Přeskočit na obsah

Hodolany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox - sídlo Hodolany (německy Hodolein[1]) jsou bývalé město, nyní městská čtvrť a katastrální území na východě statutárního města Olomouce s cca 9 tisíci obyvateli. Rozděleny jsou na dvě části, působí zde proto také dvě komise městských částí, jedna pro Nové Hodolany a druhá pro Staré Hodolany a Bělidla.

Historie

Znak města Hodolany

První písemná zmínka o vesnici Hodolany pochází z roku 1228, známa byla i pod názvy Hodena nebo Hodinany. Až do vzniku obecní samosprávy roku 1850 byla církevním majetkem, od roku 1275 je doloženo vlastnictví olomoucké kapituly. Hodolany spadaly pod duchovní správu v Holici, kam až do roku 1808, kdy byla postavena hodolanská škola, docházely i děti do školy. Při stavbě tereziánské pevnosti roku 1746 došlo ke zboření její západní části, z původní zástavby tak zůstala jen její východní část zvaná Stará Víska.[2]

Nejvýznamější událostí v dějinách obce bylo přivedení Severní dráhy, díky níž došlo k mohutnému rozvoji průmyslu a nárůstu počtu obyvatel v do té doby malé vesnici. Roku 1862 zde vznikl lihovar Spolku moravských cukrovarů (dnes Seliko), 1876 Langrova sladovna, 1896 cementárna Hrůza a Rosenberg, 1907 železárny Kosmos (po znárodnění Sigma), 1908 továrna Frieda a Knöpfelmachera (Union) a z Olomouce sem byla přeložena továrna na cukrovinky Zora, 1909 továrna na telefony a telegrafy Roberta von Lieben. Vznikly zde i další závody a živnosti. Z Bělidel sem bylo v letech 1871–1876 také přeneseno hlavní nádraží. Železniční koleje ovšem obec rozdělily na dva relativně samostatné celky, za tratí se směrem k Olomouci rozvíjely Nové Hodolany, na východě zůstaly Staré Hodolany.[3]

Vesnice byla vždy národnostně českou. Už v roce 1850 byla postavena nová česká škola, v roce 1874 druhá a v roce 1904 i česká měšťanka. Existoval zde čtenářsko-pěvecký spolek Pokrok, od roku 1901 Sokol a po roce 1904 Národní jednota. Vzhledem k průmyslovému charakteru obce tady po roce 1896 začala působit sociální demokracie, přičemž na rozvoji dělnického hnutí měl největší zásluhu Felix Časný, pozdější poslanec a senátor. Nejvýznamějším starostou byl Antonín Mačák. V roce 1906 byla zavedena kanalizace a vodovod, o rok později pošta a roku 1912 byla postavena obecní elektrárna. V roce 1913 císař František Josef I. povýšil Hodolany na město, což bylo chápáno jako protiváha dlouholetému soupeři na západní straně Olomouce, německé Nové Ulici. Městem však Hodolany nezůstaly dlouho, už v roce 1919 došlo k vyhlášení tzv. Velké Olomouce, do které byly začleněny.[4]

Hodolany se tak dále rozvíjely už jen v rámci Olomouce. V roce 1932 došlo k založení fotbalového klubu FK Hodolany. Po skončení druhé světové války zde byl až do roku 1946 provozován internační tábor, kde byli vězněni, mučeni a popravováni Němci.[5] V roce 1948 veřejná knihovna hlavního města Olomouce otevřela pobočku Hodolany.

Vývoj Hodolan podle sčítání lidu[6][7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930
Obyvatel 1069 2070 3129 4920 6418 6625 8237[p 1]
Domů 102 127 181 270 339 415 673
Rok 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatel 8290 10 748 12 689 10 963 8860 8838 8634
Domů 881 ? 964 945 926 937 1009
  1. ↑ Z toho 7171 osob národnosti československé, 721 německé a 345 ostatních.[8]

Rolsberk

Roku 1785 byl rozparcelován zdejší kapitulní dvůr a vzniklé pozemky byly přiděleny 28 familiantským rodinám, čímž podél cesty k Holici vznikla malá osada Rolsberk (Rollsberg). Nazvána byla podle probošta kapituly Jana Matěje Butze z Rolsbergu. Osadníci byli vesměs Němci, během tří generací se ale počeštili. Po získání obecní samosprávy v roce 1850 se celá obec oficiálně nazývala Hodolany-Rolsberk, která měla společnou obecní radu, ale finanční záležitosti se projednávaly odděleně a také katastry Hodolan a Rolsberku byly až do roku 1935 evidovány samostatně. Dnes po osadě zůstal pouze název Rolsberská ulice.[9]

Pamětihodnosti

Fotogalerie

  • Krajský úřad
    Krajský úřad
  • Regionální centrum
    Regionální centrum
  • Hlavní nádraží
    Hlavní nádraží
  • Husův sbor
    Husův sbor
  • Kaplička v ulici Elišky Krásnohorské
    Kaplička v ulici Elišky Krásnohorské
  • Boží muka v Tovární ulici
    Boží muka v Tovární ulici

Odkazy

Reference

  1. ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren [online]. Hartau.de [cit. 2018-02-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ TICHÁK, Milan. Paměť olomouckých předměstí. Olomouc: Votobia, 2000. ISBN 80-7198-447-7. S. 36, 37. Dále jen „Tichák (2000)“. 
  3. ↑ Tichák (2000), str. 38–40.
  4. ↑ Tichák (2000), str. 39–43.
  5. ↑ POLÁČEK, Michal. Pseudopartyzáni Němce před odsunem zabíjeli v „hodolanském pekle“. iDNES.cz [online]. 2015-07-13. Dostupné online. 
  6. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 658–659. 
  7. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, Ministerstvo vnitra České republiky, 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 505. 
  8. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé II. Země moravskoslezská. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 85. 
  9. ↑ Tichák (2000), str. 37, 38.
  10. ↑ TICHÁK, Milan. Olomouc z nadhledu. Olomouc: Burian a Tichák, 2011. ISBN 978-80-87274-09-5. S. 19. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Statutární město Olomouc
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hodolany&oldid=16659332“