Jelevferij (biskup)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho Blaženost vladyka Jelevferij, metropolita českých zemí a Slovenska
Епископ Елевферий (Воронцов) в Харбине.jpg
Rodné jméno Вениамин Александрович Воронцов / Venjamin Alexandrovič Voroncov
Jiná jména Eleuterius, Митрополит Елевферий
Narození 30. října 1892
Romaškovo, Moskevský ujezd, Moskevská gubernie Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 27. března 1959 (ve věku 66 let)
Leningrad, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Alma mater Moskevská duchovní akademie
Povolání Arcibiskup
Titul


- biskup rostovský a taganrožský (1943–1946)
- exarcha a arcibiskup Moskevského patriarchátu v Československu (1946–1951)
- první metropolita pražský, českých zemí a Slovenska (1951–1955)

- Metropolita leningradský a ladožský (1955–1959) (od roku 1957 metropolita leningradsko-novgorodský)
Ocenění medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945
Řád republiky
Období 5. dubna 194628. listopadu 1959
Předchůdce Metropolita Sergij
Následovník Metropolita Jan
Nábož. vyznání Pravoslaví
Manžel(ka) Marija Miloslavinová
Děti Anna Venjaminovna Voroncovová
Funkce metropolita
biskup
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Metropolita Jelevferij (Eleuterius), rusky Митрополит Елевферий občanským jménem Venjamin Alexandrovič Voroncov, rusky Вениамин Александрович Воронцов (30. října 1892, Romaškovo27. října 1959, Leningrad) byl biskup Ruské pravoslavné církve, metropolita leningradský a ladožský.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1892 v rodině protojereje Alexandra Michajloviče Voroncova, představeného nikolského chrámu v obci Romaškovo (dnešní Odincovský rajón Moskevské oblasti).

Po dokončení obecné školy nastoupil studium na Zaikonospasské duchovní školeMoskvě. V roce 1912 dokončil Moskevský duchovní seminář a pokračoval ve studiu na Moskevskou duchovní akademii.

V létě 1915, po ukončení 3 ročníku akademie, se oženil s Marií Miloslavinovou (1896–1938).

8. září téhož roku, v době studií na Moskevské duchovní akademii byl volokolamským biskupem Theodorem (Pozdějevským) postřižen na diákona, a 21. listopadu týmž biskupem vysvěcen na jereje.

V roce 1916 dokončil Moskevskou duchovní akademii s vyznamenáním. Poté byl několik let správcem Vvedenského chrámu Mariinské ženské koleje a poté duchovním v monastýru svaté Marty a Marie v Moskvě. Po uzavření kláštera byl jmenován protojerejem v chrámu svatého Nikolaje.

27. října 1923 byl zatčen a po obvinění z „veřejného šíření religiózních předsudků s úmyslem podněcování odporu proti vládě“ držen v Butyrské věznici. 16. června rada sovětského Státního úřadu pro politiku rozhodla o přerušení vyšetřování pro nedostatek důkazů. 24. srpna byl osvobozen.

V noci z 28. na 29. října 1929 byl znovu zatčen komunistickou policií a obviněn z „kontrarevoluční činnosti“, a opět uvězněn v Butyrské věznici. V letech 19301931 byl uvězněn v Archangelsku. Zde se setkal se Serafimem Golubcovem (1908–1981), jenž zde byl ve vyhnanství, a kterého znal ze Sergijeva Posadu. V roce 1939 se Serafim Golubcov oženil s Voroncovovou dcerou, Annou Venjaminovnou[1]. Byl poslán do Šenkurska dále po proudu Severní Dviny, a dále podél levého přítoku řeky Vagy.

7. ledna 1931 byl přeřazen na těžbu dřeva 60 od Šenkurska.

Duchovní činnost[editovat | editovat zdroj]

Dne 5. dubna 1946 byl jmenován exarchou moskevského patriarchyČeskoslovensku s hodností arcibiskupa pražského a českého. Jak v rozhovoru uvedl metropolita českých zemí a Slovenska, vladyka Kryštof: „Do Prahy <…> byl vyslán nadaný organizátor a misionář, člověk čestný, který prošel mnohým utrpením, biskup Jelevterij. Jako hlasatel Božího slova, přivedl k pravoslaví zpočátku desítky, a poté stovky a tisíce věřících“[2].

Roku 1951 byl zvolen metropolitou pražským a českých zemí a Slovenska.

Dne 24. dubna 1952 byl zvolen prvním doktorem teologie Pravoslavné teologické fakultyPrešově. Byl vyznamenán církevním řádem svatých Cyrila a Metoděje prvního stupně. Roku 1955 přicestoval do Moskvy aby se zde zotavil z prodělaného infarktu myokardu a vzdal se pravomocí hlavy československé pravoslavné církve. Poté byl jmenován prozatímním správcem vilenské eparchie, ale do Vilna neodjel.

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Jelevterij skonal 27. října 1959 v Leningradě. Byl pochován v chrámu Alexandra Něvského v kněžském oddílu Alexandro-něvské lávry, od roku 1949 pod správou leningradských metropolitů. 25. srpna 1961, po udělení výjimky vedení kněžského sboru, byl jeho popel přenesen do krypty Trojického chrámu Alexandro-něvské lávry.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Елевферий (Воронцов) na ruské Wikipedii.

  1. Голубцов С.А. in: Сплоченные верой, надеждой, любовью и родом, vydavatelství Мартис, 1999, isbn 5-7248-0064-0
  2. Jeho Blaženost metropolita Kryštof: Stále více lidí v Česku a na Slovensku upřednostňuje pravoslavnou církev / Rozhovor / Патриархия.ru
Předchůdce:
Metropolita Sergij
Znak z doby nástupu Metropolita českých zemí a Slovenska
19461955
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Metropolita Jan