Gottlieb Amadeus z Windischgrätze
| Bohumil Amadeus z Windischgrätze | |
|---|---|
.jpg) | |
| Říšský vicekancléř | |
| Ve funkci: 10. únor 1694 – 25. prosince 1695 | |
| Panovník | Leopold I. |
| Předchůdce | Leopold Vilém z Königsegg-Rothenfelsu |
| Nástupce | 1695–1698 úřad neobsazen, poté Dominik Ondřej z Kounic |
| Nejvyšší maršálek císařského dvora | |
| Ve funkci: 23. říjen 1692 – 10. únor 1694 | |
| Panovník | Leopold I. |
| Předchůdce | Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu |
| Nástupce | Jindřich František z Mansfeldu |
| Řádný císařský vyslanec ve Francii | |
| Ve funkci: prosinec 1670 – duben 1671 | |
| Panovník | Leopold I. |
| Říšský dvorský rada | |
| Ve funkci: 1658 – ? | |
| Panovník | Leopold I. |
| Narození | 13. března 1630 Řezno  Bavorsko |
| Úmrtí | 25. prosince 1695 (ve věku 65 let) Vídeň  Habsburská monarchie |
| Choť | 1. Amálie Margareta Holland-Brederode 2. Marie Eleonora z Oettingen-Oettingenu 3. Marie Terezie ze Saurau |
| Rodiče | Bartoloměj Windischgrätz Anna Sidonie z Herbersteinu |
| Děti | Arnošt Bedřich Windischgrätz, Leopold Viktorin Windischgrätz |
| Zaměstnání | politik, diplomat, úředník |
| Profese | šlechtic |
| Náboženství | protestantské, od 1682 římskokatolické |
| Ocenění | 1673 Řád slona 1687 Řádu zlatého rouna (č. 534) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gottlieb Amadeus z Windischgrätze (Karel Gottlieb Amadeus hrabě z Windischgrätze / německy Karl Gottlieb Amadeus Graf von Windischgrätz, 13. března 1630 Řezno – 25. prosince 1695 Vídeň) byl rakouský šlechtic a významný diplomat ve službách Habsburků. Kromě rodového dědictví v Rakousku získal majetek na Moravě a byl rytířem Řádu zlatého rouna.
Kariéra v diplomacii a dvorských úřadech
[editovat | editovat zdroj]Byl synem Bartoloměje z Windischgrätze (1593–1633) a jeho manželky Anny Sidonie z Herbersteinu († 1654), byl vychován v protestantském vyznání. Již v mládí vstoupil do habsburských služeb a v roce 1658 byl jmenován členem říšské dvorské rady, téhož roku byl povýšen do říšského hraběcího stavu. Poté působil hlavně v diplomacii, pobýval v italských knížectvích (1661) a ve Švédsku (1663–1664). Po dlouhé době byl prvním stálým a řádným vyslancem císaře ve Francii, i když zde pobyl jen krátkou dobu (prosinec 1670 – duben 1671).[1] Pak byl pověřen diplomatickou cestou po severoněmeckých státech a Dánsku (1673–1674).
Až v roce 1682 konvertoval na katolickou víru, což mu přineslo potvrzení říšského hraběcího stavu. V letech 1683–1688 byl císařským komisařem na říšském sněmu v Řezně, kde opět uplatnil své diplomatické schopnosti. V letech 1690–1693 zastupoval zájmy Habsburků na kongresu v Haagu, mezitím byl v roce 1692 jmenován nejvyšším maršálkem císařského dvora. Svou kariéru završil jako říšský vicekancléř (1693[zdroj?][2]–1695). Na diplomatické misi v Dánsku obdržel Řád slona (1673), poté se stal rytířem Řádu zlatého rouna (1686[zdroj?]).
Rodinné a majetkové poměry
[editovat | editovat zdroj]
Základem jeho majetku bylo panství Trautmansdorf v Dolních Rakousích, které zdědil v roce 1656, k němu později přikoupil panství Götzendorf (1679) a St. Peter (1682).
Jeho první manželkou se v roce 1662 stala Amálie Markéta z Holland-Brederode (1630–1663), která ještě před sňatkem patřila k významným osobnostem v Nizozemí. Byla vdovou po Albrechtu Jindřichovi Slavatovi (1610–1656), který po matce pocházel z rodu Smiřických.[3] Jeho matka Markéta Salomena Slavatová, rozená Smiřická (1597–1654), učinila Gottlieba Amadea svým dědicem a ten po její smrti podnikl kroky ke získání části dědictví vymřelého rodu Smiřických (Hrubá Skála,[4] Kostelec nad Černými lesy). Přestože případ obrovského majetku Smiřických byl vyřešen již v době pobělohorských konfiskací, Gottlieb Adam se svým druhým sňatkem stal příbuzným císařské rodiny a v roce 1676 obdržel jako kompenzaci za své nároky 300 000 zlatých ze státní pokladny.[5]
Jeho druhou manželkou byla po svatbě 2. dubna 1665 v Norimberku hraběnka Marie Eleonora z Oettingen-Oettingenu (1649–1681), sestřenice císařovny Eleonory Magdaleny. Tento příbuzenský vztah se odrazil nejen ve výše uvedené transakci za dědictví Smiřických, ale také v další kariéře Windischgrätzů. Potřetí se oženil v roce 1683 s hraběnkou Marií Terezií ze Saurau (1657–1713). Ta v roce 1695 koupila panství Přerov na Moravě, v okolí již předtím i později získala další statky.[6] Z druhého a třetího manželství se narodilo čtrnáct dětí, většina z nich ale zemřela v dětství nebo v mládí bez potomstva. Pokračovateli rodu byli pozdější prezident říšské dvorské rady Arnošt Bedřich z Windischgrätze (1670–1727) a diplomat Leopold Viktorin z Windischgrätze (1686–1746).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BAKEŠ, Martin: Diplomatem v půlnoční zemi. Zástupci Habsburků ve Švédském království mezi lety 1650 a 1730; Academia, Praha, 2020 680 s. ISBN 978-80-200-3040-5
- KUBEŠ, Jiří a kol.: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018 638 s. ISBN 978-80-7422-574-1
- MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Praha, 2010 ISBN 978-80-257-0294-9
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Kubeš, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620-1750); Pelhřimov, 2013 ISBN 978-80-7415-071-5
- ↑ Podle FELLNER, Thomas; KRETSCHMAYR, Heinrich. Die österreichische Zentralverwaltung. I. Abteilung. Von Maximilian I. bis zur Vereinigung der österreichischen und böhmischen Hofkanzlei (1749). Bd. 1: Geschichtliche Übersicht. Wien: [s.n.], 1907. Dostupné online. S. 284. zastával úřad od 10. února 1694.
- ↑ Hofmann, Gustav: Rodinný archiv Windischgrätzů - rozbor fondu; Sborník archivních prací 43; Praha, 1993
- ↑ Hrbek Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách; Praha, 2013, s. 735
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989 s. 210
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - díl II. Severní Morava; Praha, 1983 s. 193
