Eugen Václav Bruntálský z Vrbna
| Eugen Václav Bruntálský z Vrbna | |
|---|---|
 | |
| Prezident Královské české společnosti nauk | |
| Ve funkci: 1784 – 1789 | |
| Panovník | Josef II. |
| Předchůdce | Instituce zřízena v roce 1784 |
| Nástupce | Prokop Lažanský z Bukové |
| Nejvyšší maršálek císařského dvora | |
| Ve funkci: 1776 – 1789 | |
| Panovník | Josef II. |
| Předchůdce | Karel Maria Saurau |
| Nástupce | Arnošt Kryštof z Kounic |
| Tajný rada | |
| Císařský komorník | |
| Narození | 3. června 1728 Praha  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 23. května 1789 (ve věku 60 let) Hořovice Habsburská monarchie |
| Choť | Marie Terezie Kollonićová z Kollegrádu |
| Rodiče | Norbert Bruntálský z Vrbna (1682–1729) a Aloisie Kinská (1707–1786) |
| Děti | Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna Ladislav Bruntálský z Vrbna Eleonora Bruntálská z Vrbna Marie Aloisie Bruntálská z Vrbna |
| Příbuzní | Rudolf Bruntálský z Vrbna, Ladislav Bruntálský z Vrbna, Evžen Dominik Bruntálský z Vrbna, Dominik Bruntálský z Vrbna, Tereza Bruntálská z Vrbna a Františka Bruntálská z Vrbna[1] (vnoučata) |
| Ocenění | 1782 rakouský Řád zlatého rouna (č. 807) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eugen Václav Josef hrabě Bruntálský z Vrbna (Eugen Wenzel Josef Graf von Wrbna und Freudenthal) (3. června 1728 Praha – 23. května 1789 Hořovice) byl český šlechtic ze starobylého rodu Bruntálských z Vrbna. Zastával vysoké funkce u císařského dvora, zapojil se do osvícenských aktivit v Čechách (prezident Královské české společnosti nauk) a získal Řád zlatého rouna. Vlastnil statky ve středních Čechách a ve Slezsku.
Život
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Praze jako jediný syn hraběte Norberta Bruntálského z Vrbna (1682–1729) a jeho manželky Aloisie, rozené hraběnky Kinské (1707–1786). Otec Norbert zemřel již v roce 1729 a matka se v roce 1737 podruhé provdala za hraběte Rudolfa Chotka (1706–1771), který také obstaral Eugenovu výchovu a vzdělání, i když podle dochovaných zpráv je patrné, že Eugen vyrůstal mimo rodinu Chotků.[2] Studoval v Lipsku, kde bral hudební lekce u Johana Sebastiána Bacha. Podnikl kavalírskou cestu po Evropě (Francie, Itálie, Španělsko), v roce 1752 se krátce zapojil do diplomatických služeb, kdy na popud Rudolfa Chotka zjišťoval ve Španělsku možnosti obchodní spolupráce.
Po návratu do Vídně působil v úřadu svého nevlastního otce Rudolfa Chotka, který byl tehdy nejvyšším kancléřem, zároveň se stal c. k. komořím a později tajným radou. V roce 1769 státní služby opustil a věnoval se správě svých statků v Čechách a ve Slezsku. Později se do Vídně vrátil a zastával funkci nejvyššího maršálka císařského dvora (1776–1789).[3] V roce 1782 obdržel Řád zlatého rouna. Amatérsky se věnoval různým vědním oborům a na hořovický zámek zval alchymisty Již tehdy existovala také železářská huť v Komárově, ale k plnému rozkvětu přivedl železárenství v regionu až jeho syn Rudolf. V letech 1784–1789 byl prezidentem Královské české společnosti nauk. Zemřel na zámku v Hořovicích.
Majetkové poměry a rodina
[editovat | editovat zdroj]Po otci byl dědicem rozsáhlého majetku ve středních Čechách, který v době jeho nezletilosti spravovala jako poručnice matka Marie Aloisie. Po fyzickém převzetí dědictví nechal dokončit výstavbu nového zámku v Hořovicích, přestavěl i starý zámek, který v té době sloužil jako obydlí pro panské úředníky.[4] V roce 1767 koupil ve Slezsku panství Velké Heraltice, které již v minulosti jeho rodině patřilo. Využil přitom předkupního práva zakotveného ve smlouvě z roku 1720 při převodu na velehradský klášter. V souvislosti s rozšířením majetku pak dočasně opustil Vídeň a věnoval se správě statků, zámek ve Velkých Heralticích nechal rokokově upravit.[5][6]
V roce 1754 se ve Vídni oženil s uherskou šlechtičnou hraběnkou Marií Terezií Kolonicsovou (1733–1802). Z jejich manželství se narodilo třináct dětí, pět z nich zemřelo v dětském věku. Hlavním pokračovatelem rodu byl nejstarší syn Rudolf (1761–1823), druhorozený Ladislav (1764–1793) padl ve válkách s revoluční Francií jako důstojník jezdectva. Nejmladší syn Eugen Kleofáš (1766–1841) zdědil Velké Heraltice.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty; Praha, 2008 ISBN 978-80-7106-977-5
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 26.; Praha, 1907 (reprint 2002) ISBN 80-7203-423-5
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985 s. 92–94
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Morava; Praha, 1983 s. 260–261
- ↑ KROUPA, Jiří: Alchymie štěstí. Pozdní osvícenství a moravská společnost 1770–1810; Brno, 2006 s. 204 ISBN 80-7366-063-6
