Jan Bernard Pálffy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ján Pálffy (1663–1751))
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Pálffy
uherský šlechtic, vojevůdce, palatin, zemský soudce a chorvatský bán
uherský šlechtic, vojevůdce, palatin, zemský soudce a chorvatský bán
Rodné jméno János Bernard István Pálffy
Narození 20. srpen 1663
Červený Kameň, Slovensko
Úmrtí 24. března 1751
Bratislava, Slovensko
Místo pohřbení Katedrála svatého Martina
Ocenění Řád zlatého rouna
rytíř Řádu zlatého rouna
Děti Marie Sidonie Pálffyová z Erdődu
Příbuzní František Esterházy z Galanty (1715-1785) a Karel Eszterházy (vnuci)
Funkce Seznam chorvatských bánů (1704–1732)
uherský palatin (1741–1751)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan (IV. / V. Bernard Štěpán) Pálffy z Erdödu (maďarsky Erdődi gróf Pálffy János, 20. srpna 1663, Červený Kameň24. března 1751, Bratislava) byl uherský šlechtic, vojevůdce, palatin (1741–1751), zemský soudce a chorvatský bán.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do rodu Pálffy-Erdődyů, jednoho z nejvýznamnějších uherských šlechtických rodů.

Jak osmnáctiletý vstoupil do habsburské císařské armády. V roce 1686 byl za statečnost při osvobozování Budína jmenován pobočníkem hlavního velitele císařského vojska vévody Karla V. Lotrinského. Po jeho smrti bojoval společně s Evženem Savojským v Itálii a Uhersku.

V roce 1693 byl povýšen na generála a v roce 1700 na polního podmaršála. Na začátku války o španělské dědictví bojoval proti císařovým nepřátelům v Bavorsku a po vypuknutí Rákocziho povstání zůstal věrný císaři.

V roce 1704 byl jmenován chorvatským bánem, kterým byl až do roku 1732. V témže roce byl také jmenován do funkce zástupce velitele protikuruckých vojsk Siegberta Heistera a povýšen na generála jezdectva. V roce 1705 zvrátil výsledek bitvy u Budmeric ve prospěch císařských vojsk útokem do týla nepřítele.

Rozhodující měrou se podílel na vítězství císařských vojsk v bitvě u Trenčína v roce 1708. V roce 1709 byl povýšen do hodnosti polního maršála. Po Heisterově sesazení ho císař Josef I. jmenoval velitelem habsburských vojsk v Uhersku. Dne 1. května 1711 přijal na Majténském poli (v dnešním Rumunsku) kapitulaci posledních 12 000 kuruckých bojovníků.

Po porážce Rákocziho povstání se stal hlavním županem Šarišské stolice. Ve válce proti Turkům v letech 17161718 byl hlavním velitelem císařského jezdectva.

Po uzavření Požarevackého míru (21. července 1718) ho císař Karel VI. jmenoval uherským místodržícím, dědičným hlavním kapitánem Bratislavského hradu a županem Bratislavské stolice. Po nástupu Marie Terezie od roku 1741 zastával post palatína.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Pálfi (1663 – 1751) na slovenské Wikipedii.

  1. KLUBERT T.: Siegbert Heister a Ján Pálfi - víťazi trenčianskej bitky. In: Neďaleko od Trenčína. Pamätnica k 300. výročiu bitky pri Trenčianskej Turnej. Trenčianska Turná - Bratislava 2008. ISBN 978-80-969375-4-7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Adam II. Batthyány
Znak z doby nástupu chorvatský bán
17041732
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ivan V. Drašković