Josef von Weigl

Josef svobodný pán von Weigl
Velitel 1. armádního sboru v Krakově
Ve funkci: 1910 – 1912
Předchůdce	Moritz von Steinsberg
Nástupce	Eduard von Böhm-Ermolli
Velitel 18. pěší divize v Mostaru
Ve funkci: 1906 – 1908
Předchůdce	Karl Leveling
Nástupce	Blasius von Schemua
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1910), polní podmaršál (1905), generálmajor (1900)
Titul	svobodný pán
Ocenění	Leopoldův řád, Řád železné koruny, Řád čestné legie
Chybí svobodný obrázek.

Josef svobodný pán von Weigl (německy Joseph Freiherr von Weigl) (22. listopadu 1853 Mantova – 20. prosince 1919 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent Válečné školy byl důstojníkem generálního štábu a několik let také vysokým úředníkem na ministerstvu války. Svou kariéru završil jako velitel 1. armádního sboru v Krakově (1910–1912). V armádě dosáhl v roce 1910 hodnosti polního zbrojmistra a v roce 1912 odešel do penze.

Životopis

Byl synem c. k. polního podmaršála Leopolda Weigla (1806–1887) povýšeného v roce 1870 do stavu svobodných pánů. Studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a do armády vstoupil v roce 1873 jako poručík k 11. pluku polního dělostřelectva v Linzi. V letech 1877–1879 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a jako nadporučík (1879) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Nadále sloužil u dělostřeleckého pluku v Linzi, později byl v hodnosti kapitána (1881) přeložen do Mostaru, kde se v roce 1882 podílel na potlačení nepokojů v Dalmácii, a působil také jako úředník na ministerstvu války. V roce 1889 byl povýšen na majora a krátce sloužil jako štábní důstojník u 13. dělostřeleckého pluku v Záhřebu, kde byl pak v letech 1891–1892 šéfem štábu 36. pěší divize. V roce 1892 byl jako podplukovník přidělen přímo ke generálnímu štábu.

V roce 1895 byl povýšen na plukovníka a následujících osm let strávil ve funkci šéfa prezidiální kanceláře na ministerstvu války (1895–1903). Mezitím byl v roce 1900 povýšen do hodnosti generálmajora a po odchodu z ministerstva války byl velitelem 1. pěší brigády v Pljevlji (1903–1906). K datu 1. května 1905 dosáhl hodnosti polního podmaršála a následně byl převelen jako velitel 18. pěší divize do Mostaru (1906–1908). V roce 1908 byl z armády dočasně propuštěn. Do aktivní služby se vrátil o dva roky později a v letech 1910–1912 byl velitelem 1. armádního sboru v Krakově, respektive zemským velitelem pro západní Halič, severní Moravu a Slezsko. V roce 1910 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra a k datu 1. června 1912 odešel do penze.

Tituly a ocenění

Po otcově nobilitaci užíval od roku 1870 titul svobodného pána. Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1910 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během vojenské služby byl několikrát vyznamenán, jako dlouholetý vysoký úředník na ministerstvu války získal ocenění i v zahraničí.

Rakousko-Uhersko

• Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1882)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1894)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1900)
• Řád železné koruny II. třídy (1903)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny I. třídy (1912)

Zahraničí

• Řád svaté Anny II. třídy (Rusko)
• Řád červené orlice II. třídy (Německo)
• Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
• komandér Řádu čestné legie (Francie)
• komandér Řádu italské koruny (Itálie)
• Řád Medžidie II. třídy (Osmanská říše)
• komandér Řádu meče (Švédsko)
• komandér Danebrožského řádu (Dánsko)
• komandér Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
• Řád bílého orla (Srbsko)
• Řád vycházejícího slunce III. třídy (Japonsko)

Odkazy

Externí odkazy

• Profesní biografie Josefa Weigla na webu Rakouského státního archivu dostupné online