Přeskočit na obsah

Ervín II. Nádherný z Borutína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ervín Nádherný
Majitel velkostatku a zámku Chotoviny
Ve funkci:
1944 – 1945, teoreticky 1985
PředchůdceErvín I. Nádherný z Borutína
Nástupcezestátněno

Narození8. dubna 1909
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. května 1985 (ve věku 76 let)
Berkeley, Kalifornie
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Místo pohřbeníChotoviny
Národnostčeská
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán baron
(podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
Choť(1942) Sophia Saurma-Jeltsch (1918–2007)
RodičeErvín I. Nádherný z Borutína (1876–1944) a Leopoldine Ringhofferová (1878–1945)
DětiJohannes (1943–2005)
Příbuzníbratr: Oskar Nádherný z Borutína (1871–1952)
děd: Jan Nádherný z Borutína (1838–1891)
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ervín II. baron Nádherný z Borutína, také Ervín mladší Nádherný z Borutína (8. dubna 1909 (Praha-)Smíchov6. května 1985 Berkeley, Kalifornie, USA)[1] byl český šlechtic z rodu Nádherných z Borutína, majitel zámku Chotoviny a signatář Prohlášení české šlechty ze září 1939.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erb Nádherných z Borutína

Maria Ervín Václav se narodil jako čtvrté dítě a druhý syn Ervína I. Nádherného z Borutína (1876–1944) a jeho manželky Leopoldiny, zv. Dinky Ringhofferové (1878–1945).[1]

Spolu se strýcem Oskarem Nádherným (1871–1952) a otcem Ervínem I. podepsal v září 1939 Prohlášení české šlechty, čímž se příhlásil k českému národu.[2]

Po válce byl nařčen z kolaborace s nacisty a třikrát uvězněn.[3] V září 1945 přijelo do Chotovin několik set rudoarmějců v čele s maršálem Georgijem Konstantinovičem Žukovem (1896–1974), zámek vyplenili, část vybavení odvezli do Sovětského svazu, část spálili. Ervínovu manželku a dvouletého syna nastěhovali do domku pro zámecké zaměstnance a následně do sběrného tábora.[3] Hrozilo jim, že budou vystěhováni na Sibiř. V dubnu 1946 však zasáhl americký důstojník a ženu se synem odvezl k rakouským hranicím a oni se poté dostali do Salcburku. Usadili se v nedalekém sídle Küenburgů, kteří byli jejich sousedy v Mladé Vožici, avšak za války se přihlásili k Němcům.[3] Po propuštění z vězení se Ervín připojil rodině v Salcbursku.

V roce 1949 odjeli z Rakouska přes Francii, kde měli příbuzné, do Londýna. Odtamtud pokračovali lodí Queen Mary do New Yorku a dále vlakem do Kalifornie, kde pracovali u farmáře.[4] Ervín se živil jako dělník v zemědělství, matka jako kuchařka.[4] Po deseti letech splatili farmářovi peníze, které jim poslal na cestu z Evropy do Ameriky. Poté Ervín sám hospodařil na farmě nedaleko San Franciska. Následně se stal cenovým znalcem v Oaklandu.[4] V roce 1974 odešel do penze.[4] Manželka vedla mateřskou školu v Kalifornii.[4]

Do Evropy se podíval po emigraci dvakrát, do Československa už však nikdy.[4]

Ovládal několik řečí, mezi nimi češtinu, němčinu, francouzštinu, latinu a klasickou řečtinu. V USA se musel naučit anglicky.[4]

Teprve roce 1990 byly jeho ostatky uloženy v rodinné hrobce v Chotovinách, dříve uložení urny komunisté nepovolili.[5]

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Zámek Chotoviny

Po otci zdědil Chotoviny, po matce Proseč.[2] Po druhé světové válce mu byl majetek na základě Benešových dekretů zabaven. Po propuštění z vězení požádal Nejvyšší soud o přezkoumání rozhodnutí o zabavení majetku. V prosinci 1947 soud označil konfiskaci za nezákonnou.[3] Majetek ovšem zpět nepřevzali, protože se situace změnila po Únoru 1948, kdy se k moci dostali komunisté.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V Sterzendorfu (Starościn) ve Slezsku se 31. října 1942 oženil se Sophiou Saurma von und zu Jeltsch (31. 10. 1918 Gross-Steinersdorf, Dolní Slezsko – 3. 9. 2007 Berkeley, Kalifornie).[1][2] Děvět měsíců a šest dní po svatbě se jim narodil jediný syn:[6]

  • Johannes Nepomuk (6. 8. 1943 – 5. 4. 2005), třikrát se oženil a měl čtyři děti, které se dožily dospělého věku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c JIROUT, Vlastimil. Nádherný z Borutína [online]. patricus.info [cit. 2024-07-06]. Dostupné online. 
  2. a b c Nádherný z Borutína, Ervín *1909 † 1985 [online]. Historická šlechta, 2018-10-10 [cit. 2024-07-06]. Dostupné online. 
  3. a b c d DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. S. 107. Dále jen Příběhy českých šlechticů. 
  4. a b c d e f g Příběhy českých šlechticů, s. 108
  5. Příběhy českých šlechticů, s. 109
  6. Příběhy českých šlechticů, s. 106