Ferdinand Portugalský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ferdinand Portugalský
Portrét
Narození 24. března 1188
Coimbra
Úmrtí 27. července 1233 (ve věku 45 let)
Noyon
Otec Sancho I. Portugalský
Matka Dulce Aragonská
Příbuzenstvo
otec Sancho I. Portugalský
matka Dulce Aragonská
manželka Johana I. Flanderská
dcera Marie

Ferdinand Portugalský (portugalsky Fernando, starofrancouzsky Ferrand, 24. března 1188, Coimbra - 29. července 1233, Noyon) byl flanderský hrabě, účastník bitvy u Bouvines.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand byl mladším synem portugalského krále Sancha I. a Dulce, dcery barcelonského hraběte a aragonského spoluvládce Ramona Berenguera IV.[1] Ke vhodnému sňatku mu výrazně dopomohla jeho teta Tereza, vdova po flanderském hraběti Filipovi.

V lednu 1212[2] se v Paříži oženil s Johanou, osiřelou dcerou prvního křižáckého latinského císaře Balduina I., dědičkou flanderského hrabství. Poté jako nový flanderský hrabě složil hold francouzskému králi Filipovi II. a byl donucen mu postoupit svůj dědický podíl - kastelánství v Aire a v Saint-Omer. V dubnu 1213 se odmítl podílet na francouzské invazi do Anglie dokud nezíská zpět zabavená města. Filip August v odvetě vytáhl do Flander,[3] napadl a vyplenil Ferdinandovo území.[4] Vypálil Lille, Cassel a Douai. Flanderskému hraběti se společně s pomocí Renauda z Dammartinu podařilo francouzskou invazi odrazit a zastavili se až u hradeb Arrasu. Dosud váhající Ferdinand pak vyslyšel žádost o spojenectví a přešel na stranu Filipova nepřítele anglického krále Jana a jeho synovce císaře Oty Brunšvického.

V létě roku 1214 se začaly scházet armády,[5] na Ferdinandově území se shromáždila vojska Viléma ze Salisbury a Oty Brunšvického[6] a francouzské vojsko znovu plundrovalo Flandry a Henegavsko. V neděli 27. července se strhla nečekaná bitva u Bouvines, která se stala Ferdinandovi, jenž údajně předtím přísahal, že zabije krále Filipa,[7] osudnou.

Fernando a Renaud z Dammartinu jsou eskorotováni jako zajatci francouzského krále (středověká iluminace)
...nakonec veškeré břemeno boje padlo na Ferranda a jeho doprovod. Sražen k zemi, zraněn řadou hlubokých ran, byl zajat a svázán spolu s mnoha rytíři. Tak dlouho se bil, že vypadal jako polomrtvý a nemohl již v boji pokračovat, když se vzdal do rukou Huga z Mareuil a jeho bratra Jana. Jakmile byl Ferand zajat, všichni, kteří bojovali na jeho straně na této části pole, uprchli, byli pobyti nebo zajati...
— Vilém Bretaňský[8]

Filip II. dosáhl skvělého vítězství.

...porazil Filip, král Francie, při bitvě krále Otu, hraběte z Flander, hraběte z Boulogne a několik dalších baronů
— poznámka Ingeborg Dánské na okraji žaltáře[9]

Ukořistěného říšského orla s ulomenými křídly poslal svému štaufskému spojenci Fridrichovi II.[10] a získal mnoho cenných zajatců. Největší počet jich pocházel z Flander[11] a mladý hrabě byl svěřen do rukou Jana z Nesle,[12] potupně v železech[13] odvezen do pařížského Louvru, kde byl vsazen do věže.[14] Ve vězení strávil dvanáct let, byl propuštěn regentkou Blankou Kastilskou až po uzavření míru v Melunu a složení výkupného roku 1227. Ferdinand krom výkupného poskytl záruky vhodného chování a v dalších letech pak mladému králi vždy věrně sloužil.[15]

Hrabství po dobu manželovy nepřítomnosti řídila Johana a po manželově propuštění porodila své jediné dítě - dceru Marii. Ferdinand roku 1233 v důsledku nemoci zemřel. Jeho srdce a vnitřnosti byly pohřbeny v místní katedrále a tělo v cisterciáckém klášteře Marquette,[2] který po propuštění z vězení společně s manželkou založil.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.genealogy.euweb.cz
  2. a b www.mittelalter-genealogie.de
  3. EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha : Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 154.  
  4. DUBY, Georges. Neděle u Bouvines 27. července 1214. Praha : Argo, 1996. ISBN 80-7203-164-3. S. 29.  
  5. Duby,str. 46
  6. Duby,str. 47
  7. Duby,str. 57
  8. Duby,str. 54
  9. Duby,str. 30
  10. Francouzští králové, str. 156
  11. Duby,str. 40
  12. LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha : Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. S. 67. Dále jen Svatý Ludvík. 
  13. Duby,str. 64
  14. Duby,str. 62
  15. Svatý Ludvík ,str. 78

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Johana
Znak z doby nástupu Flanderský hrabě
12121233
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Tomáš