Jan Jelínek (kazatel)
| Jan Jelínek | |
|---|---|
 | |
| Narození | 19. května 1912 Zelów  Kongresové Polsko |
| Úmrtí | 3. prosince 2009 (ve věku 97 let) Praha  Česko |
| Národnost | Češi |
| Povolání | pastor a farář |
| Zaměstnavatel | Českobratrská církev evangelická |
| Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} I. třída, in memoriam (2019).
Virtus et Fraternitas  in memoriam (2021) |
| Nábož. vyznání | protestantismus Českobratrská církev evangelická |
| Choť | Anna Jelínková |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Jelínek (19. května 1912 Zelów – 3. prosince 2009 Praha) byl český evangelický kazatel a zachránce pronásledovaných za druhé světové války.[1] Dne 28. října 2019 mu prezident České republiky Miloš Zeman in memoriam propůjčil jedno z nejvyšších státních vyznamenání, a sice Řád Tomáše Garrigua Masaryka.[2] Dne 2. června 2021 ho a jeho manželku Anně prezident Polska Andrzej Duda in memoriam vyznamenal medaili Virtus et Fraternitas.[3]
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
V době druhé světové války žil v komunitě volyňských Čechů, přesněji od roku 1937 žil v ukrajinském Kupičově jako kazatel. Pomáhal zde nejdříve Židům pronásledovaným Němci, později Ukrajincům a Polákům pronásledovaným ruskou armádou a Banderovci. Pomohl více než čtyřiceti lidem a zachránil nejméně deset životů. Pronásledované ukrýval na své faře.[1]
S manželkou později dobrovolně vstoupili do armády Ludvíka Svobody jako zdravotníci. S armádou se vrátili do Československa, kde se po skončení války usadili. V českých jednotkách získal několik válečných vyznamenání.
Kazatelské působení[editovat | editovat zdroj]
- 1937–1944 Kupičov, SSSR (dnes Ukrajina)
- 1944–1946 vojenská služba
- 1947–1952 Kralovice (vikář pro Valeč)
- 1952–1958 Podbořany (vikář)
- 1958–1960 vězněn
- od 1960 v civilním zaměstnání[4]
Po návratu do vlasti působil jako vikář (pomocný farář) ve Valči, Podbořanech a Oráčově. Upadl v nepřízeň komunistického režimu. Roku 1958 byl odsouzen na dva roky vězení za pobuřování. Po propuštění nemohl dále působit jako farář a směl vykonávat pouze dělnické profese. K pastorační činnosti se navrátil v Podbořanech a pokračoval v ní i po sametové revoluci roku 1989. Zemřel v roce 2009.[5][6]
Roku 2022 mu byl v rodném Zelově odhalen pomník.[7]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Pouštěj chléb svůj po vodě – kniha vzpomínek[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b HŘÍDEL, Jan. Farář Jan Jelínek za války zachránil desítky životů. ČT24 [online]. Česká televize, rev. 2008-07-22 [cit. 2010-11-09]. Dostupné online.
- ↑ NOVOTNÁ, Karolína. Vyznamenání na Hradě: Bílého lva dostal obuvník Baťa či exprezident Klaus. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2019-10-28 [cit. 2019-10-28]. Dostupné online.
- ↑ Polsko vyznamenalo české manžele, během války zachránili stovku lidí na Volyni. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-06-02 [cit. 2021-06-03]. Dostupné online.
- ↑ Církev v proměnách času, str. 292, vyd. Kalich v ÚCN, Praha 1969
- ↑ PAMĚŤ NÁRODA. Jan Jelínek (1912 - 2009) - Životopis [online]. [cit. 2016-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-01.
- ↑ článek ke 100. výročí narození, str. 23-27. Věstník spolku Exulant č. 35 [online]. 1/2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-04.
- ↑ Informační věstník spolku EXULANT, 2023, č. 1 (55), s. 9.
- ↑ Pouštěj chléb svůj po vodě [online]. Exulant, spolek. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Jelínek na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Jelínek (kazatel)
- Životopis Jana Jelínka na serveru Paměť národa
