Přeskočit na obsah

Gottlieb Amadeus z Windischgrätze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohumil Amadeus z Windischgrätze
Říšský vicekancléř
Ve funkci:
10. únor 1694 – 25. prosince 1695
PanovníkLeopold I.
PředchůdceLeopold Vilém z Königsegg-Rothenfelsu
Nástupce1695–1698 úřad neobsazen, poté Dominik Ondřej z Kounic
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci:
23. říjen 1692 – 10. únor 1694
PanovníkLeopold I.
PředchůdceFerdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu
NástupceJindřich František z Mansfeldu
Řádný císařský vyslanec ve Francii
Ve funkci:
prosinec 1670 – duben 1671
PanovníkLeopold I.
Říšský dvorský rada
Ve funkci:
1658 – ?
PanovníkLeopold I.

Narození13. března 1630
Řezno
BavorskoBavorsko Bavorsko
Úmrtí25. prosince 1695 (ve věku 65 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť1. Amálie Margareta Holland-Brederode
2. Marie Eleonora z Oettingen-Oettingenu
3. Marie Terezie ze Saurau
RodičeBartoloměj Windischgrätz
Anna Sidonie z Herbersteinu
DětiArnošt Bedřich Windischgrätz, Leopold Viktorin Windischgrätz
Zaměstnánípolitik, diplomat, úředník
Profesešlechtic
Náboženstvíprotestantské, od 1682 římskokatolické
Ocenění1673 Řád slona
1687 Řádu zlatého rouna (č. 534)
1658 říšský hraběcí stav, 1682 potvrzeno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gottlieb Amadeus z Windischgrätze (Karel Gottlieb Amadeus hrabě z Windischgrätze / německy Karl Gottlieb Amadeus Graf von Windischgrätz, 13. března 1630 Řezno25. prosince 1695 Vídeň) byl rakouský šlechtic a významný diplomat ve službách Habsburků. Kromě rodového dědictví v Rakousku získal majetek na Moravě a byl rytířem Řádu zlatého rouna.

Kariéra v diplomacii a dvorských úřadech

[editovat | editovat zdroj]

Byl synem Bartoloměje z Windischgrätze (1593–1633) a jeho manželky Anny Sidonie z Herbersteinu († 1654), byl vychován v protestantském vyznání. Již v mládí vstoupil do habsburských služeb a v roce 1658 byl jmenován členem říšské dvorské rady, téhož roku byl povýšen do říšského hraběcího stavu. Poté působil hlavně v diplomacii, pobýval v italských knížectvích (1661) a ve Švédsku (1663–1664). Po dlouhé době byl prvním stálým a řádným vyslancem císaře ve Francii, i když zde pobyl jen krátkou dobu (prosinec 1670 – duben 1671).[1] Pak byl pověřen diplomatickou cestou po severoněmeckých státech a Dánsku (1673–1674).

Až v roce 1682 konvertoval na katolickou víru, což mu přineslo potvrzení říšského hraběcího stavu. V letech 1683–1688 byl císařským komisařem na říšském sněmu v Řezně, kde opět uplatnil své diplomatické schopnosti. V letech 1690–1693 zastupoval zájmy Habsburků na kongresu v Haagu, mezitím byl v roce 1692 jmenován nejvyšším maršálkem císařského dvora. Svou kariéru završil jako říšský vicekancléř (1693[zdroj?][2]–1695). Na diplomatické misi v Dánsku obdržel Řád slona (1673), poté se stal rytířem Řádu zlatého rouna (1686[zdroj?]).

Rodinné a majetkové poměry

[editovat | editovat zdroj]
Hraběcí erb Windischgrätzů s dekorací Řádu zlatého rouna

Základem jeho majetku bylo panství Trautmansdorf v Dolních Rakousích, které zdědil v roce 1656, k němu později přikoupil panství Götzendorf (1679) a St. Peter (1682).

Jeho první manželkou se v roce 1662 stala Amálie Markéta z Holland-Brederode (1630–1663), která ještě před sňatkem patřila k významným osobnostem v Nizozemí. Byla vdovou po Albrechtu Jindřichovi Slavatovi (1610–1656), který po matce pocházel z rodu Smiřických.[3] Jeho matka Markéta Salomena Slavatová, rozená Smiřická (1597–1654), učinila Gottlieba Amadea svým dědicem a ten po její smrti podnikl kroky ke získání části dědictví vymřelého rodu Smiřických (Hrubá Skála,[4] Kostelec nad Černými lesy). Přestože případ obrovského majetku Smiřických byl vyřešen již v době pobělohorských konfiskací, Gottlieb Adam se svým druhým sňatkem stal příbuzným císařské rodiny a v roce 1676 obdržel jako kompenzaci za své nároky 300 000 zlatých ze státní pokladny.[5]

Jeho druhou manželkou byla po svatbě 2. dubna 1665 v Norimberku hraběnka Marie Eleonora z Oettingen-Oettingenu (1649–1681), sestřenice císařovny Eleonory Magdaleny. Tento příbuzenský vztah se odrazil nejen ve výše uvedené transakci za dědictví Smiřických, ale také v další kariéře Windischgrätzů. Potřetí se oženil v roce 1683 s hraběnkou Marií Terezií ze Saurau (1657–1713). Ta v roce 1695 koupila panství Přerov na Moravě, v okolí již předtím i později získala další statky.[6] Z druhého a třetího manželství se narodilo čtrnáct dětí, většina z nich ale zemřela v dětství nebo v mládí bez potomstva. Pokračovateli rodu byli pozdější prezident říšské dvorské rady Arnošt Bedřich z Windischgrätze (1670–1727) a diplomat Leopold Viktorin z Windischgrätze (1686–1746).

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BAKEŠ, Martin: Diplomatem v půlnoční zemi. Zástupci Habsburků ve Švédském království mezi lety 1650 a 1730; Academia, Praha, 2020 680 s. ISBN 978-80-200-3040-5
  • KUBEŠ, Jiří a kol.: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018 638 s. ISBN 978-80-7422-574-1
  • MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Praha, 2010 ISBN 978-80-257-0294-9
  1. Kubeš, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620-1750); Pelhřimov, 2013 ISBN 978-80-7415-071-5
  2. Podle FELLNER, Thomas; KRETSCHMAYR, Heinrich. Die österreichische Zentralverwaltung. I. Abteilung. Von Maximilian I. bis zur Vereinigung der österreichischen und böhmischen Hofkanzlei (1749). Bd. 1: Geschichtliche Übersicht. Wien: [s.n.], 1907. Dostupné online. S. 284.  zastával úřad od 10. února 1694.
  3. Hofmann, Gustav: Rodinný archiv Windischgrätzů - rozbor fondu; Sborník archivních prací 43; Praha, 1993
  4. Hrbek Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách; Praha, 2013, s. 735
  5. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989 s. 210
  6. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - díl II. Severní Morava; Praha, 1983 s. 193