Jahodník obecný

Jahodník obecný
	Jahodník obecný na ilustraci (Fragaria vesca)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	růžotvaré (Rosales);
Čeleď	růžovité (Rosaceae);
Rod	jahodník (Fragaria);
Binomické jméno
	Fragaria vesca; L., 1753
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jahodník obecný (Fragaria vesca) obecně známý též jako lesní jahoda je rostlina z čeledi růžovitých. Vzhledem se mu podobá o něco drobnější jahodník trávnice (Fragaria viridis). Vlhčí místa porůstá jahodník truskavec (Fragaria moschata) s jahodami červenými pouze na osluněné straně.

Taxonomie

Vědecká synonyma

Potentilla vesca (L.) Scop.
Fragaria vesca f. vesca
Fragaria vesca subsp. vesca
Fragaria abnormis Tratt.
Fragaria sylvestris var. alba Duchesne
Fragaria sylvestris var. alba Weston
Fragaria vesca var. alba Stokes
Fragaria vesca f. alba (Duchesne) Staudt
Fragaria vulgaris var. alba (Weston) Ehrh.
Fragaria vesca var. alba (Weston) Rydb.

České lidové pojmenování: alpské jahody, červené jahody, jahoda podzemská, jahodníček, lesní jahoda, jahodník pospolitý, jahůdka malá, podzemek, ptáčnice, srdcové bobue, vtáčnička, zemnice, zemské jahody.^[1]

Popis

Jahodník je vytrvalá, 5–10 cm vysoká bylina. Listy jsou v přízemní růžici, jsou trojčetné, na líci lysé a tmavozelené, na rubu více méně chlupaté a světle modrozelené až stříbřitě lesklé, na okraji hrubě pilovitě zubaté. Květy, obvykle oboupohlavné, mají pětičetný kalich (kališní lístky jsou kopinaté) s pěti korunními okrouhle obvejčitými bílými lístky.^[2] Každý květ má větší počet přisedlých semeníků a mnoho tyčinek. Květy jsou uspořádány v řídkých vrcholičnatých květenstvích. Semeníky po opylení dozrávají v nažky. Současně se zvětšuje květní lůžko, jež v době zrání dužnatí a červená.

Souplodí (jahoda) je kulovité až kuželovité, červené, snadno od kalicha oddělitelné. Nažky jsou rovnoměrně rozloženy po povrchu jahody. Jahodník obecný je endozoochorní druh.^[2]

Jahodník kvete od května po celé léto, přičemž jahody po celou dobu průběžně dozrávají.

Výskyt

Roste na lesních pasekách a mýtinách, při okrajích lesů, podél lesních cest, v křovinách, řidčeji na sutích a náplavech. Vyhovují mu sušší, humózní, slabě kyselé půdy.^[2]

Léčivé účinky

Pro léčebné účely se sbírají mladé listy nebo kořen a zralé plody. Připravuje se z nich čaj, který pomáhá při látkové výměně, při katarech žaludku a střev, při zánětech močových cest a hemoroidech.

Včelařství

Jahodník je pro včely spíše pylonosnou rostlinou. Dělnice jej odnášejí ve žlutých pylových rouskách. Nektarium květu jahodníku vyprodukuje za 24 hodin 0,34 mg nektaru s cukernatostí 45 %.^[3] Cukerná hodnota, tedy množství cukru vyprodukovaného v květu za 24 hodin, je 0,15 mg.^[3] Opylováním včelami se zvyšují výnosy jahod a jejích dozrávání je pravidelnější. Druhové medy jahodníku nejsou známé.^[3]

Odkazy

Reference

↑ RYSTONOVÁ, Ida. Průvodce lidovými názvy rostlin: i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů. Praha: Academia, 2007, s. 199. ISBN 978-80-200-1332-3.
1 2 3 Jahodník obecný. In: Květena ČR [online]. [2003] [cit. 2025-12-05]. Dostupné z: http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=79
1 2 3 HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. Praha: Grada, 2008. 108 s. ISBN 978-80-247-2157-6. S. 35.

Literatura

MAREČEK, František, ed. Zahradnický slovník naučný. 2, Č–H. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1996. 544 s., 40 s. barev. obr. příl. ISBN 80-85120-51-8. S. 314–315.
RYSTONOVÁ, Ida. Průvodce lidovými názvy rostlin: i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů. Praha: Academia, 2007. 735 s. ISBN 978-80-200-1332-3.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu jahodník obecný na Wikimedia Commons
Galerie jahodník obecný na Wikimedia Commons

[1] RYSTONOVÁ, Ida. Průvodce lidovými názvy rostlin: i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů. Praha: Academia, 2007, s. 199. ISBN 978-80-200-1332-3.

[KČR-2] 1 2 3 Jahodník obecný. In: Květena ČR [online]. [2003] [cit. 2025-12-05]. Dostupné z: http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=79

[vcelarskebyliny-3] 1 2 3 HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. Praha: Grada, 2008. 108 s. ISBN 978-80-247-2157-6. S. 35.

[1]

[2]

[3]