Jan Blažej Santini-Aichel
Jan Blažej Santini-Aichel (3. února 1677 Praha – 7. prosince 1723 Praha) byl významný český architekt italského původu, který se proslavil svým jedinečným stylem nazývaným barokní gotika.
| otec | Santini Aichel |
|---|---|
| bratr | František Santini-Aichel |
| děd | Antonín Aichel |
| tchán | Kristián Schröder |
Narodil se na den sv. Blažeje jako nejstarší syn do vážené rodiny pražského kameníka Santina Aichela a druhého dne byl pokřtěn v chrámu sv. Víta jako Jan Blažej Aichl. Narodil se s tělesnou vadou – byl na část těla ochrnutý a chromý, což mu bránilo úspěšně pokračovat v otcově kariéře a převzít po něm kamenickou dílnu. Kamenictví se přesto vyučil (stejně jako bratr František), ale studoval také malířství, pravděpodobně u Kristiána Schrödera. Po vyučení se okolo roku 1696 vydal sbírat zkušenosti obvyklou vandrovní cestou. Prošel Rakousko a v Itálii dorazil až do Říma, kde měl možnost se seznámit s díly tesinského Francesca Borominiho, radikálního architekta považovaného římskými konzervativními současníky za „blázna“. V Itálii také přebral do svého jména otcovo jméno Santini, stejně tak učinil i bratr František.
V roce 1700 už Santini samostatně stavěl, projektoval a měl vlastní peníze, tzn. byl členem některého ze stavitelských cechů a vlastnil stavební firmu. V činnosti navazoval na architekta J. B. Matheye, po jehož smrti některé projekty přebral a dokončil, přebral i Matheyův okruh stavebníků a částečně navázal i na jeho styl. Santinimu se dařilo a v roce 1705 koupil Valkounský dům (čp. 211) v Nerudově ulici za 3000 zlatých v hotovosti. O dva roky později koupil i sousední dům U zlaté číše (čp. 212) a oba domy spojil.
Po Schröderově smrti si Santini roku 1707 vzal za ženu jeho dceru Veroniku Alžbětu. S Veronikou měl čtyři děti, ale všichni tři synové – Jan Norbert Lukáš (* 1707), Josef Rudolf Felix Řehoř (* 1708) a František Ignác (* 1710) – zemřeli na souchotiny ještě jako děti a zbyla jen dcera Anna Veronika (* 1713).
Když v roce 1720 manželka Veronika umřela, oženil se s jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignatií Chřepickou z Modliškovic a získal tak povýšení do šlechtického stavu. S ní měl v roce 1721 dceru Janu Ludmilu a v roce své smrti syna Jana Ignáce Rochuse. Kmotry všech Santiniho dětí se stali Santiniho mecenáši z řad vysoké šlechty.
Dílo
- kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory
- kaple Jména Panny Marie, Mladotice (1708–1710)
- dostavba sýpky, Klášter Plasy
- konvent, Klášter Plasy
- proboštství s poutním kostelem Zvěstování Panny Marie zvané Mariánská Týnice
- klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie, Klášter Kladruby
- proboštství kláštera Údolí blahoslavené Panny Marie, Pohled (1714)
- poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, Žďár nad Sázavou
- zámek Karlova Koruna, Chlumec nad Cidlinou (1721–1723)
- kostel sv. Libora, Jesenec
- kaple sv. Anny, Panenské Břežany
- kostel sv. Václava, Zvole
- poutní kostel Narození Panny Marie, Křtiny
- Thunovský palác (sídlo Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR), Malá Strana, Praha
- klášter v Želivi
- panská hospoda v Ostrově nad Oslavou na půdorysu ve tvaru W
- kostel na půdorysu želvy v Obyčtově
- kostel sv. Jiří v Pivíně
- Zámek Kalec
Citát
„Santiniho Zelená Hora je báseň… Zatímco stavby dvacátého století jsou jenom slogany.“ --Mojmír Horyna
Mnoho podob jména
Sám Santini, ale i doba a mnohonárodnostní evropské prostředí jsou zdrojem mnoha podob jeho jména. Setkat se můžeme s tvary a přepisy: Jan Blažej Santini, Jan Santini Aichl, Giovanni Santini, Jan Blažej Santini-Eichel, Giovanni Santini-Aichl, Johann Blasius Santini-Aichel, Giovanni Blasius Santini či Jan Blažej Santini-Aüchel.
Reference
- Mojmír Horyna: J. B. Santini-Aichel – Život a dílo. Karolinum, Praha 1998, ISBN 80-7184-664-3
- Jan Sedlák: Jan Blažej Santini – setkání baroku s gotikou. Vyšehrad, Praha 1987
- Viktor Kotrba: Česká barokní gotika – dílo Jana Santiniho-Aichla. Academia, Praha 1976
- Fritz Barth: Santini – Ein Baumeister des Barock in Böhmen. Hatje Cantz Verlag GmbH+C, 2004, ISBN 3-7757-1468-5