František Brábek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Brábek
František Brábek (cca 1899)
František Brábek (cca 1899)
Narození9. prosince 1848
Branovice u Týna n. Vlt.
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí23. května 1926 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípřekladatel a spisovatel
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Brábek (9. prosince 1848 Branovice u Týna nad Vltavou[1] – 23. května 1926 Praha[2]), v maďarských zdrojích uváděný jako Brábek Ferenc,[p 1] byl český překladatel z maďarštiny a vysokoškolský pedagog. Vyučoval maďarský jazyk na pražské univerzitě a technice. Překládal literární díla včetně několika divadelních her. Publikoval učebnice a reportáže z cest. Přispíval cestopisnými, vlastivědnými, historickými a přírodovědnými články do časopisů. Byl autorem řady hesel v Riegrově a Ottově slovníku naučném. Usiloval o česko-maďarské kulturní sblížení.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 9. prosince 1848 na statku Branovice u Týna nad Vltavou[3][p 2] v rodině úředníka. Roku 1855 se s rodiči přestěhoval do uherské obce Szerencs u Tokaje. V nedalekém Miskolci začal navštěvovat gymnázium.[3]

Roku 1862 se rodina vrátila zpět do Čech. Dokončil zde gymnazijní studia (v Praze a Táboře) a po maturitě roku 1869 uskutečnil s přítelem Václavem Kounicem cestu do Uher.[3] (Zážitky pak popsal roku 1872 na pokračování v časopise Světozor, zpočátku pod pseudonymem Feri Branovický,[4] a o rok později v knize Procházky po Uhrách.[5])

V letech 1869-71 studoval přírodní vědy na pražské filosofické fakultě. Poté nastoupil do zaměstnání jako sekretář redakce Riegrova Slovníku naučného.[6] Navázal zde kontakty s řadou veřejně činných osobností, které přinášely do redakce své příspěvky. Jednal i s novináři z Národních listů, jako byli Jan Neruda, Karel Sladkovský, Julius Grégr aj. Největší vliv na něj měl Neruda, který ho uvedl do uměleckých kruhů. Účastnil se také pravidelných setkání novinářů, spisovatelů, herců a skladatelů v kavárně „U Ježíška“. Postupně se stal externím spolupracovníkem většiny pražských časopisů a členem literární skupiny lumírovců.[3]

Roku 1874 byl jmenován „přísežným translátorem“ maďarského jazyka pro obvod zemského soudu v Praze. O rok později byl přijat jako lektor maďarštiny na pražské technice. Od roku 1883 vyučoval rovněž na pražské univerzitě.[7]

Byl veřejně známý, účastnil se činnosti spolků. Například roku 1871 byl zvolen jedním z jednatelů Umělecké besedy pro venkov.[8] Roku 1877 se stal členem přírodovědeckého klubu.[9] V červenci 1885 doprovázel výpravu 1400 Čechů na výstavu v Pešti, přičemž tlumočil a vedl všechna jednání s maďarskými představiteli.[10] Roku 1907 byl jmenován zpravodajem odboru orientálního v Národní radě české.[11]

Během první světové války se na něj obracela řada lidí s prosbou o překlad poznámek, zapsaných na obálkách nedoručitelných dopisů zraněným vojákům do uherských nemocnic. Prostřednictvím tisku je ujistil, že výraz „Tóth“, který tam někdy nacházeli, neznamená totéž co německé „tot“, ale jedná se o časté maďarské příjmení. Uvedl také překlad několika výrazů, kterými maďarská pošta obvykle zdůvodňovala nedoručitelnost zásilky.[12]

Pracoval také jako ředitel pomocných úřadů zemské správy politické.[13]

Zemřel 23. května 1926 v podolském sanatoriu, pohřben byl na Olšanech.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

František Brábek seznamoval české čtenáře se životem v Uhrách a tvorbou předních maďarských spisovatelů.[7] Byl známý jako překladatel literárních děl, zejména divadelních her, z maďarštiny. Řadil se k lumírovcům[3] a na některých překladech spolupracoval s Jaroslavem Vrchlickým. Publikoval také jazykovědné příručky a cestopisy. Přispíval do Ottova a Riegrova slovníku naučného, především hesly týkajícími se Uherska a Maďarů. Řadu článků uveřejnil v časopisech. Zabýval se ale také přírodními vědami a překládal z francouzštiny.[7]

Samostatně vyšly:[14]

  • Procházky po Uhrách (1874), reportáž z prázdninového cestování r. 1869[6]
  • Mluvnice jazyka maďarského (1875 s řadou reedic)
  • Maďarsko-český příruční slovník (1910 s reedicemi)
  • Francia nyelvtan és olvasókönyv (mluvnice a čítanka francouzštiny pro Maďary; spolupracovali František Pover a František Vojtíšek, 1922)
  • Česko-maďarská terminologie úřední (1922)

Překlady z maďarštiny:[14]

Překlad z francouzštiny:[14]

Přispíval do Riegrova a Ottova slovníku naučného, v obou případech pod značkou Bbk.[17][18] V prvním z nich uveřejnil i několik hesel s přírodovědnou tematikou, např. o brochantitu.[19]

Napsal rovněž řadu článků v novinách a časopisech, například:

  • O pokrocích v oboru věd přírodních za posledního dvacetiletí v Uhrách (Vesmír 1878)[20]
  • Komenský ve styku se živlem maďarským (Národní listy 1879)[21]
  • Moře (Světozor 1879)[22]
  • Království za knihu (Paleček 1882) — humorná příhoda, kterou (údajně) vyprávěl uherský premiér Kálmán Tisza[23]

Význam a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Brábek se snažil o kulturní sbližování Čechů s Maďary. Věřil, že tím napomůže sblížení obou národů, což ve svém důsledku pomůže i v oblasti hospodářské a politické.[13]

Roku 1908 byl spolu s Jaroslavem Vrchlickým jmenován čestným členem Petőfiho společnosti.[24] Stal se rovněž členem Kisfaludyho společnosti.[3]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

15. října 1877 se v kostele sv. Vojtěcha na Novém Městě oženil s Marií Kaurovou (1848–1906),[25] dcerou architekta Jana Kaury[26] (1820–1874).[27][28]

Syn Ladislav (1880-??) vystudoval práva a stal se notářem, syn Vilém (1891-??) získal místo jako bankovní úředník. Dospělosti se dožila ještě dcera Albertina (1897-??). Další dvě děti, syn Václav (1878–1879) a dcera Marie (1882–1884), zemřely v útlém věku.[25]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky pod čarou[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ V maďarštině se příjmení uvádí na prvním místě.
  2. ↑ Statek Branovice je bývalé šlechtické sídlo, vybudované z větší části v 16. století v renesančním stylu. V současnosti náleží k obci Dobšice; narození Františka Brábka však bylo zapsáno do matriky pro obec Předčice. Více o Branovicích viz článek na serveru hrady.cz.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ SOA Třeboň, Matrika narozených Týn nad Vltavou, kniha 10, s. 319. Dostupné online.
  2. ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých POD Z6 • 1923–1935, s. 46. Dostupné online.
  3. ↑ a b c d e f František Brábek. Národní listy. 1928-12-12, roč. 68, čís. 343, s. 3. Dostupné online [cit. 2017-03-04]. 
  4. ↑ BRANOVICKÝ, Feri. Z mého cestování po Uhrách. Světozor. 1872-02-16, roč. 6, čís. 7, s. 81. Dostupné online [cit. 2017-03-04]. 
  5. ↑ Literatura. Světozor. 1873-08-01, roč. 7, čís. 31, s. 368. Dostupné online [cit. 2017-03-04]. 
  6. ↑ a b Brábek František. In: RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný. Praha: I.L. Kober, 1874. Dostupné online. Svazek 11. S. 350.
  7. ↑ a b c Brábek František. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1891. Dostupné online. Svazek 4. S. 526–527.
  8. ↑ Zprávy spolkové. Národní listy. 1871-10-12, roč. 11, čís. 280, s. 4. Dostupné online [cit. 2017-03-04]. 
  9. ↑ Zprávy spolkové. Národní listy. 1877-11-07, roč. 17, čís. 306, s. 3. Dostupné online [cit. 2017-03-04]. 
  10. ↑ Čechové v Pešti. Plzeňské listy. 1885-07-23, roč. 1885, čís. 88, s. 1. Dostupné online [cit. 2017-03-04]. 
  11. ↑ Zahraniční odbor Národní rady české. Národní politika. 1907-03-12, roč. 25, čís. 71, s. 5. Dostupné online [cit. 2017-03-04]. 
  12. ↑ Dopisy z maďarských nemocnic. Dělnické listy. 1915-03-06, roč. 26, čís. 53, s. 4. Dostupné online [cit. 2017-03-04]. 
  13. ↑ a b Ve Frant. Brábkovi. Národní listy. 1926-05-25, roč. 66, čís. 142, s. 5. Dostupné online [cit. 2017-03-04]. 
  14. ↑ a b c Podle seznamu prací v Souborném katalogu ČR, není-li uvedeno jinak.
  15. ↑ Feuilleton. Národní listy. 1871-12-17, roč. 11, čís. 346, s. 1. Dostupné online [cit. 2017-03-04]. 
  16. ↑ František Brábek – archiv Národního divadla
  17. ↑ Seznam P. T. pánů spolupracovníků „Slovníka naučného“. In: RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný. Praha: I.L. Kober, 1873. Dostupné online. Svazek 10. S. 534.
  18. ↑ Seznam chiffer přispěvatelů. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1908. Dostupné online. Svazek 27. S. XII.
  19. ↑ BRÁBEK, František. Brochantit. In: RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný. Praha: I.L. Kober, 1873. Dostupné online. Svazek 10. S. 103.
  20. ↑ BRÁBEK, František. O pokrocích v oboru věd přírodních za posledního dvacetiletí v Uhrách. Vesmír. 1879-12-05, roč. 7, čís. 11, s. 129. Dostupné online [cit. 2017-03-04]. 
  21. ↑ BRÁBEK, František. Komenský ve styku se živlem maďarským. Národní listy. 1879-02-06, roč. 19, čís. 31, s. 1. Dostupné online [cit. 2017-03-04]. 
  22. ↑ BRÁBEK, František. Moře. Světozor. 1879-12-05, roč. 13, čís. 49, s. 582. Dostupné online [cit. 2017-03-04]. 
  23. ↑ BRÁBEK, František. Království za knihu. Paleček. 1882, roč. 1882, čís. 10, s. 47. Dostupné online [cit. 2017-03-04]. 
  24. ↑ Čestnými členy. Čech. 1908-12-23, roč. 33, čís. 350, s. 4. Dostupné online [cit. 2017-03-04]. 
  25. ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 147 • 1848 • Brábek, František. Dostupné online.
  26. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených PMV N5 • 1839–1850, s. 299. Dostupné online.
  27. ↑ Sterbefall. Bohemia. 1874-11-17, roč. 47, čís. 316, s. 5. Dostupné online [cit. 2017-03-04]. 
  28. ↑ Jan Kaura – autoritní záznam v NK ČR

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Brábek&oldid=23301495“