Gibon Müllerův
 Gibon Müllerův | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 ohrožený druh[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Nadřád | placentálové (Placentalia) |
| Řád | primáti (Primates) |
| Podřád | Haplorhini |
| Infrařád | opice (Simiiformes) |
| Oddělení | úzkonosí (Catarrhini) |
| Nadčeleď | hominoidi (Hominoidea) |
| Čeleď | gibonovití (Hylobatidae) |
| Rod | gibon (Hylobates) |
| Binomické jméno | |
| Hylobates muelleri (Martin, 1841) | |
 Rozšíření gibona Müllerova (modře)
| |
| Poddruhy | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gibon Müllerův (Hylobates muelleri) je druh gibona z čeledi gibonovití (Hylobatidae) a rodu gibon (Hylobates). Druh popsal William Charles Linnaeus Martin v roce 1841 a dělí se na tři poddruhy. Je endemitem ostrova Borneo a většinu dne tráví na stromech, ze kterých málokdy slézá na zem. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody je ohroženým druhem.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Gibon Müllerův je endemitem ostrova Borneo.[3] Obývá ho celý s výjimkou jihozápadní části.[4] Rozčlenil se zde na tři subspecie:
- H. m. muelleri; vyskytuje se jižně od řeky Mahakam a západně od řeky Barito
- H. m. funerus; areál rozšíření sahá od severovýchodní Bornea k řece Mahakam, možný je výskyt i východněji až k Sarawaku
- H. m. abbotti; vyskytuje se severně od řeky Kapuas až na východ k Sarawaku[5]
K životu dává přednost tropickým stálezeleným pralesům především v nížinách a nižších horských oblastech.[4][6] Žije až do výšek 1700 m n. m.[5]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Délka těla tohoto primáta se pohybuje mezi 44 až 63,5 cm a váží 4 až 8 kg. Ocas nemá.[4] U tohoto druhu není znám výrazný pohlavní dimorfismus.[4] Srst má šedohnědé zbarvení, na některých částech těla se však může lišit, čelo bývá například krémové až bílé.[6] Speciálně adaptovaný palec, který spíše vyrůstá ze zápěstí než od dlaně ruky mu umožňuje vykonávat různé rozšířené možnosti pohybu.[4] Na jedno zhoupnutí může ve stromoví gibon Müllerův překonat vzdálenost až 3 m.[3] Tento druh má velké špičáky.[4]
Chování[editovat | editovat zdroj]
Gibon Müllerův je stromový druh, na zem slézá jen málokdy a také se vyhýbá otevřené vodě. V korunách stromů se pohybuje pomocí brachiace, na zemi chodí s rukama nad hlavou, aby udržel rovnováhu. Denně tento druh překoná vzdálenost až 850 m.[4] Je denní a aktivní zhruba 8 až 10 h. Obvykle lze spatřit skupinky 3 nebo 4 opic. Samotáři jsou také běžní - jedná se o jedince, kteří byli vyhoštěni z rodiny a hledají nové území. Teritorium má průměrně rozsah 34,2 ha a samci si jej vymezují táhlým voláním, někdy též fyzickým střetem.[4] Samci obyčejně volají ještě před východem slunce, samice se k nim po východu přidávají. Studie zvuků hybridů gibon Müllerova a gibona lar ukázala, že samice volaly odlišně než původní druhy, ale volání samců se podobalo gibonu lar, avšak s několika zvukovými prvky jedinečnými pro gibona Müllerova.[7] Jídelníček tohoto druhu tvoří především různé plody jako například fíky, v menší míře listy.[4]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Tento druh je monogamní a páření může probíhat po celý rok, obvykle potomstvo plodí jednou za 2–3 roky. Estrální cyklus trvá bez otoků genitálií asi 28 dní. Samice dává najevo náklonnost a ochotu se pářit samci prohýbáním se dopředu, pokud nemá o kopulaci zájem, samce ignoruje nebo odejde. Po zhruba 7 měsících březosti se samici narodí jedno mládě, které je po dvou letech odstaveno od mateřského mléka. Pohlavní dospělosti je u samců i samic dosaženo po 8 až 9 letech. Dle porovnávání věku s jinými gibony rodu Hylobates se tento druh může dožít ve volné přírodě i 25 let, v zajetí to může být ještě podstatně déle.[4]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Na světě žije přibližně asi 250 000–375 000 gibon Müllerových. Nebezpečí představuje odlesňování a pěstování palmy olejné (Elaeis guineensis), čímž tento druh přichází o své přirozené prostředí. Rovněž lov a odchyt gibonů jako domácí mazlíčky snižuje početnost tohoto druhu. V letech 2003 až 2004 bylo na Borneu na trzích objeveno celkem 54 těchto zvířat. Odhadované snížení počtu jedinců ve volné přírodě je 50% během 45 let. I proto ho Mezinárodní svaz ochrany přírody zařadil jako ohrožený druh.
Gibon Müllerův je zapsán na seznam CITES I. a vyskytuje se v řadě chráněných rezervací, například Národní park Kutai, Národní park Kayan Mentarang nebo Národní park Betung-Kerihun.[5]
Přirození nepřátelé[editovat | editovat zdroj]
Nebyli nalezeni žádní přirození nepřátelé toho druhu. Největší nebezpečí patrně představují stromoví hadi a draví ptáci.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-07]
- ↑ KOŘÍNEK, Milan. gibon Müllerův [online]. Biolib.cz [cit. 2016-04-21]. Dostupné online.
- ↑ a b MATTHEWS, Rupert. Obrazová encyklopedie ZVÍŘATA. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. 78 s. ISBN 80-7181-999-9. S. 17.
- ↑ a b c d e f g h i j k BRUENING, Sandra; BRUENING, Sandra. Hylobates muelleri [online]. Animal Diversity Web, 2002 [cit. 2016-04-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Hylobates muelleri [online]. Iucn Red List of Threatened Species, 2015.4 [cit. 2016-04-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Bornean Gibbon (Hylobates muelleri) [online]. Safeproject.net [cit. 2016-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-21. (anglicky)
- ↑ TENAZA, Richard. Songs of hybrid gibbons (Hylobates lar × H. muelleri). American Journal of Primatology. 1985, čís. 8, s. 249–253. Dostupné online. DOI 10.1002/ajp.1350080307. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu gibon Müllerův na Wikimedia Commons 
Taxon Hylobates muelleri ve Wikidruzích
