Josef Dlask

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Dlask
Narození 12. července 1782 nebo 11. července 1782
Dlaskův statek
Úmrtí 20. května 1853 (ve věku 70 let) nebo 1853 (ve věku 70–71 let)
Dolánky u Turnova
Příčina úmrtí tonutí
Místo pohřbení Jenišovice
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Dlask (12. července 1782[1]20. května 1853[2]) byl český písmák, sedlák, rychtář na Bukovině žijící na Dlaskově statku v Dolánkách u Turnova.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hrob Josefa Dlaska v Jenišovicích

Josef Dlask se narodil na rodinném statku (čp. 12) 12. července 1782. Dostalo se mu vzdělání v domácké škole a později se vyučoval v Turnově hudbě, především hře na klavír. Později hrál na varhany v turnovském klášteře. Okolo roku 1800 začal zapisovat svoje paměti. V roce 1805 se oženil s Marií roz. Formánkovou z Modřic a 1813 převzal hospodářství. V roce 1818 se přimluvil u rohozeckého hraběte, aby bylo možno využívat rybářský domek v Dolánkách jako školu. Od roku 1821 byl rychtářem v Bukovině. Pod bukovinskou rychtu krom Bukoviny spadaly také Dolánky, Vazovec, Kobylka a Loužek. Na svém statku často hostil pána z Hrubého Rohozce, hraběte Františka Antonína Des Fourse († 1831), se kterým měl, v rámci poddanských konvencí, přátelský poměr. V roce 1831 se dostal kvůli odvodu na vojnu do křížku Benešem z Loužku č. 5 (a jeho ženou), který se ho snažil zabít, ale byl od Dlaska sám notně zbit. Toho roku také složil svoji rychtářskou hodnost a odevzdal hospodářství synovi (také proto, aby nebyl odveden). Na jaře (podle matriky 20. května) roku 1853 se utopil při lovu ryb v Jizeře, rozvodněné po zimě. Pochován byl 23. května na hřbitov v Jenišovicích.[3][4]

Krom nadprůměrného vzdělání mu bylo umožněno nezvykle široce poznat svůj kraj při poutních slavnostech, byl ve Vambeřicích, Staré Boleslavi, Praze a na Táboře.[5] Byl také dobrý řemeslník, investoval a dokázal velkoryse přestavět rodový statek do podoby, v jaké je znám dodnes. Na vlastní náklady postavil spínací most přes Jizeru, jehož plán si přivezl z Vambeřic.[6] Peníze na tyto projekty získával ze zemědělství, které bylo obzvlášť výnosné po napoleonských válkách. Dle jeho zápisků mu nejvíce vynášel len, prodej jetelového semínka a ovocnářství, které mělo na rodovém statku dlouhou tradici.[7] Byl také novátor, který roku 1827 ve svém kraji poprvé použil úspěšně umělé hnojivo.[8] Známý je také jeho pokus o létání s křídly z husího peří, které sestrojil po porovnání husí a lidské váhy. Tento pokus nedopadl úspěšně.[9]

Zápisky sedláka Josefa Dlaska[editovat | editovat zdroj]

Dnes je znám především jako autor zápisků, jež zachycují život na doláneckém statku, záznamy však obsahují i poznámky staršího data, z nichž nejstarší je z roku 1500 (poslední zápis je z 19. února 1853). Nevyhýbá se ani událostem celoevropského významu, jako je popis bitvy u Lipska, převzatý z dopisu vojáka – kaprála jménem František Smrt, který měl manželku v Turnově. Jako pramen pro historické události Dlaskovi krom vyprávění pamětníků posloužil Vejtah (1765) kněze Josefa Václava Paroubka, Kronika česká kronikáře Václava Hájka z Libočan, Kalendář historický pražského měšťana Jana Rulíka a paměti turnovského rodáka Václava Antonína Meissnera.[5]

Jeho zápisky jsou dodnes ceněny díky jedinečnému svědectví prostého (i když na svoji dobu notně vzdělaného) sedláka v době napoleonských válek a nedlouho po reformách Marie Terezie a Josefa II. Z Dlaskova díla je také patrná skepse starší generace k novým hnutím v období revolučního roku 1848. Pekař ve své studii tuto lidovou kroniku přirovnává k dílu písmáka Františka Jana Vaváka a dodává: „Sloh je svěží, lehký, takřka moderní, jako nedotčený těžkopádnou, složitou slohovou strukturou naší starší literatury.“[10] Kutnar toto nadšení nesdílí a modernost připisuje pozdějším úpravám prvního editora pamětí Vaňka.

Knižně byl text vydán pod názvem Zápisky Josefa Dlaska, rolníka v Dolánkách u Turnova, k vydání jej připravil v roce 1898 Václav Vaněk, turnovský řídící učitel ve výslužbě. Text stylisticky upravil a doplnil životopis autora na základě výpovědí K. Javůrka, přítele Dlaskova vnuka Josefa. K této příležitosti vypracoval Josef Pekař studii Paměti sedláka Josefa Dlaska (1898 německy jako Memoiren des Bauers Dlask). Neupravený text spolu s poznámkami, doslovem a Pekařovou studií připravil k vydání v roce 1941 František Kutnar. Originál zápisků se dnes nachází v knihovně Muzea Českého ráje.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DLASK, Josef. Zápisky Josefa Dlaska, rolníka v Dolánkách u Turnova : 1716–1853. K vydání připravil, informace o Dlaskově životě Václav Vaněk. Turnov: V. Kudrnáč, 1898. 
  • DLASK, Josef. Paměti sedláka Josefa Dlaska. K vydání připravil, poznámky a doslov František Kutnar. Praha: Melantrich, 1941. 
  • DLASK, Josef. Zápisky sedláka Josefa Dlaska: měl jsem nestálé štěstí. V Turnově: Muzeum Českého ráje, 2015. 284 stran. ISBN 978-80-87416-21-1. Editorka Alžběta Kulíšková.
  • Fapšo, Marek – Kříž, Jaroslav. Připomenutí sedláka Josefa Dlaska (1782–1853): k některým možnostem interpretace této osobnosti. Od Ještěda k Troskám : vlastivědný sborník Českého ráje a Podještědí Turnov : Občanské sdružení Pamět Českého ráje a Podještědí Roč. 22 (38), č. 1 (2015), s. 19-23.
  • PEKAŘ, Josef. O smyslu českých dějin. Praha: Rozmluvy, 1990. 418 s. ISBN 0-946352-70-4. Kapitola Paměti sedláka Josefa Dlaska, s. 357–375. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig-Doš. Praha: Libri, 2010. 216-338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 245. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dlask 2015 (ed. A. Kulíšková), s. 226 (příloha XIV), zde otisknutá fotografie stránky matriky narozených, farnost turnovská ze SOA v Zámrsku.
  2. Dlask 2015 (ed. A. Kulíšková), s. 227 (příloha XV), zde otisknutá fotografie stránky matriky zemřelých, farnost jenišovická ze SOA v Litoměřicích.
  3. Vaněk, str. 5–10
  4. Dlask 2015 (ed. A. Kulíšková), s. 227 (příloha XV), zde otisknutá fotografie stránky matriky zemřelých, farnost jenišovická ze SOA v Litoměřicích.
  5. a b Kutnar, 1941, str. 101
  6. Kutnar, 1941, str. 109
  7. Kutnar, 1941, str. 109–110
  8. Kutnar, 1941, str. 112
  9. Kutnar, 1941, str. 114
  10. Pekař, 1941, str. 9; 1990, str. 369

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]