Jelevferij (Voroncov)
| Jeho Blaženost vladyka Jelevferij, metropolita českých zemí a Slovenska | |
|---|---|
_%D0%B2_%D0%A5%D0%B0%D1%80%D0%B1%D0%B8%D0%BD%D0%B5.jpg) | |
| Rodné jméno | Вениамин Александрович Воронцов / Venjamin Alexandrovič Voroncov |
| Jiná jména | Eleuterius, Митрополит Елевферий |
| Narození | 30. říjnajul. / 11. listopadu 1892greg. Romaškovo, Moskevský ujezd, Moskevská gubernie  Ruské impérium |
| Úmrtí | 27. března 1959 (ve věku 66 let) Leningrad,  Sovětský svaz |
| Alma mater | Moskevská duchovní akademie |
| Povolání | Arcibiskup |
| Titul | - biskup rostovský a taganrožský (1943–1946) |
| Ocenění | medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 Řád republiky |
| Období | 5. dubna 1946 – 28. listopadu 1959 |
| Předchůdce | Metropolita Sergij |
| Následovník | Metropolita Jan |
| Nábož. vyznání | Pravoslaví |
| Choť | Marija Miloslavinová |
| Děti | Anna Venjaminovna Voroncovová |
| Funkce | metropolita biskup |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Metropolita Jelevferij (Eleuterius), rusky Митрополит Елевферий občanským jménem Venjamin Alexandrovič Voroncov, rusky Вениамин Александрович Воронцов (30. října 1892, Romaškovo – 27. října 1959, Leningrad) byl biskup Ruské pravoslavné církve, metropolita leningradský a ladožský.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Vzdělání
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v roce 1892 v rodině protojereje Alexandra Michajloviče Voroncova, představeného nikolského chrámu v obci Romaškovo (dnešní Odincovský rajón Moskevské oblasti).
Po dokončení obecné školy nastoupil studium na Zaikonospasské duchovní škole v Moskvě. V roce 1912 dokončil Moskevský duchovní seminář a pokračoval ve studiu na Moskevskou duchovní akademii.
V létě 1915 se po ukončení třetího ročníku akademie oženil s Marií Miloslavinovou (1896–1938).
8. září téhož roku, v době studií na Moskevské duchovní akademii byl volokolamským biskupem Theodorem (Pozdějevským) postřižen na diákona, a 21. listopadu týmž biskupem vysvěcen na jereje.
V roce 1916 dokončil Moskevskou duchovní akademii s vyznamenáním. Poté byl několik let správcem Vvedenského chrámu Mariinské ženské koleje a poté duchovním v monastýru svaté Marty a Marie v Moskvě. Po uzavření kláštera byl jmenován protojerejem v chrámu svatého Nikolaje.
Dne 27. října 1923 byl bolševiky zatčen a po obvinění z „veřejného šíření religiózních předsudků s úmyslem podněcování odporu proti vládě“ držen v Butyrské věznici. 16. června 1924 rozhodla rada sovětského Státního úřadu pro politiku o přerušení vyšetřování pro nedostatek důkazů. 24. srpna téhož roku byl osvobozen.
V noci z 28. na 29. října 1929 byl znovu zatčen komunistickou policií a obviněn z „kontrarevoluční činnosti“, a opět uvězněn v Butyrské věznici. V letech 1930–1931 byl uvězněn v Archangelsku. Zde se setkal se Serafimem Golubcovem (1908–1981), jenž zde byl ve vyhnanství, a kterého znal ze Sergijeva Posadu. V roce 1939 se Serafim Golubcov oženil s Voroncovovou dcerou, Annou Venjaminovnou.[1] Voroncov byl pak poslán do Šenkurska dále po proudu Severní Dviny, a dále podél levého přítoku řeky Vagy. 7. ledna 1931 byl přeřazen na těžbu dřeva 60 km od Šenkurska.
Duchovní činnost
[editovat | editovat zdroj]Dne 5. dubna 1946 byl jmenován exarchou moskevského patriarchy v Československu s hodností arcibiskupa pražského a českého. Jak v rozhovoru uvedl metropolita českých zemí a Slovenska, vladyka Kryštof: „Do Prahy <…> byl vyslán nadaný organizátor a misionář, člověk čestný, který prošel mnohým utrpením, biskup Jelevterij. Jako hlasatel Božího slova, přivedl k pravoslaví zpočátku desítky, a poté stovky a tisíce věřících“[2].
Roku 1951 byl zvolen metropolitou pražským a českých zemí a Slovenska.
Dne 24. dubna 1952 byl jmenován prvním doktorem teologie Pravoslavné teologické fakulty v Prešově. Byl vyznamenán církevním řádem svatých Cyrila a Metoděje prvního stupně. Roku 1955 odcestoval do Moskvy, aby se zde zotavil z prodělaného infarktu myokardu a vzdal se pravomocí hlavy československé pravoslavné církve. Poté byl jmenován prozatímním správcem vilenské eparchie, ale do Vilna neodjel.
Úmrtí
[editovat | editovat zdroj]Jelevterij skonal 27. října 1959 v Leningradě. Byl pochován v chrámu Alexandra Něvského v kněžském oddílu Alexandro-něvské lávry, od roku 1949 pod správou leningradských metropolitů. 25. srpna 1961, po udělení výjimky vedení kněžského sboru, byl jeho popel přenesen do krypty Trojického chrámu Alexandro-něvské lávry.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jelevferij Voroncov na Wikimedia Commons - Eleuterius (Voroncov) v Pravoslavné encyklopedii
- Eleuterius (Voroncov) na stránkách "Русское православие / Ruské pravoslaví"
- Eleuterius (Воронцов Вениамин Alexandrovič)
- http://drevo-info.ru/articles/11543.html
- Dopisy o. Venjamina Voroncova z Šenkurska Archivováno 18. 6. 2020 na Wayback Machine.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Елевферий (Воронцов) na ruské Wikipedii.
- ↑ Голубцов С.А. in: Сплоченные верой, надеждой, любовью и родом, vydavatelství Мартис, 1999, isbn 5-7248-0064-0
- ↑ Jeho Blaženost metropolita Kryštof: Stále více lidí v Česku a na Slovensku upřednostňuje pravoslavnou církev / Rozhovor / Патриархия.ru
| Předchůdce: Metropolita Sergij |
Metropolita českých zemí a Slovenska 1946–1955 |
Nástupce: Metropolita Jan |
