Nádherní z Borutína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nádherní z Borutína
Ignác Florián Nadherný z Borutína
Ignác Florián Nadherný z Borutína
Země České královstvíČeské království České království
Tituly svobodní páni, baroni
Zakladatel Martin Nádherný
Rok založení 19. století

Nádherní z Borutína patří mezi takzvanou novou šlechtu. Z původně mlynářské rodiny vznikly dvě rodové linie, jejichž příslušníci dokázali přeměnit své schopnosti a získaný majetek i ve společenský a politický vliv. Obě linie byly během 19. století povýšeny do šlechtického stavu.[1]

Historie rodu[editovat | editovat zdroj]

Sidonie Nádherná z Borutína (1885–1950), snímek z roku 1910

Mlynář z Narysova u Příbrami Martin Nádherný (1672–1746) měl syny Bartoloměje (1727–1805) a Františka (1734–1804). Bartolomějův potomek Jan (1772–1860) nejprve podnikal v hutnictvíželezářství a později se stal velkostatkářem. Jeho syn Ludvík Karel (1800–1867) získal roku 1865 rytířský titul s predikátem „Borutin". Příslušníkům této „starší" větve patřila koncem 19. století řada statků v Čechách, například v Chotovinách, Horním Adršpachu, MěšicíchVrchotových Janovicích. Jejich potomci se už věnovali spíše společenské a kulturní oblasti: Ervín Nádherný (1876–1944) psal básně a např. přeložil do němčiny Hálkovy Večerní písně. Jan Nádherný (1884–1913) byl známý jako sběratel uměleckých předmětů. Výraznou společenskou osobností 1. poloviny 20. století byla Sidonie Nádherná (1885–1950), poslední šlechtická majitelka zámku Vrchotovy Janovice.

Do této větve Nádherných z Borutína patřil i Oskar Nádherný (1871–1952), který s bratrem Ervínem (1876–1944) a jeho synem Ervínem ml. (1909–1985) byli v září 1939 signatáři Národnostního prohlášení české a moravské šlechty.

Předkem větve rodu Nádherných označované jako „mladší" byl František (1734–1804). Tato větev byla více zaměřená na činnosti spojené se službou státu. Ignác (1789–1867) byl vynikající lékař, stal se prezidentem lékařské fakulty, rektorem Karlo-Ferdinandovy univerzityc. k. ministerským radou. Potomci této větve, v roce 1882 povýšené rovněž do stavu svobodných pánů, žili potom převážně v Rakousku a užívali jméno „von Nadherny".

Rodová sídla a majetky[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti rodu[editovat | editovat zdroj]

  • Martin (1672–1746) – mlynář, předek obou linií rodu
  • Bartoloměj (1727–1805) – zakladatel starší linie
  • František (1734–1804) – zakladatel mladší linie
  • Jan (1772–1860) – ze starší linie, podnikatel, velkostatkář, povýšen do šlechtického stavu
  • Ignác (1789–1867) – z mladší linie, vynikající lékař, prezident lékařské fakulty, rektor univerzity a c. k. ministerský rada
  • Ludvík Karel (1800–1867) – ze starší linie, získal rytířský titul s predikátem “z Borutína”
  • Jan (1838–1891) – ze starší linie, okresní starosta v Táboře, politik, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady, povýšen do stavu svobodných pánů (baronů). Patřilo mu panství Chotoviny a Měšice
  • Otmar (1840–1925) – ze starší linie, politik, poslanec Českého zemského sněmu, vybudoval zámek Jistebnice
  • Sidonie (1885–1950) – intelektuálka, mecenáška, milovnice umění
  • Ernst Nadherny (1885–1966) – rakouský herec a zpěvák, z mladší rakouské linie

Erb[editovat | editovat zdroj]

Modročerveně čtvrcený štít, v prvním modrém poli je stříbrné trojvrší, jehož prostřední zašpičatělý vrch sahá k hlavě štítu a je provázený dvěma hvězdami. Druhé a třetí pole červené, s třikrát lomeným stříbrným břevnem ve tvaru širokého písmena M. Čtvrté pole modré, v něm stříbrný dvojocasý lev s červeným jazykem. Heslo rodu: SEMPER IDEM („Vždy stejný“).[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nadherny | Nová šlechta v českých zemích a podunajské monarchii. www.novanobilitas.eu [online]. [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. 
  2. DROCÁR, Jan; LOUŽECKÝ, Pavel. Historická šlechta – Nádherný z Borutína. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MAŠEK, Petr. Modrá krev - Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1992. ISBN 978-80-204-2349-8. 
  • MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II. N-Ž. 1. vyd. Praha: Argo, 2010. ISBN 9788025702949. 
  • ŽUPANIČ, Jan. Nádherní. Příspěvek k dějinám nové šlechty. Heraldická ročenka. 2003–2004, čís. XXVII, s. 84–131. 

Související články[editovat | editovat zdroj]