Ernst Horsetzky von Hornthal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ernst Horsetzky von Hornthal
Velitel 26. armádního sboru na italské frontě
Ve funkci:
1917 – 1918
PředchůdceFrygies Csanády
Nástupcefunkce zanikla
Velitel 3. pěší divize na východní frontě
Ve funkci:
1914 – 1917
PředchůdceJosef Roth von Limanowa-Lapanów
NástupceHeinrich Wieden von Alpenbach
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1918), polní podmaršál (1915), generálmajor (1911)

Narození14. května 1865
Vídeň
Úmrtí28. května 1943 (ve věku 78 let)
PříbuzníKarl Horsetzky von Hornthal, Adolf Horsetzky von Hornthal a Melanie Horsetzky von Hornthal (sourozenci)
Alma materTereziánská vojenská akademie
Profesevoják
CommonsKriegspressequartier Alben 1914-1918 (Horsetzky Edler v.Hornthal)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernst Horsetzky von Hornthal (německy Ernst Anton Karl Edler Horsetzky von Hornthal) (14. května 1865 Vídeň28. května 1943 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Do c. k. armády nastoupil v roce 1885 jako absolvent Vojenské akademie, později byl štábním důstojníkem u různých jednotek, uplatnil se také jako pedagog. Za první světové války se jako divizní velitel vyznamenal na východní frontě. Nakonec zastával post velitele 26. armádního sboru na italské frontě (1917–1918) a v roce 1918 dosáhl hodnosti generála pěchoty. V roce 1919 byl penzionován a od té doby žil v soukromí.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Ernst Horsetzky jako velitel 3. pěší divize na východní frontě (září 1915)

Pocházel z rodiny s vojenskou tradicí povýšené v roce 1826 do šlechtického stavu. Vojenskou průpravu získal nejprve v kadetní škole v Sankt Pölten a v jezdecké akademii v Hranicích, v letech 1882–1885 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Jako poručík nastoupil v roce 1885 k 21. pluku polních myslivců v Sarajevu. V letech 1888–1890 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a v roce 1889 byl povýšen na nadporučíka. Po roce 1890 působil jako štábní důstojník u 25. pěší divize ve Vídni a 59. pěší brigády v Černovicích. V roce 1893 byl povýšen na kapitána a v dalších letech vyučoval vojenské dějiny na Tereziánské vojenské akademii (1894–1897).[1] Od roku 1897 sloužil u 38. pěšího pluku v Budapešti, kde byl v roce 1899 povýšen na majora a následně byl štábním důstojníkem u 13. armádního sboru v Záhřebu.[2] V letech 1900–1905 vedl oddělení pro vojenský výcvik u generálního štábu a mezitím v roce 1902 dosáhl hodnosti podplukovníka.[3] Jako plukovník (1905) byl poté zástupcem velitele 94. pěšího pluku v Terezíně[4] a od roku 1907 šéfem štábu 12. armádního sboru v Sibiu.[5][6]

V roce 1911 byl povýšen na generálmajora a převzal velení 59. brigády v Černovicích, kde již dříve sloužil.[7][8] S touto brigádou byl na začátku první světové války převelen na východní frontu,[9] kde se zúčastnil bojů v Haliči proti ruským vojskům. V říjnu 1914 byl jmenován velitelem 3. pěší divize[10] a s generálem Rothem se vyznamenal v bitvě u Limanowy. V prosinci 1914 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a v září 1915 se mu s generálem Böhm-Ermollim podařilo prolomit ruskou frontu. V roce 1916 byl se svou divizí přeložen na italskou frontu, kde se v rámci 20. armádního sboru arcivévody Karla zúčastnil ofenzívy v jižním Tyrolsku. V listopadu 1917 byl jmenován velitelem 26. armádního sboru[11][12] a k datu 1. května 1918 dosáhl hodnosti generála pěchoty.[13] Po dílčích úspěších na italské frontě ztroskotal jeho pokus o protiofenzívu na Piavě (říjen 1918). Po rozpadu monarchie byl k datu 1. ledna 1919 penzionován[14] a od té doby žil v soukromí ve Vídni. Po válce napsal dvě autobiografické knihy, v nichž zpracoval své působení za první světové války. Zemřel ve Vídni v roce 1943 a je pohřben na Ústředním hřbitově ve Vídni.

Jeho starší bratři Karl (1844–1906) a Adolf (1847–1929) sloužili také v c. k. armádě, oba dosáhli hodnosti polního zbrojmistra a zastávali funkce velitele armádního sboru. Sestra Melanie (1852–1931) se prosadila jako sochařka.

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Během vojenské kariéry obdržel řadu ocenění.[15]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Die Vier Letzten Kriegswochen; Vídeň, 1920
  • Der Kampf um den Monte Asolone; Vídeň, 1927

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 170, 909 dostupné online
  2. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1900; Vídeň, 1899; s. 134, 200 dostupné online
  3. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1903; Vídeň, 1902; s. 200 dostupné online
  4. Schematismus für das k.u.k. Heer für 1907; Vídeň, 1906; s. 178 dostupné online
  5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1910; s. 303, 311 dostupné online
  6. Schematismus für das k.u.k. Heer für 1911; Vídeň, 1910; s. 154, 182 dostupné online
  7. Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 9 dostupné online
  8. Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 103, 135 dostupné online
  9. Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  11. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  12. Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1917; Vídeň, 1917; s. 5 dostupné online
  13. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  14. Služební postup Ernsta Horsetzkyho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 74 dostupné online
  15. Přehled řádů a vyznamenání Ernsta Horsetzkyho in: STEINER, Jörg C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 19 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]