Josef Kainar

Josef Kainar (29. června 1917 Přerov, Rakousko-Uhersko – 16. listopadu 1971 Dobříš) byl český básník, textař, dramatik a překladatel, ale také hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář. Člen umělecké skupiny 42 a literární skupiny Ohnice.

Životní příběh

V letech 1938 – 1939 studoval češtinu a francouzštinu na Univerzitě Karlově v Praze, po uzavření vysokých škol vystřídal celou řadu zaměstnání. Měl blízko k divadlu a pracoval jako dramaturg v Divadle satiry. Pracoval jako novinář, v novinách Rovnost vycházely jeho vtipy, obrázky a básně. Po druhé světové válce také spolupracoval s rozhlasem, filmem a divadlem. V Československém rozhlase například tvořil tzv. rozhlásky, ve kterých přístupnou formou seznamoval mladší posluchače s děním. Po roce 1947 se věnoval pouze literatuře.

Zabýval se také hudbou, hrál na koncertní úrovni na klavír, kytaru a housle. Stylově vychází především z jazzu. Zmínky o něm se objevují také v jeho básních.

Je pohřben na Vyšehradském hřbitově.

V roce 2007 po něm bylo pojmenováno gymnázium v Hlučíně, kde také studoval.

Dílo

Počátky jeho tvorby byly ovlivněny především existencialismem. Pro jeho dílo je typická ironie, někdy až hraničící s výsměchem. Dalším typickým znakem jeho tvorby je zpěvnost, možnost spojovat text s hudbou, hovorový, místy i vulgární jazyk, odpor ke konzervatismu. Snažil se o pravdivost svých veršů, znázorňoval hrubost světa, zacházel až do skepticismu. Jeho básně obsahují malé příběhy, které nutí čtenáře k zamyšlení.

Mimo svoji literární tvorbu také psal filmové scénáře a fotografoval.

Poezie

• Příběhy a menší básně (1940) – prvotina, typická příběhovost; obraz války a doby
• Osudy
• Nové mýty (1946) – Tato sbírka výrazně vychází z programu umělecké skupiny 42. Obsahuje mj. i jeho nejslavnější báseň Stříhali dohola malého chlapečka, která byla také zhudebněna Vladimírem Mišíkem. Zpochybňuje mýtus nového spravedlivého světa, v plné míře ironie, sarkasmus, existencialismus, odcizení a absurdita.
• Veliká láska (1950) – inspirace Majakovským
• Český sen (1953) – odklání se od angažovanosti, píše o naší historii – kdy jsme museli bojovat za budoucnost
• Člověka hořce mám rád (1959) – po zklamání komunismem se vrací k původním tématům; nezdolná láska, i když člověk chybuje a hřeší
• Lazar a píseň (1960) – uvolnění doby se projevuje i v uvolnění jazyka
• Moje blues (1966) – osamocení člověka, skepticismus, podobné Novým mýtům; tragikomika, sžíravá ironie

Poezie pro děti

• Říkadla (1948)
• Nevídáno neslýcháno (1964)
• Zlatovláska - klasickou pohádku ze sbírky K.J.Erbena převedl Kainar nejprve do podoby veršované dramatizace (1952/1953). K pohádce o Zlatovlásce se později vrátil ještě jednou a znovu ji přebásnil, tentokrát už za účelem knižního vydání (1958).

Písně

Začátkem 40. let otextoval především písně amerických swingových klasiků (G. Gershwin, R. Rodgers, D. Ellington, H. Carmichael aj.). Za okupace to bylo pro nacisty „žido-bolševické svinstvo“, které se přesto hojně hrálo mezi mladými lidmi, např. na trampských srazech. Kainar sám si některé svoje texty zhudebnil - a to velice dobře. Např. píseň Černá kára, Starý mrtvý vrabec, Blues železničního mostu aj.

V 50. letech se hrál v rádiu americký šlágr Irvinga Berlina Duben, první duben (v originále Cheek to Cheek). Nahrávku pořídil Gustav Brom, který se úspěšně zhostil vokálního partu. Hitem se stala i další jeho píseň Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem.

Zásadním průlomem se ovšem stalo album amerických evergreenů natočených na konci 60. let opět orchestrem Gustava Broma.

Jeho texty v jazzové, beatové i folkové podobě výborně nazpívala řada interpretů: Vladimír Mišík s kapelou ETC a Flamengo, Michal Prokop s kapelou Framus Five, Eva Olmerová, Jiří Suchý, Karel Plíhal, Karel Hála, Jiří Jelínek, Waldemar Matuška aj.

Roku 1972 vydal Supraphon dvě legendární rocková alba, a sice Město ER skupiny Framus Five a Kuře v hodinkách skupiny Flamengo, které produkoval Hynek Žalčík. Pozoruhodné je i průřezové LP produkované týmž producentem z roku 1977 s názvem Obelisk, které je jakousi poctou Josefu Kainarovi. Skládá se pouze z Kainarových písní nebo jeho zhudebněných básní a sešli se na něm Jiří Suchý, Eva Olmerová (oba s Orchestrem Gustava Broma), Vladimír Mišík (s kapelami Flamengo a ETC) a Michal Prokop (s Framus Five).

Swingové texty nedaly po mnoha letech spát Karlu Plíhalovi, který se na své album Kainarových písní chystal dlouho - víc než tři roky. Nakonec se rozhodl jen pro doprovod swingující kytary. Výsledek velmi dobrý. Přispěla k němu i účast Zuzany Navarové, která nazpívala na album Nebe počká pět písní. Podrobná anabáze Josefa Kainara jako písňového textaře je popsána v doslovu knížky Bledej gentleman (dotisk v roce 2003), který napsal Lubomír Dorůžka.

Drama

• Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou (1949) – Jedna z nejvýznamnějších českých her. Jednalo se o první české absurdní drama. Základním tématem je zneužití moci a uzurpátorství. Hra byla zakázána.
• Nebožtík Nasredin

Výbor

• Bláznův kabát
• Básně a blues

Překládal především francouzskou a německou poezii.

Odkazy

Literatura

• Milan Blahynka, Člověk Kainar, Ostrava 1983
• Jaromír Pelc, Skupina 42. In: Kmen, č. 42, Praha 1989, 19. října, s. 1-5
• Jaromír Pelc, Láska ještě vlhká (Josef Kainar). In: Obrys-Kmen, č. 11, Praha 1996, 16. listopadu, s. 1-3
• Vladimír Prokop, Přehled české literatury 20. století
• Leszek Engelking, Nový mýtus, staré rituály. O básni Josefa Kainara Střihali dohola malého chlapečka. Česká literatura 2005, 53, No. 3
• Jiří Holý, Josef Kainar: Nové mýty. In: Česká literatura 1945-1970. Interpretace vybraných děl, Praha 1992
• Jiří Opelík, Kainar. In: Jak číst poezii, red. Jiří Opelík, Praha 1969
• František Všetička, Kainarova absolutně skutečná báseň. Zlatý máj 1981, XXV, No. 8

Související články

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1900–1945
• Česká literatura v letech 1945–1990
• Skupina 42

Externí odkazy

• Osoba Josef Kainar ve Wikicitátech

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Kainar