Mikuláš Pálffy z Erdödu

Mikuláš VI. Pálffy z Erdődu
Mikuláš VI. Pálffy z Erdődu
	Palatin Mikuláš Pálffy z Erdöd (litografie Josefa Kriehubera z roku 1827)
Narození	1. března 1657 nebo 1. května 1657; Prešpurk (Bratislava) ; Habsburská monarchie
Úmrtí	20. února 1732 (ve věku 74 let); Prešpurk (Bratislava) ; Habsburská monarchie
Povolání	politik
Politická strana	politik před vznikem politických stran
Děti	Leopold I. Pálffy z Erdődu; Karel II. Pálffy z Erdődu; Jan V. Pálffy z Erdődu; František III. Pálffy z Erdődu; Karolína Dorotea Pálffyová z Erdődu; Eleonora Pálffyová z Erdődu; … více na Wikidatech
Rodiče	Mikuláš IV. Pálffy z Erdődu a Marie Eleonora z Harrachu
Rod	Pálffyové z Erdődu a Erdődyové
Příbuzní	Jan IV. Bernard Pálffy z Erdődu, František II. Pálffy z Erdődu, Marie Eleonora Pálffyová z Erdődu a Marie Zuzana Pálffyová z Erdődu (sourozenci); Leopold II. Štěpán Pálffy z Erdődu, Mikuláš VIII. Pálffy z Erdődu a Rudolf Josef Pálffy z Erdődu (vnoučata)
Funkce	uherský palatin (1714–1732); lord-lieutenant of Pest-Pilis-Solt County (1714–1741)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mikuláš VI. hrabě Pálffy z Erdödu (maďarsky Erdődi gróf Pálffy Miklós, německy Nikolaus Graf Pálffy von Erdöd; 1. března 1657, Bratislava – 20. února 1732 tamtéž) byl uherský šlechtic z rodu Pálffyů, od roku 1718 byl polním maršálem císařské armády ^[2] a roku 1714 se stal palatinem Maďarska.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn českého kancléře Mikuláše IV. Pálffyho (1619–1679) a jeho manželky Marie Eleonory (1634–1693), rozené hraběnky z Harrachu.^[3] Pálffyové se řadili mezi starou maďarskou šlechtu. V roce 1581 jim byl udělen titul svobodných pánů a roku 1599 se stali říšskými hrabaty.

Někteří Pálffyové dobrovolně vstupovali do císařské armády, proto se i Mikuláš rozhodl pro vojenskou dráhu a již od svých prvních úkolů se vyznamenal. V roce 1683 stanul v čele pálffyovských hajduků (pozdějších husarských pluků). Vzhledem ke svým úspěchům při obraně Vídně a následným tažením do roku 1687 mu bylo svěřeno velení nad ostřihomskou pevností.

V roce 1688 bojoval pod velením kurfiřta Maxmiliána II. Bavorského u Bělehradu, kde se svou jízdou přinutil Turky opustit první zákopy. Je zmiňován zejména v souvislosti s bitvách u Patačiny na srbské Moravě a u Niše. Za chrabrost v posledně zmíněné bitvě byl Pálffy císařem oceněn „Nejvyšším děkovným dopisem“, načež byl v roce 1690 povýšen na generálmajora a téhož roku se vyznamenal i u Bělehradu a v roce 1691 poblíž Slankamenu a v další bitvě o Petrovaradína. Poté v rychlém sledu následovala další Pálffyho povýšení:

roku 1692 na poručíka-polního maršála a velitele Košic
roku 1693 byl jmenován hlavní pokladníkem Uherského království
roku 1694 se stal županem a kapitánem Bratislavy
v roce 1699 se stal polním zbrojmistrem
v roce 1700 skutečným tajným radou
roku 1701 strážcem koruny a plukovníkem císařské osobní stráže (Trabantengarde)
roku 1711 nejvyšší štolba císařovny Eleonory a rytíř zlatého rouna
roku 1713 uherským palatinem
a roku 1718 do hodnosti generála-polního maršála.

Během této doby byl Pálffy opakovaně úspěšný v boji s Turky. Mj. také zajistil, aby maďarské jednotky byly náležitě a rychle vyzbrojeny, zajistil dostatečné zásoby proviantu a výzbroje ve vojenských skladech, a společně s kardinálem arcibiskupem kaločským hrabětem Emerichem Csákym 30. června 1722 na zasedání zemského sněmu v Bratislavě inicioval jednomyslné přijetí Pragmatické sankce.

Pálffy vedl důvěrnou korespondenci s princem Evženem Savojským o Rákócziho povstání v roce 1704. Pálffy byl od roku 1680 ženatý s Alžbětou, rozenou svobodnou paní Weichsovou, s níž založil tzv. starší Mikulášovu linii Pálffyů.

Mikuláš hrabě Pálffy z Erdödu zemřel v Bratislavě a byla pohřben v rodinné hrobce ve františkánském klášteře v Malackách.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolaus Pálffy (Palatin) na německé Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
↑ www.aeiou.at Pàlffy zu Erdöd, Nikolaus VI. Graf Abruf am 3. Juli 2012
↑ Karl Friedrich Benjamin Leupold, Allgemeines Adels-Archiv der österreichischen Monarchie, Band 3, S.528

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Constantin von Wurzbach: Pálffy, Nikolaus (VI.). In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 21. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1870, S. 214 f.
Adolf Schinzl: Nikolaus IV. Graf Pálffy v. Erdöd. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 25, Duncker & Humblot, Leipzig 1887, S. 77 f.