Mikuláš Esterházy z Galanty
| Mikuláš Esterházy z Galanty | |
|---|---|
 Rodový erb Esterházyů | |
| Narození | 16. listopadu 1711 nebo 1711 |
| Úmrtí | 27. června 1764, 1764 (ve věku 52–53 let) nebo 21. června 1764 |
| Povolání | diplomat a velvyslanec |
| Choť | Anna Zuzana Alžběta Lubomirská |
| Děti | František Esterházy (1746-1811) Jan Baptista Esterházy z Galanty[1] |
| Rodiče | František Esterházy z Galanty (1683-1754)[1] a Marie Sidonie Pálffyová z Erdődu[1] |
| Příbuzní | František Esterházy z Galanty (sourozenec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hrabě Mikuláš Esterházy z Galanty (maďarsky Galántai gróf Esterházy Miklós, 16. listopadu 1711 – 27. června 1764 ) byl byl uherský šlechtic z rodu Esterházyů. Působil jako císařský a královský komorník, tajný rada, strážce koruny, župan a diplomat.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako syn hraběte Františka Esterházyho (1683–1754) a jeho manželky hraběnky Marie Sidonie, rozené Pálffyové z Erdődu (1690–1743). Jeho mladší bratr František Esterházy (1715–1785) byl uherským dvorním kancléřem, chorvatským bánem a také hudební skladatel.
Mikuláš navštěvoval jezuitské gymnázium v Bratislavě. V roce 1732 jej otec poslal spolu s mladším bratrem do šlechtické akademie Lunéville v Lotrinsku, kde strávili společně půl roku a od října 1732 do dubna 1733 podnikli kavalírskou cestu po jižním Německu, přístavních městech v Nizozemsku, Velké Británii, Flandrech, Francii a severní Itálii a navštívili také Řím a Neapol. Do Vídně se vrátili v červenci 1735.
Za panování Marie Terezie byl mimořádným velvyslancem v Polsku a poté osm let v Petrohradu jako velvyslanec u dvora carevny Alžběty Petrovny. Osm let řídil diplomatické styky mezi rakouským a ruským carským dvorem.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Esterházy Miklós (1711–1764) na maďarské Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Olga Khavanova 2019: Madridtól Szentpétervárig. Gróf Esterházy Miklós, Mária Terézia első magyar karrierdiplomatája. Századok 2019/6.
- 1981 Historia Dyplomacji Polskiej II 1572-1795. Warszawa, 436.
- Adatai a Petőfi Irodalmi Múzeum katalógusában
