Josef Malínský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Josef Malínský
Josef Malínský na portrétu od Antonína Machka
Narození 14. března 1752
Brňany
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 9. července 1827 (ve věku 75 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo odpočinku Malostranský hřbitov
Povolání sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Josef Malínský, Podomek (1805), Národní galerie v Praze
Josef Malínský, sv. Jan Nepomucký, Cibulka

Josef Malínský (též Malinsky či Maličký) (14. března 1752 v Brňanech[1]9. července 1827 v Praze) byl český sochař a řezbář tradice baroka a klasicismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Josef Malínský se narodil v obci Brňany u Bohušovic nad Ohří. V letech 1771 – 1780 se vyučil v Litoměřicích u sochaře Antonína Wytkupa). Odešel do Prahy, kde se přiženil do rodiny hostinských. Brzy získal povolení k hostinské živnosti a otevřel si sochařskou dílnu. Sochařem se stal také jeho mladší bratr Pavel Malínský.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

V počátcích se věnoval řezbě ze slonoviny (příklad se dochoval ve sbírce UPM Praha) a ze dřeva, což se projevilo i v rukopisu jeho pozdější kamenosochařské tvorby.

Jeho první sochařské práce byly ovlivněny uměleckou tradicí českého barokního sochařství 18. století. Jako nejvýraznější příklad může sloužit socha Podomka (1805) ze zbořeného Thunova paláce v Jungmannově ulici v Praze, dnes ve sbírce Lapidária Národního muzea. Pro Thuny tesal také některé plastiky v parku jejich usedlosti Cibulka v Praze - Košířích. Dále vytvořil roku 1810 sochu Studenta, dnes uloženou ve sbírce Národní galerie. Ve své klasicistní poloze tvorby vyznával především antické vzory řecké a římské (na jeho portrétu je v pozadí vyobrazen Ilioneus. Na rozdíl od jiných pražských sochařů té doby nebyl tolik ovlivněn římským ani vídeňským akademismem, ale více usiloval o realistické pozorování a měl smysl pro slohovou čistotu.

Svůj obdiv k antickému ideálu krásy zhmotnil především v monumentální kamenné plastice z pískovce ve veřejném prostoru. Jsou to např. kašna v Josefově podle náčrtu Josefa Berglera z roku 1817 a četné figurální náhrobky. Jeho pravděpodobně nejznámějším dílem je náhrobek pražského biskupa Erazima Diviše z Kriegera vedle poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi z roku 1793. Náhrobek Barbory Schrenkové, vztyčen po roce 1791, je zřejmě prvním, kde je figurální kompozice inspirována realitou. Na náhrobku je zachycena zemřelá se svými dětmi v dobovém ošacení.[2] Vytesal také náhrobek Antonie Nádherné v Chotovinách na Táborsku a je autorem několika náhrobků na Malostranském hřbitově (zde mj. svého vlastního), na Olšanském hřbitově v Praze, dále na hřbitovech v Mladé Boleslavi, v Nesvačilech nebo na městském hřbitově v Českém Krumlově.

Josef Malínský, domovní znamení U modrého hroznu, Husova, Staré Město pražské

Významné jsou Malínského kamenné reliéfy, sloužící jako domovní znamení v Praze: kamenný reliéf sedláků vytvořil pro dům č.p. 397/I U tří sedláků v Provaznické ulici a dvojici mužů nesoucích hrozen pro dům U modrého hroznu v Husově ulici, obojí na Starém Městě Pražském. Pro dům č.p. 166/III U zlaté studně v dnešní ulici U zlaté studně na Malé Straně kolem roku 1820 zhotovil model pro litinovou desku s reliéfem Krista a Samaritánky.


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Bohušovice nad Ohří
  2. Veronika Flajžíková, Proměny náhrobku v českých zemích v letech 1750 ­-1850, Bakalářská diplomová práce, FF MUNI Brno, 2007

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Prahl, Roman, Josef Malínský. Archaismy v sochařství kolem roku 1800. In: V mužském mozku. Sborník k 70. narozeninám Petra Wittlicha, Dolní Břežany, Scriptorium 2002, ISBN 80-86197-35-2
  • Prahl, Roman, Umění náhrobku v českých zemích let 1780-1830. Praha, Academia 2004, ISBN 80-200-1188-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]