Ramiro II. Aragonský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ramiro II. Aragonský
Narození 24. dubna 1086
Úmrtí 16. srpna 1157 (ve věku 71 let)
Huesca
Místo odpočinku Klášter San Pedro el Viejo
Manžel/ka Anežka Akvitánská
Děti Petronila Aragonská
Rodiče Sancho I. Aragonský a Felicia z Rousy
Příbuzní bratři Alfons I. Aragonský a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ379748
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ramiro II. Aragonský řečený „Mnich“ (1080 - 16. srpna 1157, Huesca) byl aragonský král v letech 1134-1157. Od roku 1137 fakticky vládl jeho zeť Ramon Berenguer IV. Barcelonský.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ramiro se narodil jako nejmladší syn aragonského krále Sancha I. a Felicie z Roussy. Původně byl předurčen pro duchovní dráhu, strávil proto podstatnou část svého mládí v klášteře San Ponce de Tomeras ve městě Huesca. Byl biskupem barbastro-rodským, když roku 1134 nastoupil po smrti staršího bezdětného bratra, Alfonse I. na opuštěný trůn.

Počátek vlády nebyl nijak poklidný — z bratrova odkazu neudržel nadvládu nad Navarrou, jež se osamostatnila pod králem Garcíou Obnovitelem, a musel bojovat s dalšími dvěma uchazeči o trůn (jedním z nich byl Alfons VII. Kastilský). Navíc musel potlačit vzpouru aragonských šlechticů, ke které se váže hrůzostrašná pověst o zvonu z Huesky. Podle ní král Ramiro poslal ke svému starému mentorovi do kláštera San Ponce de Tomeras posla s prosbou o radu jak naložit s rebely.

Ramirova signatura

Posel byl uveden do klášterní zahrady, v níž starý mnich stříhal květy růží, jež se vypínaly nad ostatními, a následně byl odeslán zpět k panovníkovi. Ten, poté co vyslechl poslovo vyprávění, sezval nejpřednější šlechtice ke svému dvoru s tím, že je chce požádat o pomoc s vybudováním zvonu, jehož hlas by byl slyšet po celém království. Jak šlechtici přicházeli do sálu, byli postupně popravováni a jejich hlavy rozvěšovány do kruhu symbolizujícího zvon; hlava nejvýznačnějšího z rebelů pak přišla do středu jako srdce zvonu. Zvěst o tomto „zvonu“ se vskutku brzy rozšířila do celého Ramirova panství a přispěla ostatní vzbouřence k ukončení odporu.

Po získání papežského dispensu se Ramiro roku 1135 oženil s Agnes z Poitou a z tohoto manželství o rok později vzešla jediná dcera Petronila. Tu otec záhy zasnoubil s barcelonským hrabětem Ramonem Berenguerem IV. a 13. listopadu 1137 svěřil novomanželovi správu království. Ramirův zeť se tak stal faktickým vládcem personální unie Aragonie a Barcelony (Katalánie) s titulem aragonského knížete. Ramiro se vrátil zpět k církevnímu způsobu života, odebral se do ústraní kláštera San Pedro el Viejo v Huesce, kde po letech také zemřel a byl pohřben.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Alfonso I.
Znak z doby nástupu Aragonský král
11341157
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Petronila