Hana Benoniová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hana Benoniová
Hana Benoniová (foto Jan Tomáš).jpg
Narození 26. listopadu 1868
Grad, Grad
Úmrtí 10. září 1922 (ve věku 53 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Manžel(ka) Bohumil Benoni
Rodiče Josef Dumek a Hana Dumková
Příbuzní Štěpán Benoni praprasynovec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hana Benoniová, rozená Dumková (26. listopadu 1868, Grad[1]10. září[2] 1922, Praha) byla česká herečka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Byla dcerou odborného spisovatele Josefa Dumka a autorky kuchařek Hany Dumkové.[3] Herectví studovala u Otýlie Sklenářové-Malé, E. Peškové a F. A. Dessoira, který působil v pražském německém divadle v období 18801885.

Hrát začala v ochotnickém souboru Pokrok v pražském Karlíně v roce 1882. Do roku 1890 vystupovala ještě pod jménem Hana Dumková. Profesionální dráhu začala v roce 1884 ve smíchovské Aréně. Pohostinsky vystupovala také v Aréně v Kravíně a u ochotnických mimopražských souborů.

V roce 1885 byla ředitelem F. A. Šubertem angažována za členku souboru činohry pražského Národního divadla, za odcházející Marii Pospíšilovou [4]. Stala se favoritkou Družstva a měla z mladých umělkyň nejvyšší plat. Např. v roce 1895 obdržela 4200 zl., zatímco Marie Laudová pouze 3600 zl. a Hana Kvapilová 2500 zl. [5]. V roce 1894 vytvořila roli Maryši v prvním uvedení této hry na scéně Národního divadla. Pro roli ji vybrali přímo bratří Mrštíkové a upřednostnili ji před Marií Laudovou [6]. V Národním divadle pak setrvala až do roku 1910, kdy odešla do důchodu. Později hostovala u význačných kočovných divadelních společností na venkově a v roce 1917 nastoupila do zájezdového souboru Česká činohra.

Od roku 1919 až do své smrti v roce 1922 působila v Divadle na Vinohradech.[7]

Její jevištní projev navazoval na deklamační školu patetického herectví ze 60. a 70.let 19.století.[8] Vystupovala především v rolích salónních dam a mladých tragických milovnic.[9]

Jejím manželem byl[10] Bohumil Benoni (18621942), zpěvák-barytonista, sólista opery Národního divadla v Praze.

Je pochována na Vyšehradském hřbitově v Praze. Některé zdroje uvádějí chybné datum úmrtí.[11][12]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Hana Benoniová byla – na vyšší úrovni - protějškem Marie Procházkové-Malé. Tak jako ona ve společnosti Švandově, stala se i Benoniová efektní představitelkou ženství na soudobém měšťáckém jevišti. Vyrostla v zbožňovanou hvězdu zámožných abonentů, neboť zplna vyhovovala a nadbíhala jejich vkusu. Tito diváci nekladli zvláštní důraz na její nadání, zato daleko více je vzrušovala hereččina krása a temperament, souměrná tvář, nevysoká plnoštíhlá postava, jejíž půvab zpravidla zvyšoval dekolt a efektní toaleta.
—  František Černý [13]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. dle záznamu v matrice zemřelých a oddaných se Hana Benoniová narodila v obci Horní Limbach (Felsőlendva) v tehdejších Uhrách, nyní Grad ve Slovinsku.
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Ludmily na Vinohradech v Praze
  3. Úmrtí. Národní politika. 1920-02-15, roč. 38, čís. 45, s. 6. Dostupné online [cit. 2014-05-10]. 
  4. František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 115
  5. František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 120, 204
  6. František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 173
  7. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3.
  8. František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 284, ISBN 80-200-0782-2
  9. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 22
  10. Matriční záznam o sňatku Johanny Dumkové s Bohumilem Benonim farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  11. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 22.
  12. Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 117
  13. František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 120
  14. František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 170

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 147
  • František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 102, 115, 117, 120–122, 161, 166, 204, 206, 211–2, 215–6, 220, 223–4, 251, 302, 305, 311, 316–7, 320, 352
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 151, 164, 167, 171–4, 176, 284, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 86
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 18, 111, 321, 392, 486, 489.
  • Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 48, 50, 55–6, 63, 76, 264
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 22–3
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 49, 52, 80, 134, 391
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 178, 190, 230, 231
  • Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str.  142
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  • Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 56, 117
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • V. V. Štech: V zamlženém zrcadle, Československý spisovatel, Praha, 1969, str. 59
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 84. 
  • Běla Veselá: Žena v českém umění dramatickém, vyd. Topičova edice, Praha, 1940, str. 14, 19, 20
  • VODÁK, Jindřich. Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 90–97.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene–Bez. Praha: Libri, 2006. 376-477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 409. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]