Eduard Suess

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dr. Eduard Suess

Eduard Suess, r. 1869

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1873 – 1897

Poslanec Dolnorakouského zemského sněmu
Ve funkci:
1869 – 1896

Rektor Vídeňské univerzity
Ve funkci:
1888 – 1889
Předchůdce August Vogl
Nástupce Viktor von Lang

Prezident Císař. akademie věd ve Vídni
Ve funkci:
1898 – 1911
Předchůdce Alfred von Arneth
Nástupce Eugen von Böhm-Bawerk
Stranická příslušnost
Členství Ústavní strana
(Klub liberálů – staroněmci)
(Sjednoc. levice)
(Německorak. klub)
(Sjednoc. něm. levice)

Narození 20. srpna 1831
Londýn
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Úmrtí 26. dubna 1914
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Děti Franz Eduard Suess
Alma mater vídeňská polytechnika
pražská polytechnika
Profese geolog, paleontolog, politik
Ocenění Copleyho medaile
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Suess, též Eduard Sueß (20. srpna 1831 Londýn[1][2]26. dubna 1914 Vídeň[1][2]), byl rakouský geolog a paleontolog, profesor na Vídeňské univerzitě. Jako první vyslovil hypotézu o existenci prakontinentu, tzv. Gondwany. Za jeho života byly ceněny jeho příspěvky věnované tektonice, zvláště pak orogenezi (horotvornému procesu). Na příkladu Alp vysvětlil vznik pásemných pohoří nasunováním příkrovů. Působil i jako politik, byl poslancem Říšské rady.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí, rodina a studium[editovat | editovat zdroj]

Hrob Eduarda Suesse na hřbitově v Marzu.

Narodil se v Londýně, v rodině saského průmyslníka Adolpha Heinricha Suesse.[1] Když mu byly tři roky, přestěhovala se jeho rodina do Prahy. Studoval na gymnáziu v Praze a od roku 1845 ve Vídni. Českou metropoli opustil ve čtrnácti letech, kdy natrvalo přesídlil do Vídně. Od roku 1846 studoval na vídeňské polytechnice. Během revolučního roku 1848 byl členem akademické legie. Od podzimu 1848 přešel na studium na pražské polytechnice. Školu ovšem nedokončil kvůli zatčení pro účast na revolučním spiknutí. Pro nedostatek důkazů byl ale propuštěn.[2] K zatčení došlo v roce 1851.[1]

Byl evangelického vyznání.[1] Jeho otec byl křesťan, matka židovka. Sám tvrdil, že není židem. Byl nicméně členem rakouské společnosti pro boj s antisemitismem.[3]

Jeho syn Franz Eduard Suess se stal rovněž geologem, velmi intenzivně se zabýval oblastí Českomoravské vrchoviny a Moravy.[4] Pomohl popsat geologickou stavbu Českého masívu (zejména v práci Bau und Bild der böhmischen Masse).

Vědecká a akademická činnost[editovat | editovat zdroj]

Geologie ho fascinovala od mládí. Během studií v Praze navštěvoval pražské muzeum a podnikal výlety do okolí města za fosilními nálezy. Od roku 1849 opět bydlel ve Vídni. Své první práce vydal v roce 1851, pojednávaly o graptolitech českého siluru[1] a o geologii Karlových Varů.

V letech 1852-1856 byl asistentem ve vídeňském Hofmuseu (dnes Naturhistorisches Museum). Místo dostal i přes špatnou recenzi, kterou o něm napsal Joachim Barrande.[1] V té době publikoval články o anatomii a klasifikaci ramenonožců a amonitů.[5] V roce 1857 se stal neplaceným mimořádným profesorem paleontologie na Vídeňské univerzitě, roku 1862 mimořádným profesorem geologie a od roku 1867 byl řádným profesorem Vídeňské univerzity.[2][5] V roce 1888/1889 zastával funkci rektora Vídeňské univerzity. Od roku 1901 byl emeritním profesorem.

V roce 1860 se stal korespondenčním členem Císařské akademie věd ve Vídni. Od roku 1867 byl jejím řádným členem, v období let 1885–1890 působil coby její tajemník, pak od roku 1893 do roku 1898 jako její viceprezident a v letech 1898–1911 byl prezidentem akademie.[2]

V roce 1903 mu Londýnská královská společnost udělila Copleyho medaili. Jsou po něm pojmenovány krátery na Měsíci a na Marsu.

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Byl rovněž veřejně a politicky aktivní. V letech 1863–1873 a 1882–1886 byl členem vídeňské obecní rady. Zde se zasadil o výstavbu vídeňského vodovodu a regulaci Dunaje.[2] Vodovod měřil 112 kilometrů a přivedl do Vídně čerstvou vodu z Alp. Dokončen byl roku 1873.

Dlouhodobě zasedal jako poslanec Dolnorakouského zemského sněmu, kam nastoupil roku 1869 a členem sněmu zůstal až do roku 1896. Zastupoval kurii měst, obvod Vídeň II (s výjimkou let 1888/1889, kdy na sněmu zasedal coby virilista (tedy poslanec z titulu své funkce rektora univerzity). V letech 1870–1874 byl rovněž členem zemského výboru, ve kterém se angažoval hlavně v zavádění zákona o národních školách.[2]

Byl také poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii městskou v Dolních Rakousích, obvod Vídeň, II. okres. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1879, volbách roku 1885 a volbách roku 1891.[6] V roce 1873 se uvádí jako Dr. Eduard Sueß, univerzitní profesor, bytem Vídeň.[7]

V roce 1873 do parlamentu nastupoval za blok německých ústavověrných liberálů (tzv. Ústavní strana, centralisticky a provídeňsky orientovaná), v jehož rámci představoval staroněmecké (staroliberální) křídlo.[8] V roce 1878 zasedal v staroněmeckém poslaneckém Klubu levice.[9] Jako ústavověrný poslanec se uvádí i po volbách roku 1879.[10] Na Říšské radě se v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen).[11] Od roku 1881 byl členem klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných) politických proudů.[12] Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885.[13] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[14] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[15] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[16]

Zemřel v dubnu 1914 a je pohřben v Marzu v dnešním Burgenlandu.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1875 Suess vydal malou knihu s názvem Die Enstehung der Alpen (Původ Alp).[2] Zde tvrdil, že to horizontální pohyby litosféry (spíše než vertikální zdvih, jak se dosud soudilo) hrály rozhodující roli při vytváření pohoří, skládáním příkrovů. Suess předpokládal, že sopečná činnost (zejména magmatické aktivity) byly důsledkem tvorby hor, spíše než jejich příčinou (což byla do té doby převládající představa).

V letech 1883 až 1909 publikoval čtyřdílné pojednání o geologické struktuře planety nazvané Das Antlitz der Erde (Tvář země).[2] Kniha se stala populární učebnicí na mnoho let. Rozvíjel v ní názory na vývoj vztahů mezi geologií severní Afriky a Evropy. Dospěl nakonec k názoru, že horniny dnes budující Alpy byly kdysi mořským dnem, které patřilo ke Středozemnímu moři. Přesto, že se neopíral o teorii deskové tektoniky (protože v té době byla obecně uznávána pouze teorie geosynklinál) správně předpokládal existenci rovníkového praoceánu, který pojmenoval Tethys.

Mezi další objevy v knize Tvář Země patřilo poukázání na existenci fosílií stejné glossopterisové flóry v Jižní Americe, Africe a Indii (později po jeho smrti byla glossopterisová flóra nalezena i v Antarktidě), z čehož Suess vyvozoval, že tyto dnes vzdálené kontinenty byly kdysi spojeny do jednoho kontinentu, který pojmenoval Gondwana (superkontinent se dle něj skládal z Jižní Ameriky, Afriky, Arabského poloostrova, Indie, Austrálie a Antarktidy). Předpokládal však, že kontinenty byly vždy na svém místě a pevnina mezi nimi byla později zaplavena mořem. Dnes převládá spíše představa, že byly tyto kontinenty shluknuty u sebe a v juřekřídě se začaly vzdalovat.

V této práci Suess též poprvé použil termín biosféra, který dále rozpracoval Vladimir Ivanovič Vernadskij v roce 1926. Suess je též někdy považován za jednoho z prvních ekologů.

Zavedl rovněž pojem Eurasie, neboť z geologického hlediska nelze Evropu a Asii považovat za oddělené kontinenty, jejich dělení má význam politický a historický.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 14. Wien : [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Sueß, Eduard (Carl Adolph) (1831–1914), Geologe, Paläontologe und Politiker, s. 32. (německy)  
  2. a b c d e f g h i BIOGRAPHISCHES HANDBUCH des NÖ LANDTAGES 1861 – 1921 [online]. landtag-noe.at, [cit. 2015-07-01]. Dostupné online. (německy) 
  3. SUESS, EDUARD [online]. jewishvirtuallibrary.org, [cit. 2015-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 14. Wien : [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Sueß, Franz Eduard (1867–1941), Geologe, s. 33. (německy)  
  5. a b http://www.britannica.com/EBchecked/topic/571632/Eduard-Suess
  6. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  7. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=437&size=45
  8. Statistika nové sněmovny poslanců říšské rady, Národní listy 31. 10. 1873, s. 2. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5877662
  9. Strany na říšské radě. Posel z Prahy. duben 1878, čís. 90, s. 1. Dostupné online.  
  10. Celkový výsledek voleb do rady říšské. Národní listy. červenec 1879, roč. 19, čís. 164, s. 1. Dostupné online.  
  11. Parlamentarisches. Salzburger Volksblatt: unabh. Tageszeitung f. Stadt u. Land Salzburg. říjen 1879, roč. 9, čís. 126, s. 1-2. Dostupné online.  
  12. Das Vaterland, 21. 11. 1881, č. 321, s. 1.
  13. Výsledek voleb. Našinec. červen 1885, čís. 69, s. 1-2. Dostupné online.  
  14. Südsteirische Post, 13. 4. 1887, č. 29, s. 3.
  15. Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.
  16. Národní listy, 25. 3. 1891, s. 5.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]