanyková, Václav Anderle, snímky Miloš Heller – Hotely a restaurace Karlovy Vary 1972
  • Golf v Karlových Varech – Karlovy Vary s. n. 1974 – brožura
  • Tenis v Karlových Varech – Karlovy Vary s. n. 1975 – brožura
  • Karlovy Vary – spoluautor Jiří Šlapák, autor fotografií Ladislav Sitenský – Orbis Praha 1975
  • Ein kleiner Spaziergang durch Karlovy Vary – Škoda Camping v Karlových Varech 1970

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Ve svém životě obdržel Karel Nejdl ocenění, uznání či vyznamenáni:[6][2]

  • 1955 – Čestné uznání za iniciativní práci – Krajský výbor Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí v Karlových Varech
  • 1959 – Čestné uznání za práci při plnění budovatelských úkolu národního výboru – Městský národní výbor v Karlových Varech
  • 1961 – Čestné uznání za iniciativní práci – Kulturní a společenské středisko v Mariánských Lázních
  • 1965 – Čestné uznání za zásluhy o výstavbu města na úseku historie – Rada Městského národního výboru v Karlových Varech
  • 1965 – Veřejné uznání III. stupně – Československý svaz tělesné výchovy
  • 1967 – Čestné uznání za významný podíl na rozvoji politické a vzdělávací činnosti – Okresní výbor socialistické akademie
  • 1968 – Pamětní plaketa za záslužnou činnost – Ústřední výbor národní fronty
  • 1968 – Čestné uznání za obětavou práci pro rozvoj turistiky – Český svaz tělesné výchovy, Ústřední odbor turistiky
  • 1968 – Medaile za budování sjednocené tělovýchovy – Československý svaz tělesné výchovy
  • 1969 – Čestné uznání za obětavou práci ve výboru TJ SLOVAN – TJ SLOVAN Karlovy Vary
  • 1970 – Veřejné uznání II. stupně – Československý svaz tělesné výchovy
  • 1970 – Vyznamenání za vynikající práci v oboru vědy, regionální práce a rozvoje lázeňství – President Československé socialistické republiky
  • 1970 – Cena lázeňského města Karlových Varů I. stupně – Městský národní výbor v Karlových Varech
  • 1973 – Diplom za dlouholetou a obětavou práci pro rozvoj československého tenisu – Československý tenisový svaz v ČSSR
  • 1975 – Medaile J. E. Purkyně za zásluhy o rozvoj České lékařské společnosti – Česká lékařská společnost v Praze
  • 1976 – Veřejné uznání I. stupně – Svaz tělesné výchovy
  • 1976 – Děkovné uznání za angažovanou činnost pro město – Rada Městského národního výboru v Karlových Varech
  • 1977 – Čestné uznání za dlouholetou a obětavou práci – Okresní výbor Socialistické akademie v Karlových Varech
  • 1978 – Medaile za 30 let práce Sjednocené tělesné výchově – Československý svaz tělesné výchovy
  • 1979 – Diplom za obětavou práci ve prospěch Mariánských Lázní – Rada Městského národního výboru v Mariánských Lázních
  • 1979 – W uznaniu zaslug položonych w propagowaniu sztuki i kultury polskiej (s vyznamenáním) – Ministerstvo kultury a umění Polské lidové republiky
  • 1980 – Čestné uznání za dlouholetou a obětavou práci v tenise – Výbor tenisového svazu ZPč.KV v Plzni

V soutěži o Cenu lázeňského města Karlových Var (konané nepravidelně v letech 1959–1970)

  • 1959 – I. cenu za ekonomickou studii z oboru cestovního ruchu a lázeňství
  • 1968 – Čestné uznání za knihu Jean de Carro
  • 1970 – I. cenu za významnou činnost regionální a publicistickou
  • 1970 – II. cenu za historicko-balneologickou studii Diabetes mellitus a Karlovy Vary (společně s MUDr. Horním)

Poslední ocenění

  • V roce 1990 se Karel Nejdl stal čestným členem Klubu přátel Karlových Varů
  • V listopadu 1997 udělilo zastupitelstvo města Karlovy Vary Karlu Nejdlovi čestné občanství „in memoriam"

Autonehoda[editovat | editovat zdroj]

Hrob Karla Nejdla na Ústředním hřbitově v Karlových Varech – Drahovicích

Nestor karlovarské poválečné vlastivědy Karel Nejdl zemřel 17. dubna 1990. Osudnou mu byla cesta automobilem z Plzně, kam dojížděl na Univerzitu 3. věku. Stalo se tak právě v roce, kdy by se byl dožil devadesátých narozenin.[7][8]

Pohřben je na Ústředním hřbitově v Karlových VarechDrahovicích.

30. listopadu 1990, tedy v den jeho nedožitých narozenin, se v 17 hodin v kinosále domu Paderewski sešli příznivci Karla Nejdla na vzpomínkovém večeru. Tehdy se také zrodil nápad historika a publicisty Stanislava Burachoviče a kronikáře a vlastivědného badatele Vladislava Jáchymovského pořádat každoročně v období narozenin Karla Nejdla na jeho počest historický seminář.[7]

V tentýž den v 19 hodin byla pak odhalena pamětní deska na domě v Sadové ulici 34, kde Karel Nejdl (v pátém patře) žil a pracoval po několik desetiletí.[7]

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 1992 převzalo pozůstalost Karla Nejdla karlovarské muzeum. Pozůstalost dokazuje, že spektrum jeho badatelských zájmů bylo velmi široké. Převzaté materiály (rukopisy, texty článků, přednášek a knih, fotografie a diapozitivy, různorodé tiskoviny) byly roztříděny dle tematických okruhů:[9]

  • Pozůstalost MUDr. Milana Mixy
  • Pozůstalost Ing. arch. Ladislava Kozáka
  • Pozůstalost barona Schönecka
  • Rusové v Karlových Varech
  • Sklo a sklárna MOSER
  • Porcelán a porcelánky
  • Becherovka
  • Lékaři, balneologie
  • Hudebníci v Karlových Varech
  • Spisovatelé a básníci v Karlových Varech
  • Stavební a umělecké památky
  • Karlovarské vycházky
  • Výtvarní umělci v Karlových Varech
  • Ekonomika a plánování lázeňství
  • Řeka Teplá a přehrada v Březové
  • Komplexní studie k dějinám regionu
  • Okolí Karlových Varů: Valeč, Hroznětín, Andělská Hora, Divoký kámen aj.
  • MUDR. Jean de Carro
  • Příroda Karlovarska
  • Zřídelnictví a vývoz vody
  • Sport v Karlových Varech

Nejcennějšími složkami jsou pozůstalosti lékaře Mixy a hudebníka Schönecka:

  • Lázeňství a lékaři v Karlových Varech
  • Hudebníci v Karlových Varech, zejména Beethoven a Mozart syn
  • Význační návštěvníci Karlových Varů, hlavně Rusové, Poláci a Maďaři
  • Osobnost a dílo Jeana de Carro coby příklad nadregionálního osvícence a současně nadšeného vyznavače Karlových Varů
  • Osobnost MUDr. Milana Mixy
  • Stavební a umělecké památky Karlových Varů

Historické semináře Karla Nejdla[editovat | editovat zdroj]

Tvůrčí odkaz tohoto historika inspiroval jeho přátele a žáky k založení tradice každoročního konání historického semináře. U zrodu stáli, jak je již shora uvedeno, historik Stanislav Burachovič a někdejší karlovarský kronikář Vladislav Jáchymovský. Toto setkání amatérských i profesionálních badatelů se koná každoročně od doby úmrtí Karla Nejdla, vždy poslední neděli v listopadu. Semináře pořádá Klub přátel Karlových Varů ve spolupráci s Muzeem Karlovy Vary a Alžbětinými lázněmi. První seminář se uskutečnil v roce 1991. Editorem sborníků, kterých vyšlo již 28 (říjen 2019), se stal Stanislav Burachovič.[2][7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l HÁJEK, Bohumil. Polyhistor Karlovarska Karel Nejdl, diplomé HEC. Karlovy Vary: STRÁŽ, 1980. 53 s. Kapitola Úvodem, s. 1-15. 
  2. a b c d e f g h i BURACHOVIČ, Stanislav. Karlovy Vary: KMKK, Muzeum Karlovy Vary, 2009. 149 s. ISBN 978-80-85018-69-1. Kapitola Karel Nejdl, vlastivědný badatel, s. 77-78. 
  3. a b c d FIKAR, Jaroslav. Karlovarské rodiny. Karlovy Vary: autor vlastním nákladem, 2015. 166 s. ISBN 978-80-260-8705-2. Kapitola Nejdlové, s. 152-162. 
  4. HÁJEK, Bohumil. Polyhistor Karlovarska Karel Nejdl, diplomé HEC. Karlovy Vary: STRÁŽ, 1980. 53 s. Kapitola Samostatné knižní publikace, s. 20. 
  5. Databáze Národní knihovny ČR [online]. Praha: Národní knihovna ČR [cit. 2019-10-13]. Dostupné online. 
  6. HÁJEK, Bohumil. Polyhistor Karlovarska Karel Nejdl, diplomé HEC. Karlovy Vary: STRÁŽ, 1980. 53 s. Kapitola Vyznamenání, s. 17-18. 
  7. a b c d HOUF, Kristian. Karel Nejdl [online]. Karlovy Vary: fofifo.wz.cz [cit. 2019-10-12]. Dostupné online. 
  8. Lázeňský časopis Karlovy Vary. měsíčník. Červen 1990, roč. 1990, čís. 7. 
  9. BURACHOVIČ, Stanislav. Pozůstalost Karla Nejdla. In: JÁCHYMOVSKÝ, Vladislav. II. historický seminář Karla Nejdla. Karlovy Vary: Úřad města Karlovy Vary, 1993. Kapitola Pozůstalost Karla Nejdla, s. 8-9.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]