Přeskočit na obsah

Ilja Ivaška

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ilja Ivaška
Ilja Ivaška v kvalifikaci Wimbledonu 2016
StátBěloruskoBělorusko Bělorusko
Datum narození24. února 1994 (30 let)[1]
Místo narozeníMinsk, Bělorusko[1]
BydlištěMinsk, Bělorusko[1]
Výška191 cm[1]
Hmotnost86 kg[1]
Profesionál od2013[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 312 807 USD
Dvouhra
Poměr zápasů89–89
Tituly1 ATP, 4 challengery, 3 Futures
Nejvyšší umístění40. místo (20. června 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2019)
French Open2. kolo (2022)
Wimbledon4. kolo (2021)
US Open3. kolo (2021, 2022)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry3. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů4–15
Tituly0 ATP, 1 challenger, 2 Futures
Nejvyšší umístění340. místo (15. srpna 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open1. kolo (2018, 2022)
US Open1. kolo (2021, 2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220902a2. září 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ilja Ivaška (bělorusky: Илья Ивашко, Ilja Ivaško, * 24. února 1994 Minsk) je běloruský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden turnaj ve dvouhře, když triumfoval na Winston-Salem Open 2021. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal sedm titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2022 na 40. místě a ve čtyřhře v srpnu 2016 na 340. místě. Trénuje ho Daniel Navarro Molina. Dříve tuto roli plnili Vladimir Volčkov a Jose Checa-Calvo.[1]

V běloruském daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 utkáním prvního kola 2. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Egyptu, v němž vyhrál pětisetovou bitvu s Mohamedem Safwatem. Přispěl tak k vítězství Bělorusů 3:1 na zápasy. Do roku 2023 v soutěži nastoupil k devíti mezistátním utkáním s bilancí 9–7 ve dvouhře a 0–3 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží dvouhry událostí okruhu ITF debutoval v říjnu 2010, když na turnaj v rodném Minsku obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl krajanu Fedoru Dudčikovi.[2] Premiérový titul na challengerech si odvezl z Portorože, kde ve finále čtyřhry přehráli s krajanem Sergejem Betovem chorvatskou dvojici Tomislav Draganja a Nino Serdarušić. Prvního singlového finále na challengerech dosáhl v červenci 2016 v italské Recanatě. V semifinále porazil Jevgenije Donskoje a z boje o titul odešel poražen od Ukrajince Illji Marčenka. Průnik mezi dvě stě nejlepších tenistů žebříčku ATP zaznamenal 1. srpna 2016 po postupu do semifinále astanského challengeru.[1][2]

Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval soutěží nejvyšší grandslamové kategorie, když do mužské dvouhry US Open 2016 prošel po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V ní na jeho raketě zůstali Argentinec Nicolás Kicker, Američan Ryan Shane a Němec Matthias Bachinger. V úvodním kole však nenašel recept na Španěla Pabla Carreña Bustu po třísetovém průběhu.[1]

Do finále na okruhu ATP poprvé postoupil v srpnu 2021 na Winston-Salem Open. V něm jasně přehrál Švéda Mikaela Ymera a získal první titul. Tím se stal běloruským šampionem na túře ATP od roky 2003, kdy Max Mirnyj zvítězil na Rotterdam Open. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, 53. místo žebříčku.[4]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (1–0 D)

Dvouhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 28. srpna 2021 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý Švédsko Mikael Ymer 6–0, 6–2

Tituly na challengerech ATP a okruhu Futures

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (4 D; 1 Č)
Futures (3 D; 2 Č)

Dvouhra (7 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
1. 20131012a12. října 2013 Šymkent, Kazachstán tvrdý Ukrajina Ivan Anikanov 6–3 7–5
2. 20160409a9. dubna 2016 Karši, Uzbekistán tvrdý Uzbekistán Jurabek Karimov 6–3, 1–6, 6–1
3. 20160416a16. dubna 2016 Buchara, Uzbekistán tvrdý Uzbekistán Temur Islamov 6–1, 6–1
1. červen 2017 Fergana, Uzbekistán tvrdý Srbsko Nikola Milojević 6–4, 6–3
2. březen 2018 Šen-řen, Čína tvrdý Čína Čang Ce 6–4, 6–2
3. říjen 2020 Istanbul, Turecko tvrdý Slovensko Martin Kližan 6–1, 6–4
4. listopad 2020 Ortisei, Itálie tvrdý (h) Francie Antoine Hoang 6–4, 3–6, 7–6(7–3)

Čtyřhra (3 tituly)

[editovat | editovat zdroj]
č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
1. 20150815a15. srpna 2015 Minsk, Bělorusko tvrdý Bělorusko Jegor Gerasimov Ukrajina Vladimir Užylovskij
Bělorusko Artur Dubinskij
6–3, 6–4,
2. 20150822a22. srpna 2015 Minsk, Bělorusko tvrdý Bělorusko Jegor Gerasimov Ukrajina Daniil Medveděv
Čína Č'-čen Čang
6–3, 6–1
3. 20160813a13. srpna 2016 Portorož, Slovinsko tvrdý (h) Bělorusko Sergej Betov Chorvatsko Tomislav Draganja
Chorvatsko Nino Serdarušić
1–6, 6–3, [10–4]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ilya Ivashka na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i Ilja Ivaška na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20210420a20. dubna 2021
  2. a b c Ilja Ivaška na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210420a20. dubna 2021
  3. Ilja Ivaška na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20210420a20. dubna 2021
  4. ZABLOUDIL, Luboš. Ivaška ve Winston-Salemu deklasoval Ymera a jako první Bělorus po 18 letech vyhrál turnaj ATP. TenisPortal.cz [online]. 2021-08-29 [cit. 2021-09-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]