Eugen Petersen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eugen Petersen
Eugen Petersen.jpg
Narození 16. srpna 1836
Heiligenhafen
Úmrtí 14. prosince 1919 (ve věku 83 let)
Hamburk
Povolání kunsthistorik, archeolog, pedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel, klasický učenec, klasický filolog a klasický archeolog
Alma mater Universita v Kielu
Univerzita v Bonnu
Témata historie, archeologie a epigrafika
Ocenění Řád červené orlice 2. třídy
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eugen Adolf Hermann Petersen (16. srpna 1836, Heiligenhafen (Šlesvicko-Holštýnsko) – 14. prosince 1919, Hamburk) byl německý klasický filolog a archeolog, profesor na Německé univerzitě v Praze

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině soudního úředníka v tehdy dánském Holštýnsku, po maturitě studoval klasické jazyky na univerzitě v Kielu a v Bonnu. Tam se setkal s učiteli, kteří ho nejvíc ovlivnili, mezi nimi Friedrich Ritschl a Otto Jahn. Disertační práci o Teofrastových postavách obhájil 1859 v Kielu tak výborně, že jako odměnu získal roční stipendium Německého archeologického institutu (DAI). Se dvěma dalšími z prvních stipendistů procestoval Středomoří a zejména Itálii. Na pobočce archeologického istitutu v Římě zůstal až do roku 1861 a věnoval se novým vykopávkám na Via Latina. O rok později se habilitoval na univerzitě v Erlangen jako soukromý docent a vedle toho učil na gymnáziu v Husumu a v Plönu. Roku 1865 se oženil s Idou Michaelisovou, sestrou svého kolegy ze studií a švagrovou významného historika J. G. Droysena. Vědecky se zabýval hlavně řeckým sochařstvím a proti svým kolegům zdůrazňoval i jeho estetickou stránku.

Roku 1873 byl jmenován profesorem klasické filologie a archeologie v Dorpatu (dnes Tartu) a roku 1879 profesorem klasické archeologie na Německé univerzitě v Praze. Opakovaně cestoval po Itálii a s několika kolegy důkladně procestoval Malou Asii, což popsali ve dvou společných monografiích. Roku 1886 byl jmenován prvním tajemníkem Německého archeologického institutu v Athénách a o rok později přešel ve stejné funkci do Říma, kde strávil 18 let. Petersen a hlavně jeho žena se však nedovedli přizpůsobit italskému prostředí a přísný Petersen se opět dostal do konfliktů se svými spolupracovníky. Zabýval se hlavně sloupy císaře Trajána a Marka Aurelia a oltářem Ara Pacis.[1] Roku 1905 odešel do výslužby a žil v Berlíně, 1907 opět cestoval do Athén a zabýval se vedle plastik řeckým divadlem. Po smrti své ženy roku 1915 se přestěhoval k synovi do Hamburku, kde dále psal a publikoval až do své smrti.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Kritische Bemerkungen zur ältesten Geschichte der griechischen Kunst (Kritické poznámky k nejstarším dějinám řeckého umění, 1871)
  • Die Kunst des Pheidias am Parthenon und zu Olympia (Feidiovo umění na Parhenonu a v Olympii, 1873)
  • Die Marcus-Säule auf Piazza Colonna in Rom Sloup Marka Aurelia na Piazza Colonna v Římě, 1896 spolu s A. von Domaszewskim a G. Calerinim):
  • Vom alten Rom (O starém Římě, umělecký průvodce,1898)
  • Trajans Dakische Kriege (TRajánovy dácké války, 2 sv. 1899 a 1903)
  • Ara Pacis Augustae, (1902)
  • Athen (umělecký průvodce,1908)
  • Die attische Tragödie als Bild und Bühnenkunst (Attická tragédie jako obraz a jevištní umění, 1915)[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Petersen.
  2. Ottův slovník naučný, heslo Petersen.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Petersen, Eugen. Sv. 19, str. 604