Jasper Johns

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jasper Johns
Rodné jméno Jasper Johns, Jr.
Narození 15. května 1930 (87 let)
Augusta, Georgie, USA
Národnost americká
Vzdělání University of South Carolina, Parsons School of Design
Alma mater Parsons The New School for Design
Povolání malíř, grafik
Hnutí Pop art, Neo-dada
Významná díla Vlajka (19541955), Terč se sádrovými odlitky (1955), Dvě vlajky (1959)
Ovlivněný John Cage, Pablo Picasso, Matthias Grünewald
Vliv na Jim Dine, Edward Ruscha, Robert Rauschenberg
Ocenění Wolfova cena (1986), Prezidentská medaile svobody (2011)
Citát
"Vztah mezi objektem a akcí. Je možné je od sebe oddělit? Tvoří jeden z nich detail toho druhého? Co tvoří jejich setkání? Vzduch?"
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jasper Johns (* 15. května 1930 Augusta, Georgie, USA) je americký malíř a grafik. Patří k nejvýznamnějším žijícím americkým výtvarníkům. Je jedním ze inspirátorů americké větve pop artu, určité období jeho díla je nazýváno neo-dada.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Augustě v americkém státě Georgie. Když se rodiče rozvedli, žil se svými prarodiči z otcovy strany v Allendale v sousední Jižní Karolíně. Po čase se vrátil k matce a nevlastnímu otci, s nimiž žil v Sumteru rovněž v Jižní Karolíně. Zde také v roce 1946 maturoval. V letech 19471948 studoval umění na University of South Carolina.[1] Nato se přestěhoval do New Yorku, kde v letech 19481949 navštěvoval kurzy v Parsons School of Design. Roky 19511953 prožil na vojně. První rok strávil na základně Fort Jackson v Jižní Karolíně, kde založil kulturní centrum. Během korejské války byl půl roku nasazený v Japonsku ve městě Sendai.[2]

V roce 1953 se vrátil do New Yorku. Nechal se zapsat na Hunter College on the G. I. Bill do kurzů pro veterány. Už první den ale prodělal nervové zhroucení a rozhodl se v dalším studiu nepokračovat. Získal zaměstnání v knihkupectví Marboro Books, které se zabývalo prodejem knih o umění.[3] Zde se seznámil s o pět let starším malířem Robertem Rauschenbergem.[4] Od roku 1954 mu pomáhal při aranžování výloh obchodních domů. Rauschenberg ho uvedl do okruhu lidí jako byli tanečník a choreograf Merce Cunningham a hudební skladatelé Morton Feldman a John Cage. Zvláště posledně jmenovaný měl na Johnse značný vliv. V roce 1954 namaloval první ze svých proslavených amerických vlajek a účastnil se své první, zatím jen kolektivní výstavy.

Od roku 1955 se Johns začal zabývat divadelní scénografií a návrhy kostýmů. V téže době založili spolu s Rauschenbergem firmu na designování výloh s názvem Matson Johnes-Custom Display. Navrhli například výlohy obchodu Tiffany & Co. a obchodního domu Bonwit Teller, kde jako součást výzdoby umístil Johns svou Bílou vlajku. V roce 1957 navázal kontakt s vlivným galeristou Leem Castellim, který v budoucnu uspořádal několik jeho výstav. První hned v roce 1958 bývá označována za zrození pop artu.[5] Johns na ní až na dva prodal všechny vystavované obrazy. V témže roce se zúčastnil XXIX. Biennale v Benátkách, čímž se jeho dílo dostalo do povědomí evropských zájemců o umění. V roce 1959 na to navázaly výstavy v Paříži a Miláně. Jeho ateliér tehdy navštívili Marcel Duchamp a kritik Nicolas Calas. V témže roce se Johns zúčastnil jednoho happeningu, pořádaného zakladatelem této umělecké formy Allanem Kaprowem.

Roku 1961 si Johns zakoupil dům v přímořském letovisku Edisto Beach v Jižní Karolíně, který ale o pět let později zničil požár. V roce 1963 založil nadaci na podporu současného umění. Zároveň o něm vyšla první monografie, a to z pera Leo Steinberga.[6] V roce 1967 se Johns stal uměleckým vedoucím taneční skupiny Merce Cunninghama. V této funkci působil až do roku 1978. Když roku 1968 zemřel Marcel Duchamp, napsal pro časopis Artforum jeho nekrolog. V roce 1972 si zakoupil dům na ostrově sv. Martina v Karibiku. Navázal také spolupráci se Samuelem Beckettem, kterého poznal v roce 1973 v Paříži. Jejím výsledkem byla knížka kratších Beckettových próz "Foirades/Fizzles", vydaná v roce 1976 dvojjazyčně (francouzsky a anglicky) a ilustrovaná Johnsem.[7]

Johns se stal klasikem americké malby již za svého života. V roce 1980 získalo jeho obraz Tři vlajky z roku 1958 Whitney Museum of American Art v New Yorku za jeden milión dolarů, do té doby za nejvyšší částku, za niž byl prodán obraz žijícího amerického umělce.[8] V 80. letech dosahovaly ceny Johnsových obrazů dalších rekordních částek. V roce 1988 se obraz Chybný start v aukční síni Sotheby's vydražil za nejvyšší částku, jaká byla zaplacena za dílo žijícího malíře vůbec. V roce 1999 se objevil v epizodě Outsider art animovaného seriálu Simpsonovi. Johns žije střídavě na ostrově sv. Martina a v Sharonu ve státu Connecticut, kde se usadil v roce 1996.

Vyznamenání a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Wikipedie zatím nemá licenci na reprodukování Johnsových obrazů, je ale možné seznámit se s nimi na některém z externích odkazů. Johns bývá někdy považován za jednoho z umělců tvořících ve stylu pop-artu.[9] Toto zařazení však není přesné, protože jeho dílo procházelo značnými proměnami a výtvarníci pop-artu z něj spíše čerpali. On sám se jako popartový umělec nikdy nedefinoval.

Takřka všechna díla vzniklá do roku 1954 Johns zničil. Prvními obrazy, kterými vstoupil do povědomí newyorské výtvarné scény, byly variace na americkou vlajku z poloviny 50. let. Johns ji úmyslně nereprodukoval přesně. Nastoloval tak otázku, kde je hranice mezi reálně existujícím předmětem, který je zobrazovaný, a jeho obrazem. Zejména v 50. letech vytvářel Johns série variací jednoho a téhož motivu: terče, mapy, číslice, písmena, mapy. Do obrazů připevňuje hmotné předměty – plechovky, krabičky, baterky a další. Velmi často při tvorbě obrazů používá enkaustiku, směs barviv a zahřátého vosku. Náměty čerpá umělec takřka výhradně v oblasti běžných věcí a předmětů, důvěrně známých, které se na jeho obrazech dostávají do překvapivých souvislostí.

Základní tematickou chronologii Johnsova díla v 50. letech lze vymezit následovně: 1954 začal pracovat na Vlajce. O rok později vznikají první obrazy terčů. Od roku 1956 se zabýval alfabetickou malbou (obraz Šedá abeceda). Příští rok vznikají obrazy s číselnými sekvencemi (Bílá čísla). Na konci 50. a na začátku 60. let vznikají Johnsovy první kovové plastiky. Zároveň se začal zabývat různými grafickými technikami. Roku 1967 vytvořil obraz Světla Harlemu, ve kterém poprvé použil motivu dlažebních kostek. V roce 1972 namaloval obraz Beze jména s motivem šrafování. Různé variace na toto téma vytvářel až do roku 1982.

Záběr Johnsových intelektuálních zájmů byl vždy velice široký. Studoval východní filosofii, v důsledku čehož vzniklo na začátku 80. let několik obrazů inspirovaných tantrou. A v téže době studoval Isenheimský oltář Matthiase Grünewalda, který se rovněž stal jeho inspiračním zdrojem. Ke změně Johnsova stylu dochází kolem roku 1984, kdy po vzoru renesančních a barokních umělců začal využívat iluzívní malby. V 90. letech pak vzniká série obrazů, jejichž společným motivem je visící řetěz. Johns se rovněž prosadil jako medailér. V roce 1986 navrhl Medaili svobody (Medal of Liberty), kterou v témže roce prezident Ronald Reagan vyznamenal 12 naturalizovaných Američanů, jejichž činnost byla mimořádná, mj. houslistu Itzhaka Perlmana nebo politika Henry Kissingera.[10]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Kolektivní[editovat | editovat zdroj]

Samostatné[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Walther, Ingo F. (ed.), Umění 20. století, Taschen a Nakladatelství Slovart, Praha 2011, s. 744, ISBN 978-80-7391-572-8
  2. Hess, Barbara, Jasper Johns. The Business of the Eye, Taschen, Köln 2007, s. 92, ISBN 978-3-8228-5171-5
  3. Hess, B., Jasper Johns, s. 93
  4. Pijoan, José (ed.), Dějiny umění, sv. 10, Odeon, Praha 1984, s. 167
  5. Walther, I., Umění 20. století, s. 744
  6. Steinberg, Leo, Jasper Johns, G. Wittenborn, New York 1963
  7. Beckett, Samuel, Foirades, Petersburg Press, London 1976.
  8. Hess, B., Jasper Johns, s. 94.
  9. Huyghe, René (ed.), Encyklopedie umění nové doby, Odeon, Praha 1974, s. 430
  10. Hess, B., Jasper Johns, s. 95

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Castleman, Riva, Jasper Johns. A print retrospective, Museum of Modern Art, New York 1986, ISBN 0-87070-402-8 (výstavní katalog)
  • Crichton, Michael, Jasper Johns, H. N. Abrams, in association with the Whitney Museum of American Art, New York 1994, ISBN 0-8109-3515-5
  • Johnston, Jil, Jasper Johns. Privileged information, Thames and Hudson, London 1996, ISBN 0-500-01736-0
  • Rosenthal, Nan – Fine, Ruth, The Drawings of Jasper Johns, National Gallery of Art, Washington, DC, New York 1990, ISBN 0-89468-145-1
  • Stemmrich, Georg (ed.), "Ziele auf maximale Schwierigkeit beim Bestimmen dessen, was passiert ist". Interviews, Statements, Skizzenbuchnotizen von Jasper Johns, Verlag der Kunst, Dresden 1997, ISBN 90-5705-061-7

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]