Přeskočit na obsah

Josef Hanuš (historik)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. PhDr. Josef Hanuš
Narození27. června 1862
Dolní Štěpanice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. prosince 1941 (ve věku 79 let)
Brno
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povoláníliterární historik, mimořádný profesor Univerzity Karlovy v Praze (1910), řádný profesor Univerzity Komenského v Bratislavě (1921)
Národnostčeská
Vzdělánífilosofická fakulta c. a k. České univerzity Karlo-Ferdinandovy
Alma materUniverzita Karlova
Významná dílaNárodní Museum a české obrození I.–II. (1921, 1923)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matriční zápis o narození a křtu Josefa Hanuše (matrika N index N 1833–1869 Dolní Štěpnice (SOA Zámrsk))

Josef Hanuš (27. června 1862 Dolní Štěpanice – 18. prosince 1941 Brno[1]) byl český literární historik, jenž se zabýval hlavně národním obrozením a organizací vědeckého života v 18. a 19. století. Jeho dílo je ovlivněno pozitivismem. Od roku 1921 působil jako řádný profesor české literatury na nově zřízené Univerzitě Komenského v Bratislavě, v letech 1921–1922 byl prvním děkanem tamní filozofické fakulty a ve školním roce 1922–1923 rektorem univerzity. Hlavní dílo: Národní Museum a české obrození I.–II. (1921, 1923).

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Josef Hanuš se narodil 27. 6. 1862 v Dolních Štěpanicích jako syn mlynáře. Studoval na gymnáziích v Jičíně a v Hradci Králové, maturoval v roce 1882. Poté studoval na filozofické fakultě české univerzity v Praze, kde získal středoškolskou aprobaci z češtiny, němčiny, latiny a řečtiny. V roce 1892 získal doktorát (PhDr.) na základě disertace Teorie takzvané moderní literární kritiky a historie.[2]

V letech 1886–1908 pracoval v redakci Ottova slovníku naučného, do něhož napsal množství článků z české literární historie i literární komparatistiky. V letech 1888–1919 byl středoškolským profesorem na Českoslovanské obchodní akademii v Praze.[3] Již od 80. let psal články do různých časopisů, přínosná byla např. stať Zjevení svaté Brigitty v literatuře české (Listy filologické, 1886), v níž určil jako autora českého překladu Tomáše ze Štítného. V roce 1889 vydal první monografii (Božena Němcová v životě a spisech).

V roce 1903 se na Karlově univerzitě habilitoval jako soukromý docent pro obor dějiny novější české literatury (disertace Počátky novočeské romantiky). V roce 1907 rozšířil své právo přednášet na celé dějiny české literatury, a to na základě práce Bohuslava Balbína Bohemia Docta, která byla otištěna v Českém časopise historickém (1906).[2] Kromě řady článků publikoval knižní monografie o P. J. Šafaříkovi (1895), V. B. Nebeském (1896) a byl spoluautorem kolektivního několikasvazkového díla Literatura česká XIX. století (1902–1907), kde zpracoval statě o družině Václava Hanky a jejích rukopisných podvrzích, dále kapitoly o J. J. Langrovi, J. P. Koubkovi, V. B. Nebeském. Podvrženým Rukopisům věnoval též řadu článků a Arne Novák později konstatoval, že „v otázce rukopisné děkuje literární historie Hanušovi za významné a rozhodující slovo."[4] V roce 1910 byl jmenován mimořádným profesorem University Karlovy.[3]

V roce 1910 Hanuš vydal monografii Mikuláš Adaukt Voigt, český buditel a historik. Následujícího roku vyšla ve Světová knihovně jeho edice Rukopisů královédvorského a zelenohorského s obsáhlým úvodem a cennými poznámkami. Následovaly knižní monografie o F. M. Pelclovi (1914) a F. F. Procházkovi (1915). Nejrozsáhlejším a nejvýznamnějším dílem Hanušovým se stala monografie Národní museum a naše obrození. První díl vyšel v roce 1921 s podtitulem Kulturní a národní obrození šlechty české v 18. a v 1. půli 19. století. Jeho význam pro založení Musea. Druhý díl vyšel v roce 1923 s podtitulem Založení vlasteneckého musea v Čechách a jeho vývoj do konce doby Šternberkovy (1818–1841).

Po vzniku Československé republiky patřil Josef Hanuš k těm českým vědcům, kteří odešli pomáhat organizovat vědecký a vysokoškolský život na Slovensku. V roce 1921 se stal řádným profesorem dějin české literatury na nově zřízené Univerzitě Komenského v Bratislavě, v letech 1921–1922 byl prvním děkanem tamní filozofické fakulty a ve školním roce 1922–1923 rektorem univerzity.[5] Na Slovensku publikoval knihu O pobělohorské protireformaci: Úvodem k českému obrození (1926); v této práci shromáždil nová fakta dokumentující názor, že hlavní příčinou českého národního a kulturního úpadku nebyl habsburský absolutismus, nýbrž především katolická protireformace .[6] V roce 1932 odešel Josef Hanuš do důchodu, ale až do roku 1935 působil na Komenského univerzitě jako suplující profesor.[5]

V roce 1939 se Hanuš přestěhoval do Brna. Byl vědecky činný až do konce svého života, ještě na přelomu 30. a 40. let pracoval na studii Česká barokní slovesnost doby pobělohorské, v níž polemizoval se studiemi a názory Josefa Vašici. Tuto práci však již nestačil publikovat, je uložena v Literárním archivu Památníku národního písemnictví.[3]

Tvorba Josefa Hanuše byla ovlivněna pozitivismem; Petr Čornej ji hodnotí takto: „Jeho studie, jejichž základem je vždy shromáždění a spolehlivé ověření širokého okruhu faktů a zevrubná reprodukce pojednávaných prací, sledují daný jev jak v jeho reálných životních podmínkách a v širších okolnostech politické, kulturní a jazykové historie, tak v souvislostech ideových, jež překračují rámec domácí kultury..."[7]

Profesor PhDr. Josef Hanuš byl členem České akademie věd a umění, dopisujícím členem Královské české společnosti nauk a členem Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě.[5] Podle záznamu v matrice zemřel v Brně dne 18. prosince 1941,[1] některé zdroje uvádějí datum 19. prosince.

Spisy (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Zjevení svaté Brigitty v literatuře české. In: Listy filologické, ročník 13, (1886).
  • Božena Němcová v životě i spisech. V Praze: Spolek pro vydávání laciných knih českých, 1889. 144 s. Dostupné online
  • H. Taine a jeho theorie literární kritiky a dějepisu. In: Lumír, ročník 19 (1891).
  • Pavel Josef Šafařík v životě i spisích. V Praze: Edvard Grégr, 1895. 208 s. Dostupné online
  • Život a spisy Václava Bolemíra Nebeského. V Praze: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1896. 175 s. Dostupné online
  • Český Macpherson. Příspěvek k rozboru literární činnosti Josefa Lindy a k provenienci RK a RZ. In: Listy filologické, ročník 27 (1900), s. 109–134.
  • Další svědectví vynikající účasti Josefa Lindy ve složení RKZ. In: Listy filologické, ročník 28 (1901), s. 235-267.
  • Literatura česká devatenáctého století. Od Josefinského obrození až po českou modernu. Díl 1. Od Josefa Dobrovského k Jungmannově škole básnické. Praha: Laichter, 1902. 940 s. [V tomto kolektivním díle J. Hanuš zpracoval tyto kapitoly: „Počátky novočeské romantiky. Václav Hanka", „Václav Alois Svoboda", „Josef Linda", „Padělky první romantické družiny české", „První období sporův o pravost památek podvržených".] Dostupné online (2. vydání z r. 1911)
  • Literatura česká devatenáctého století. Od Josefinského obrození až po českou modernu. Díl 2. Od M. Zd. Poláka ke K. J. Erbenovi. V Praze: nákladem Jana Laichtera, 1903. 881 stran. [V tomto kolektivním díle J. Hanuš zpracoval kapitolu „Josef Jaroslav Langer".] Dostupné online (2. vydání z r. 1917)
  • Literatura česká devatenáctého století. Od Josefinského obrození až po českou modernu. Dílu třetího část první. Od K. H. Máchy ke K. Havlíčkovi. V Praze: nákladem Jana Laichtera, 1905. 764 stran. [V tomto kolektivním díle J. Hanuš zpracoval kapitoly: „Jan Pravoslav Koubek" a „Václav Bolemír Nebeský".] Dostupné online
  • Bohuslava Balbína Bohemia Docta. In: Český časopis historický, 1906, s. 133–148, 298–311, 407–426.
  • Padesátiletá diskusse o Rukopisy. In: Listy filologické, ročník 33, (1906), s. 109-135, 211-251.
  • Počátky Král. České Společnosti Nauk. In: Český časopis historický, 1908, s. 141–152, 311–324, 381–405.
  • Počátky kritického dějezpytu v Čechách. (Několik kapitol z dějin českého obrození.) In: Český časopis historický, 1909, s. 277–302, 425–463.
  • Dodatek k počátkům Královské České Společnosti Nauk. In: Český časopis historický, 1910, s. 306–315.
  • Mikuláš Adaukt Voigt, český buditel a historik. V Praze: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1910. 100 s.
  • Masaryk a boj o rukopisy. In: Česká mysl : časopis filosofický, č. 3-4, (1910).
  • HANUŠ, Josef, ed. Rukopisové Zelenohorský a Kralodvorský: památka z 19. věku. Praha: J. Otto, [1911]. 225 s. Světová knihovna; č. 933-935a. [S úvodem a poznámkami J. Hanuše.]
  • Z ideových bojů doby josefinské. In: Listy filologické, ročník 39 (1912), s. 360-377; s. 421-434.
  • Polozapomenutý dokument protireformace v Čechách. In: Časopis pro moderní filologii a literaturu (1913).
  • František Martin Pelcel, český historik a buditel. V Praze: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1914. 148 stran. Dostupné online
  • František Faustin Procházka, český buditel a literární historik. V Praze: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1915. 131 stran.
  • M. Jan Hus a husitství za pobělohorské protireformace. In: Krofta, Kamil et al. Mistr Jan Hus v životě a památkách českého lidu. V Praze: Český čtenář, 1915. 124 s. [Uvedená stať J. Hanuše je na s. 29–57.]
  • Autobiografie Gelasia Dobnera. In: Český časopis historický, 1917, s. 129-138.
  • Národní museum a naše obrození. Kniha 1. Kulturní a národní obrození šlechty české v 18. a v prvé půli 19. století. Jeho význam pro založení a počátky musea. Praha: Národní museum, 1921. 364 s.
  • Národní museum a naše obrození. Kniha 2. Založení vlasteneckého musea v Čechách a jeho vývoj do konce doby Šternberkovy (1818–1841). Praha: Národní museum, 1923. 505 s. Dostupné online (obsahuje 1. i 2. knihu)
  • O pobělohorské protireformaci: Úvodem k českému obrození. V Bratislavě: Filosofická fakulta university Komenského, 1926. 105 s.
  • Česká barokní slovesnost doby pobělohorské. Rukopis, uloženo v Literárním archivu PNP.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Moravský zemský archiv, Matrika zemřelých Brno - sv. Tomáš 17057, s. 258
  2. ↑ a b FORST, Vladimír a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. [Viz str. 70.]
  3. ↑ a b c [https://web.archive.org/web/20170116163405/http://www.badatelna.eu/fond/2761/uvod/ Archivováno 16. 1. 2017 na Wayback Machine. Literární archiv Památníku národního písemnictví, informace o fondu Hanuš Josef PhDr. [online] [cit. 2017-01-13].]
  4. ↑ NOVÁK, Jan Václav a NOVÁK, Arne. Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny. 4., přeprac. a rozšíř. vyd. V Olomouci: R. Promberger, 1936–1939. 1804 s. [Citovaný text je na str. 1193.]
  5. ↑ a b c [nedostupný zdroj Prof. PhDr. Josef Hanuš na stránkách Univerzity Komenského v Bratislavě [online] [cit. 2017-01-13].]
  6. ↑ FORST, Vladimír a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. [Viz str. 71.]
  7. ↑ FORST, Vladimír a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. [Citovaný text je na str. 71.]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FORST, Vladimír a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. [Heslo „Josef Hanuš" na s. 70–72 zpracoval Petr Čornej.]
  • NOVÁK, Jan Václav a NOVÁK, Arne. Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny. 4., přeprac. a rozšíř. vyd. V Olomouci: R. Promberger, 1936–1939. 1804 s. [Viz str. 1193–1194.]
  • PETRBOK, Václav. Josef Hanuš - historik české a slovenské literatury 17. a 18. století. In: Príspevky k dejinám literárnevednej slovakistiky. Bratislava, Filozofická fakulta 2003, s. 45-52.
  • PRAŽÁK, Albert. Josef Hanuš a jeho zásluhy o českou literární historii: úvahy při jeho šedesátých narozeninách. Bratislava: Filozof. fak. univ. Komenského, 1922. 52 s. [Obsahuje bibliografii J. Hanuše.]
  • WEINGART, Miloš. K sedmdesátým narozeninám prof. Josefa Hanuše. In: Časopis pro moderní filologii, ročník 19 (1932/1933). [Obsahuje doplněk bibliografie J. Hanuše.]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Rektoři Univerzity Komenského v Bratislavě

Kristián Hynek 1919–1921 • Augustín Ráth 1921–1922 • Josef Hanuš 1922–1923 • Stanislav Kostlivý 1923–1924 • Karel Laštovka 1924–1925 • Miloš Weingart 1925–1926 • Otakar Sommer 1926–1927 • Jiří Brdlík 1927–1928 • Albert Pražák 1928–1929 • Kristián Hynek 1929–1930 • Albert Milota 1930–1931 • Dobroslav Orel 1931–1932 • Viktor Reinsberg 1932–1933 • Bohuš Tomsa 1933–1934 • Antonín Kolář 1934–1935 • Bohuslav Polák 1935–1936 • Vratislav Bušek 1936–1937 • Václav Chaloupecký 1937–1938 • Ján Lukeš 1938–1939 • Alojz Ján Chura 1939 • Michal Šeliga 1939 • Vojtech Tuka 1939–1942 • Emanuel Filo 1942–1944 • František Valentin 1944–1945 • Daniel Rapant 1945 • Anton Štefánek 1945–1946 • Karel Kizlink 1946–1947 • František Nábělek 1947–1948 • Anton Gala 1948–1949 • Karol Rebro 1949–1950 • Igor Hrušovský 1950–1953 • Andrej Sirácky 1953–1956 • Július Šefránek 1956–1959 • Michal Topoľský 1959–1962 • Vojtech Filkorn 1962–1966 • Bohuslav Cambel 1966–1969 • Emil Huraj 1969–1976 • Ján Kvasnička 1976–1985 • Ladislav Melioris 1985–1989 • Miroslav Kusý 1990–1991 • Juraj Švec 1991–1997 • Ferdinand Devínsky 1997–2003 • František Gahér 2003–2011 • Karol Mičieta 2011–

Univerzita Komenského v Bratislavě
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Hanuš_(historik)&oldid=24431125“