Hlemýžď zahradní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxHlemýžď zahradní
alternativní popis obrázku chybí
Hlemýžď zahradní
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen měkkýši (Mollusca)
Třída plži (Gastropoda)
(nekategorizováno)

klad Heterobranchia
klad Euthyneura
klad Panpulmonata
klad Eupulmonata
klad stopkoocí (Stylommatophora)

informal group Sigmurethra
Nadčeleď Helicoidea
Čeleď hlemýžďovití (Helicidae)
Rod hlemýžď (Helix)
Druh H. pomatia
Binomické jméno
Helix pomatia
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Helix pomatia

Hlemýžď zahradní (Helix pomatia) je druh suchozemského plže z čeledi hlemýžďovití, se svou velikostí 40-50 mm je tak největší ulitnatý plž žijící v Česku.[2] Má žlutohnědou schránku s tmavými pásky. Dožívá se přibližně šesti let, v zajetí ale až deset. Vyskytuje se v křovinách a hájích, ale často i v zahradách. Zimu přečkává tak že si udělá vápenatá "dvířka".[2]

Pohybuje se maximální rychlostí 6 m/h.[3]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Hlemýžď zahradní má kulovitou pravotočivou (levotočivost je rarita) ulitu z uhličitanu vápenatého širokou 32–50 mm a vysokou 30–50 mm.[zdroj?] Tělo je dlouhé asi 10 cm.[4] Základní stavba těla je stejná jako u ostatních stopkookých plžů. Hlava nese 2 páry tykadel, z nichž delší pár nese oči a kratší pár je orgánem čichu a hmatu. Ústní otvor obsahuje radulu, pilníkovitou chitinovou destičku. Svalnatá noha vylučuje hlen, který slouží k pohybu. Vnitřní orgány jsou uloženy v útrobním vaku v ulitě.

Soustavy[editovat | editovat zdroj]

  • Trávicí soustava: ústa s pilníkovitou chitinovou destičkou (radulou), hltan, jícen, žaludek, střevo, slinivkojaterní žláza (hepatopankreas)
  • Dýchací soustava: plicní vak (součást pláště)
  • Vylučovací soustava: metanefridie
  • Cévní soustava: otevřená, srdce (1 komora a 1 předsíň), namodralá krev (měď)
  • Nervová soustava: uzlinová (ganglinová)
  • Pohlavní soustava: přímý vývoj, hermafrodité

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se rostlinami, které ukusuje pomocí raduly, denně zkonzumuje tolik potravy, kolik sám váží. Dokáže trávit celulózu.

Vývoj a rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Hlemýžď je hermafrodit, vývoj je přímý. Dva hlemýždi k sobě přilnou spodními ploskami a napřímí se do vztyčené polohy. Páření trvá dlouhé hodiny. Hlemýždi využívají každé příležitosti ke spáření. Po spáření jedinec naklade do dutiny, kterou si sám vyhrabal v zemi, 25 až 50 vajíček.[4] Dožívá se pěti až sedmi let.[3]

Využití hlemýždě člověkem[editovat | editovat zdroj]

V některých zemích slouží jako potrava pro člověka, pořádají se hlemýždí závody a někdy se také barví hlemýžďům ulity jako okrasný prvek na zahradu. Jejich chov k jídlu byl znám už za dob Římanů. Dnes je konzumováno přibližně 15 druhů rodu Helix. Masový chov, který by pokryl poptávku, se stále nedaří. Získávají se tedy většinou sběrem v přírodě. To může ovšem v některých lokalitách znamenat vážné ohrožení populace.[5] Hlemýždí sekret se pro svoje hojivé účinky také používá v kosmetice.

Rozšíření a ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Hlemýžď zahradní žije na vlhkých a stinných místech v trávě, v křoví, na okrajích lesů. Objevuje se také na zahradách (někdy považovaný za škůdce). Centrum areálu rozšíření je ve střední a jihovýchodní Evropě. Je uveden v příloze V směrnice o stanovištích.

Je rozšířen v Belgii, v Česku (málo dotčený druh), ve východní Francii, v severní Itálii, v Německu (uveden jako zvláště chráněný druh v příloze 1 Spolkového nařízení o ochraně druhů) v Nizozemsku,[6] v Rakousku, v západní části Ruska, na Slovensku, na Ukrajině a v zemích Balkánu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]
  2. a b HUDEC, Karel, et al.. Příroda České republiky - průvodce faunou. [s.l.] : Academia, 2007.  
  3. a b http://www.radula.estranky.cz/stranka/hlemyzd-zahradni
  4. a b ČIHAŘ, Jiří, et al.. Příroda v ČSSR. Praha : Práce, 1988.  
  5. Thea Větrovská (překlad), Svět zvířat kolem nás, ISBN 80-85805-62-6, str. 248
  6. http://www.anemoon.org/anm/voorlopige-kaarten/landmollusken/wetenschappelijk/helix-pomatia

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]